Šprechtění je jedna velká dřina. Jazyk člověk musí denně pilovat

„Jsem spokojená, jsem za to moc ráda. Soutěž byla na všech místech v Evropě ve stejnou dobu. Na počítači jsme během hodiny měli vyplnit test. Důraz se kladl na porozumění psanému a mluvenému textu. Víc se musím nachystat na aktuální olympiády, kde je i ústní část s určitou slovní zásobou,“ říká Aneta z Gymnázia Pardubice v Dašické ulici.

Studenti této školy byli celkově první v republice. Letošního kola se zúčastnilo 243 středních škol a 3 052 studentů z 11 států. „Věřím, že to je dobrou výukou jazyků na naší škole. Je to ale taky tím, že naši studenti jsou skutečně vynikající. Snažíme se je podporovat, aby se učili nejenom ve škole, aby věděli, že to je pro život. Nejdůležitější je to, co udělají oni sami navíc,“ říká pedagožka Zuzana Burianová.

Škola = background

Právě od své učitelky měla Aneta podle svých slov naprostou podporu hned od začátku. „Bez zázemí ve škole bych se nikdy sama takto dobře jazyk nenaučila. Gymnázium pořádá zájezdy do Německa, výměnné pobyty, kde jsem byla dvakrát. Chodím taky na kroužek konverzace. Myslím si, že máme učitele, kteří jsou opravdu odborníci, což nemusí být samozřejmost na každé škole.“

I přes úspěch v soutěži němčinářů zůstává pro studentku snazší angličtina. „Učím se ji mnohem déle. Podobně jako pro další studenty v Evropě je pro mě přirozenější. Tento jazyk se používá v médiích, denně se s ním setkáváme. Znalost angličtiny se vyžaduje v běžném životě, ve vzdělávacích systémech. Němčinu se navíc učím jenom tři roky.“

Kromě toho ovládá i francouzštinu. Postoupila totiž do dubnového krajského kola další soutěže. „Francouzštinu mám ve škole jako povinný předmět. Trochu se učím španělsky. Hodně lidí nechápe, jak zvládnu tolik jazyků. Často si neuvědomují, že je za tím spousta práce. Vidí jenom výsledek, úspěch v soutěži, že se dovedu domluvit s rodilými mluvčími. Je to o každodenní přípravě a hledání příležitostí ke zlepšení.“

Okupace? Dávná historie

Česko si připomíná kulaté výročí německé okupace. Ta začala 15. března 1939. Skončila druhá republika a následoval Protektorát Čechy a Morava. Tyhle události ale na zájem o němčinu vliv už nemají. „Naši žáci okupaci berou jako jednu z historických událostí. Angličtina bývá hlavní jazyk. Velká část si jako další vybírá právě němčinu, protože hraničíme s německy mluvícími zeměmi. Hodí se třeba do životopisu pro německé a rakouské firmy,“ myslí si Burianová.

Aneta Roubová má ještě dva roky do maturity. Už si vybírala semináře na dva poslední roky studia. „Budu se snažit připravit na přijímačky na medicínu. Taky proto bych se chtěla naučit ještě latinu,“ uzavírá polyglotka.