Alena|Dobrý večer. Jak to tak poslouchám, ta nejsem sama. Pro mě to byla taky kreslená pohádka . Ledová královna. Kde hlavní postavy byly Káji a Gerda. Tehdy pro mě noční můra. později už jsem byla velká, tak film Ptáci. No hrozný horor. Ať už jsou pro děti jen hodné pohádky. Ať se nemusí bát. Stačí,co ce děje kolem. Klidné spaní přeje Alena z Brna.
Daniela z Prahy|Karel Jaromír Erben je opravdu autorem těch nejhororovějších českých pohádek. Využíval lidovou slovesnost a sepisoval to, co si naši předci vyprávěli při dračkách, za dlouhých zimních večerů. Dokázal dát těm jednoduchým dějům úžasný literární kabát ,a proto jeho dílo tolik dodnes milujeme. Pro mne předčil miletínského Erbena Hans Ch. Andersen. Konkrétně jeho pohádka, kterou jsem poslouchala poprvé asi v osmi letech z gramofonové desky. Jmenovala se Děvčátko se sirkami. Fujavice z těch drážek při dotyku s jehlou přilétla až k nám do pokoje. Děvčátko šlo v poslední den v roce bosé a byla mu zima a škrtala sirkami, aby se zahřála a nakonec umrzla. Lidé ji ráno našli mrtvou. Sugestivní zpracování a po třech pěti letech jsem se k té desce cíleně vracela, když jsem měla smutek na duši a chtěla jsem se vyplakat. Dodnes se mi při poslechu tohoto příběhu zalesknou oči.
A jedna životní příhoda na závěr. Divadlo Drak uvádělo v druhé polovině šedesátých let pohádku pro děti v režii Miroslava Vildmana – Krysař. Kouzelná inscenace. Vzala jsem na představení svého asi pětiletého syna, který to neunesl a když krysy lezly po celém jevišti rozbrečel se tak silně, že jsme museli opustit sál. Dítě u šatny křičelo: Proč mě bereš na tak ošklivý pohádky!!!!!
Vnoučata už jsem na podobné představení nikdy nevzala. Poučila jsem se. Daniela z Prahy
frantisek svaricek|DOBRÝ VEČER P.BORKU A POSL.NL.MOC JSEM NEMĚL RÁD POHÁDKY U KTERÝCH JSEM PLAKÁL,BYLO MĚ LÍTO TŘEBA MAŘENKY A JENÍČKA,NEBO SMOLÍČKA,NEBO KARKULKY.TAKY JSEM SE BÁL TŘEBA LUCIFERA A KDYŽ JSEM ŠÉL TŘEBA VEČÉR PO DĚDINĚ TAK JSEM ZA KAŽDÝM ROHEM ČEKÁL NĚJAKÝHO STRAŠÁKA.JEŠTĚ JEDNOU VÁS ZDRAVÍ FRANTIŠEK ZE ŽIDLOCHOVIC.
Lída|Dobrý večer, pane Borku, knížku "Pohádka o Květušce a její zahrádce" mám doma - vydání z roku 1956, s nádhernými ilustracemi pana Trnky. Cena vázaného vydání 25,- Kčs..... Ta zlá baba se jmenuje ZIMICE. Zdraví Lída
Luďka Kouřilová |Pohádkovou noc,Vám pane Borku, i všem posluchačům! Já jsem se jako dítě při takzvaně klasických pohádkách bála skoro vždycky poprvé. Asi jsem nevěřila, že to opravdu dobře dopadne. Ale protože pohádky u nás v neděli po poledni polouchala celá rodina, bylo to v jejím kruhu snažší. Pohádka, která mne ale opravdu dostala, byla Princezna se zlatou hvězdou. Osmiletá, v setmělém sále, na plátně velký Kazisvět, hlava pomazaná. Když začal hrozit, že zničí celou zem, nevydržela jsem to a z kina utekla. Celou pohádku jsem pak viděla teprve se svými dětmi. Když jsem jim to vyprávěla, smály se mi. Asi proto jsem v dospělosti nejvíc milovala pohádky Václava Čtvrtka. I když "svým dětem" v knihovně jsem na společných setkláních pak četla všechny. Klasiku, Hrubína i Čtvrtka. Krásnou noc přeje Luďka.
Milo Pokorný | dobrý večer do strašidelného Brna, jsem ročník 1972, nás strašili klekánicema, pro někoho opravdu traumatizující
Jana|Dobrý večer všem linkařům i vám, pane Borku.
Pohádkové příběhy jsou možná staré jako lidstvo samo. Moje dětství je spojeno s pratetou, která byla pohádková. Byla to sestra mé babičky. Ona byla hornice, nebudete věřit, ale tak to měla napsáno v občance. Jeden čas opravdu fárala na Dole Trojice na Slezské Ostravě. Tato žena, udřená těžkou prací, byla velká čtenářka, kupovala knihy, také půjčovala a od ní jsem dostala spousty knížek, zpočátku pohádky. Několik knížek, už hodně starých, si schovávám dodnes. Jsou krásné a připomínají mi krásné chvíle z dětství a tu hodnou tetu, u které by lásku ke knihám málokdo čekal. Občas mi četla pohádky a nejvíc na mě zapůsobil pohádkový příběh od B. Němcové - Sedmero krkavců. Víte jak pohádka začíná, matka v rozčílení prokleje svých sedm synů a když zvolala „Proklínám vás, zkrkavčete!“, to byl okamžik, kdy jsem seděla jak zařezaná! I když jsem už věděla, co bude následovat, stejně jsem držela palce těm, kteří se promění v krkavce. Ještě že tam byla Bohdanka, co se šťourala v rodinné minulosti a chtěla zakletým bráškům pomoci.
Pamatuji si na tuto zfilmovanou pohádku z r. 1967, kde hráli např. mladičká Klára Jerneková, Luděk Munzar, Milena Dvorská, paní Antonie Hegerlíková a další výborní herci, tohle zpracování pohádky se mi líbí nejvíce.
Ale hlavně, že díky lásce hodné sestry vše dobře dopadlo. A to je na pohádkách to krásné. Dobrý konec, štěstí a láska. A to přeji i všem posluchačům NL. Jana ☺
Jirka|Nejdříve posílám pozdrav Vám a všem posluchačům . Nevím zdali jsem se bál nějaké pohádky pohádky, které jsem poslouchal byly typu karafiátových broučků, mám vzpomínku na nedělní pohádku z dob ranného budování socialismu a první pětiletky a tak i pohádka byla obrazem té doby. Jednalo se jakémsi popelářovi Františkovi,, který chtěl zvýšit produktivitu práce tak volných chvílích učil na dvoře jak se mají sami a rychle se dokulit k popelářskému vozu a zvýšit produktivitu práce. .Asi po 13nácti letech jsem v budově na Vinohradské třídě v zimním období 3 krát týdně učil 70 popelnic dokuli do malého výtahu. Na pohádku vzpomněl, tak jako nyní po 75ti letech, když jste vyhlásil toto téma . Přeji všem dobrou noc.
Kája|Mě děsila pohádka Perníková chaloupka. Už jen pomyšlení, že sedím na lopatě a Ježibaba mě pak bude obědvat! Ale v podstatě téměř všechny známé pohádky byly jeden horor - O Otesánkovi - Sněhurka a 7 trpaslíků - Ošklivé káčátko - Ledová královna - Dlouhý, široký, ..... I když nakonec dobro zvítězilo, co se v těch malých hlavičkách muselo dít, než to všechno zpracovaly!! Toho zla, zákeřností, začarování bylo v každé pohádce. Zdravím všechny co ještě nespí a přeji aby tu svou životní pohádku měli co nejkrásnější. Zdravím i Vás pane Borku, na Vaše vysílání se vždy těším. Kája
Bohumír - Šternberk| Nejvíc jsem se bál o perníkové chaloupce. Proč? Moje rodiče měli pekárnu, a toho vyhrožování když jsem se neučil bylo dost. Naberem tě na lopatu a hned se budeš smažit, však uvidíš jak to pálí. ZE STRACHU JSEM BYL NĚKOLIKRÁT I POČŮRANEJ. no JAK SE STRAŠÍ TEĎKOM DĚCKA NEMÁM ZDÁNÍ, vzpomínám na to rád. Zdravím posluchače NL.
Jana Jirkov|Hezký večer Borku, pro mě je jednoznačně nejstrašidelnější pohádkou Panna a netvor a s ní spojené proslulé Hapkovy varhany. Je tak strašlivá, až je pro mě krásná a já jejímu kouzlu podléhám každé Vánoce. Další pohádka, která mi nahání hrůzu ještě dnes je Strakonický dudák, konkrétně scéna ze šibenice, jak tam poletují ti kostlivci, těch se leknu pokaždé.Zdravím na Moravu a pana Mirka do Lípy.
maruška|V dětství jsem se pohádek nebála, snad jen smutno u pohádek Andersena, v současné době mám z pohádek současných stísněný pocit a ani se nedívám, ovšem pohádky současné politické doby to je hrůza, ještě, že se mě už netýká.zdravím pane Borku, vy si s tím určitě poradíte.maruškaD
Marek|To s těmi Karafiátovými Broučky máte pravdu - tam mě vadil hlavně příliš častý pláč hlavního broučka - rozhlasové dramatizace některých pohádek mě děsily tak, že i dnes se je bojím poslechnout - například cokoli od Hanse Christiana Andersena nebo Za humny je drak - i když jsem to neslyšel minimálně 20 let, bál jsem se té scény, kde princezna měla dostat injekci! Proto mám rád raději pohádky v televizi!
Jarka jesenicko|Zdravím vespolek,
kreslená pohádka Ošklivé káčátko, poprve v kině s maminkou, věk kolem 3 let. Nejprve jsem v průběhu dějě požádala mámu, ať jde ta liška pryč, nepomohlo, tak jsem svůj požadavek hlasitě zopakovala na celý sál. Nikdo z přítomných nechtěl zakročit, tak jsem spustila hysterický brekot, řev, záchavat hrůzy a máti mě musela vynést ze sálu přisátou k ní jako klíště ze současné reklamy a ve stejné poloze a se stejným řevem donést až domů.Kabát i klobuk jsem jí důkladně promočila, sebe taky a dost dlouho potom jsem se vyhýbala i budově kina. S pozdravem grotesky nebrat !
Sylva|Dobrý večer, nevím už jak se ta knížka jmenovala, byly to spíše pověsti z Beskyd. Jedna z nich se jmenovala Tanečnica. O dívce která jenom tancovala a nic jiného ji nezajímalo. A jak tak jednou tancovala, zkameněla a stala se z ní hora kterou pojmenovali Tanečnica. A tam byl podrobně popsán proces zkamenění. Nejdřív se jí udělaly červené kruhy před očima..... to byla pro mě hrozná představa, přímo horror! Když jsem listovala knížkou, tuto pověst jsem vždy přeskočila :-) Znáte někdo tu knížku? Hezký večer a dobrou noc vám přeji.
Krmítko
