Štípl mě mravenec

Večer jsem se u stolu v jídelně seznámila se třemi pacientkami a všechny jsme si okamžitě padly do noty.

Lenka s roztroušenou sklerózou byla neustále pozitivní. Šťastná vdova Jaruška po operaci pravého kyčelního kloubu nám s radostí vyprávěla, jak nosí na hrob svého muže umělé kytičky, protože on je nenáviděl. Marta po operaci levého kyčelního kloubu se hřála v laskavé péči svého manžela, který jí do lázní volal i pětkrát za den, a já, poslaná do lázní svojí gynekoložkou, jsem se už první den cítila jako znovuzrozená...

Protože jsme všechny čtyři přijely v jeden den, budeme za čtyři týdny společně odjíždět, a tak nám nic nebránilo, začít se spokojeně a vesele prokousávat prvními dny v lázních.

Uběhl týden. Jednou po obědě jsme šly s Martou kolem recepce na procedury a ona se najednou zastavila.

„Zuzanko, pojď, vrátíme se k recepci. Máme ještě deset minut čas. Pojď! Vidíš toho blonďáka? Je to nový pacient! Právě přijel, a když jsme šly před chvílí kolem a on tě uviděl, myslela jsem, že mu vypadnou oči! Až se za tebou otočil!"

Vida, mám ctitele! Potěšilo mě to. Manžel se ke mně tři roky chová, jako by mě neviděl. Už jsem se rozhodla, že se rozvedu hned, jak se vrátím z lázní. Vím, že je mi nevěrný a vsadím se, že naše ložnice jede na tři směny!

Podívala jsem se na nového pacienta, on se podíval na mě a já se ve vteřině zamilovala!

„Au!!!"

To jsem, prosím, vykřikla já! Marta a obě recepční se na mě překvapeně podívaly a já se, celá rudá, rychle sehnula.

„Něco mě štíplo! Mravenec!"

Nový pacient se zasmál a přišel ke mně.

„Chudinka Ferda mravenec, slečno! Líbí se mu vaše krásné nohy a vy ho za to zmasakrujete? Jestli se takhle zbavujete svých nápadníků, tak to na vás budu muset opatrně, nebo mě taky rozplácnete! A to bych nerad! Slibte mi, že mě necháte aspoň chvíli žít! Abych si trochu užil lázní! Jsem tady na tři týdny! Klidně mě rozmáčkněte nebo rozšlápněte, ale až den před odjezdem! Prosím vás!“

Marta i obě recepční se rozesmály a já, celá rudá, jsem se na nového pacienta usmála. Měl krásný, chlapecký úsměv! A ty jeho vlasy! Vlnité, blonďaté, trochu rozcuchané! Nejradši bych mu je nad čelem narovnala...

Ale to už stál u mě a představil se.

„Kamil. Kamil Svobodný. A protože jsem opravdu svobodný, tak vám klidně můžu říct, že se mi líbíte od první chvíle, kdy jste tady kolem mě prošla."

Podala jsem mu ruku.

„Těší mě. Zuzana. Taky se mi líbíte, ale nejsem svobodná. Jsem vdaná.“

Držel mi ruku, díval se mi do očí a já fakt myslela, že omdlím, protože tak krásně mi v životě nebylo!

„Tak vy jste vdaná, Zuzano? Hm... a víte, že mi to nevadí? Rozvedu vás.“

Oba jsme se rozesmáli a všichni kolem nás se smáli také.

Rychle jsme se rozloučili, a když jsme s Martou pospíchaly dlouhou chodbou na proceduru, bylo mi jasné, jak tenhle lázeňský příběh dopadne.

Nechám se rozvést!

Lázeňský příběh jak z červené knihovny, má pokračování. Po několika letech jsem se dozvěděla, že díky Klimkovicím mají manželé Svobodní, Zuzana a Kamil, dvouletého Péťu. Někdy mu říkají Ferdíku. Prý podle Ferdy Mravence...