.....mail 3|Hezký večer, Zorinko
Mapy číst umím, v autě sice věřím navigaci, ale před cestou si trasu najdu v mapě. Nikdy nevím, co bude po cestě, takže i papírovou mapu v autě vozím. Ovšem když mě strčíte do přírody, zabloudím kdekoliv. Jenže s mojí starou fenkou se neztratím. Na houbách bych šla vlevo, ovšem čubina zavelí vpravo a dovede mě domů. Co budu dělat až tu nebude, to teda nevím.
Irena
....mail 2|Zdravím pani Zorku,i všechny nespavce.. Přiznávám, že se v mapách moc nevyznám, ale co zvládnu, to jsou Jízdní řády železnic... Ty jsou tak perfektně udělané,jen pochopit základní údaje, Každá železnice má své číslo.. Kdysi jsem hodně cestovala přes Prahu do Č.Budějic a vím, že to byla trať 220.. Jen se podívat v kolik vyjíždí a už vím, kde budu třeba za dvě hodiny atd...To byla moje radost,když to jelo na čas.. Nyní se dělá hodně oprav, plno výluk ,ale já říkám, že nejdříve je zle, aby potom bylo dobře a jezdilo se po opraveném.. Projela jsem vlakem od Lisabonu až po Kodaň, nevynechala jsem jediný zájezd,, Kam se jelo, tam musela Helena být...Kdybych uměla anglicky jezdilo by se mi lépe. Moje němčina sice na cestování by stačila, ale Portugalci, Francouzi i Španělé se německy nedomluví... No, všemu je konec, zůstaly mi jen vzpomínky.. Přeji Vám paní Zorko, krásnou službu a cestu domů,aby Vás nechytla bouřka... Zdraví Helena
Jára Zkrat|Dobrý večer,v mapách se vyznám dobře,avšak navigace mi řekla v Praze,jděte na sever a bylo.Ztratil jsem se v Norimberku,policie mě zavezla ke hradu a ještě mi dali kávu a zákusek neboť pršelo,Hezký večer i noc všem
Alena|Dobrý večer všem. U nás v Česku číst v mapě umím, dřív jsme to v podstatě uměli všichni, takže se dostanu, kam potřebuju. Ale vždycky jak jsme znali z amerických filmů jakože někdo bydlel na patnácté ulici a tak různě, tak to mne fascinovalo. A podařilo se mi navštívit New York, kde neteř delší dobu žila a jelikož chodila do práce, nemohla být pořád k dispozici. Podle mapy se dá kupodivu snadno určit ulici i podle těch čísel a já tomu úplně přišla na chuť. V podstatě svislé ulice jsou sudá čísla, vodorovné lichá čísla a nebo naopak, to je v podstatě teď jedno. No a když neteř řekla, že mám čekat na rohu osmé a patnácté, že tam bude za hodinu autobusem, on ten autobus tam fakt dojel úplně přesně a zastavil na tom rohu, tak z toho jsem byla úplně vedle. Dokonce i metrem, když jsme bydlely na 97. ulici, tak metro mělo zastávku 97, tam jsme vystoupily a byly jsme doma. Turistické značky ale neumím a jít do lesa sama, tak to se ztratím úplně hned. Dobrou noc všem, pěkné vysílání, chválím Vás, paní Zorko.
Frantisek svaricek|Dobrý večer p.Zorko a posl.N.L.Ja osobně se v přírodě orientují celkem dobře,v lese odkud vyjdu tam se vrátím.Cose týče navigace tam musí člověk dávat pozor,protože jedete třeba autem a navedete se na ciklostezku.Jinak s mapami to umím ,protože na vojně jsem pracoval s mapami a to se speciálka,kde je zaznamenány každý křížek a kaplička.Jeste jednou vás zdraví František že Židlochovic.
Daniela|Dobrý večer milá paní Ježková, snažím se vás dovolat ale z Berlína je to trošku problém. Orientaci mám velmi dobrou, dnes se autem orientovat není žádný problém vše se nechá přez navigací vyhledat. Ale před 50 ti lety byla jen mapa ale i tak to nebylo nejhorší. Horší bylo , že jsme do Jugosláviie museli kolem Balatonu . Byla noc a na ukazateli bylo Utepitešt tak říkám manželovi směr na Utepitešť , mi je-li a jeli a zase Utepitéšť po 1 hod jsme zjistili , že jsme na tom samém místě to totiž znamenalo objížďka. Alespoň se máme i po tolika letech čemu smát. Všechny zdravím hlavně vás a těším se na další povídání Daniela
Helena|Mila pani Zorko, zdravim Vas i posluchace. Od te doby, co me GPS nekolikrat zavedlo nekam, kam urcite nemelo, ale ocividne "zabloudilo", se vzdycky, kdyz jedu nekam, kde to neznam, divam pred cestou na mapu, abych vedela aspon zhruba kam vlastne jedu a mohla pripadne "chytre" GPS opravit. Sehnat papirovou mapu je ale v posledni dobe docela velke umeni, svet se spoleha na technologii, ktera ale dost casto zklame. Neni nad to se umet orientovat v mape, pokud ovsem clovek mapu jeste nekde sezene.
Pavel|Zdravím vás Zorko,
a všechny posluchače.
Toto téma je mi velmi blízké, občas sem napíši. Pavel Pilot záchranné letecké služby.
Pracuji s mapou a souřadnicemi. V podstatě se bez toho neobejdu, i když mi pomáhá počítač a navigátor , ale nejdůležitější faktor je má vizualita bez které se taktéž neobejdu. A řeknu vám že nahoře se neztratím, ale kolikrát se mi stalo že cesta z obchodu domů autem je horor.
Čili, mapa a souřadnice jsou mé nepostradatelné k mé práci.
Mějte se a smějte se.
A Buďte všichni opatrní, ať nás nepotřebujete.
Pavel
Inka|Dobrý večer , paní Zorko ,
já bohužel patřím mezi ty lidi , kteří neumí číst a orientovat se v mapě . Proto jsem ráda , že existuje chytrý telefon anebo navigace , která pomůže . Já s kamarádkami používám právě chytrý telefon , kde si zadám , kam se potřebujeme dostat a šéfová ( tak jsme si nápovědu pojmenovaly ) nás spolehlivě vždy dovede na místo určení . Mám to štěstí , že mám kamarádky , které rády cestují na výlety a tak výletujeme . Sláva technickým vymoženostem . Přeji hezký večer . Zdraví Inka z Hradce Králové
...mail 1|.Dobrý večer do studia,dobrý večer přeji všem
Vzpomínám na takový letní příběh.Před lety v době letních prázdnin,jsem jezdila na letní tábor v Beskydech.Jednoho krásného dne sportovní vedoucí připravila pro tábor celodenní turistický výlet.Pečlivě naplánovala trasu,vyznačila na mapě hlavní body terénu kde se měly konat zastávky na občerstvení a sbírání borůvek do pusy.Ráno si celý tábor přivstal a hned po snídani jsme vyrazili,Asi do oběda probíhalo vše dle plánu,zastávka na oběd se ale prodloužila sběrem lesních plodů,takže když jsme se sešikovali k dalšímu pochodu,nevěděla sportovní odkud a kam máme vlastně pokračovat.Terén byl neznámý cesta vedoucí lesem se klikatila nejistě před námi,tak jsme vyrazili.Jak se ukázalo špatným směrem.Sportovní se sice tvářila,že má situaci pod kontrolou,ale jak jsme šlapalili dál a dál a jak začínalo pozdní odpoledne a děti začínaly poplakávat,že je bolí nohy, dožadovaly se odpočinku,tak se dostavila panika.Sportovní musela přiznat barvu a nám vedoucím se zděšeně svěřila s problémem ztráty orientace.V tomto pozdním čase se vydali vedoucí chlapeckých oddílů na průzkum a podařilo se jim zorientovat se podle mapy.Obavy jak vše dopadne nastaly, když nám ostatním sdělili,že jsme si zašli asi 5km.Bylo 6 hodin odpoledne,děti unavené.Udělali jsme patřičná opatření a šlapali názpátek stejnou cestou,podařilo se nám dorazit do tábora asi kolem osmé hodiny večer.Děti se najedly a vzápětí usnuly únavou.Druhý den se o ničem jiném nemluvilo,někdo z dětí vymyslel pro sportovní vedoucí nelichotivou přezdívku Horská koza a nikdo jí už pak dokonce tábora jinak neřekl.Příští rok jsem jela na táborr opět,ale celodenní turistický pochod se konal po vyznačené turistické cestě,takže jsme tentokrát nezabloudili a dorazili jsme odkud a kam jsme měli.Do éteru zdraví Blanka z Prostějova.
Jaroslav | Dobrý večer,
ano je to zajímavé téma. Máte pravdu, ženy se trošku méně orientují, zvláště podle tištěných map. V 90. letech, když jsem jel autem poprvé do Chorvatska, tak to byla skoro hrůza. Mapa dobrá, ale nesmělo se jet v noci přes velká města(např. Vídeň), že řekla zahni do prava a už to bylo v "čudu", hodinu jsem hledat jlavní směr k moři. Dnes žádný , absolutně žádný problém, dám mobil na přední sklo, nastavím cíl cesty a pomocí např. aplikace Mapy.cz nic neřeším, přijedu do cíle cesty na přesnost 3 m. I když musím přiznat , je to nuda, nezažijete přitom žádné dobrodružství. A na závěr, kdysi dávno jsem učil děti na táborech orientovat se v terénu pomocí kompasu a přírodních úkazů na starých stromech.. to bylo asi nejzajímavější, dodnes na ti rády vzpomínají. Klidnou noc všem.
Sváťa z Brna|Doufám že jste nikdo z posluchařů a ani vy naše paní Zorko nepotřeboval mapu ,aby vás dovedla ke sledování NL.Měl jsem štěstí,že na střední škole jsem byl členem zeměpisného kroužku Vedoucí pan profesor Doubek s námi o prázdninách konal zájezdy - do Krkonoš, Jeseníků, Tater.Na cestu jsme si vydělávali sběrem odpadu i hraním divadla.Ubytování bývalo po domluvě ve školách.Jednoduché vyhovující.Pan profesor byl znalec mapy a snažil se nás to naučit.Při pochodu dokázal pomcí mapy určit výšku stromu ,kde bude studánka , les, rybník.A tak jsme se to postupně i my naučili.Pravda mapy byly trochu jiné , nejlepší byla Speciálka v měřítku 1: 25 000 .P/o návratu jsme skládali zkoušky před členem Svazu českých turistů., který si ověřoval zda jsme opravdu dané místo navštívili. Poté jsme obdrželi odznak Turista ČSR .Práce s mapou mne baví i dnes a jedu-li někam autem , nebo jdu pěšky, nejdříve kuknu do mapy inu zvyk.dobrou noc.
Marcela |dobrý večer, s orientací jsem jak kdy , někdy sama nechápu jak jsem mohla zvládnout se i naučit takové předměty jako n Pamatuji si že i když jsem z města na severu čech, a v ústeckém kraji. Na okrese Děčín , tak i sem tam se i v rodném městě dá ztratit .
Stačí když některá místa v tom či onen městě uzavřou kvůli opravě , která trvá víc než půl roku
a rozkopou Vám tu část města , tak je hned co dělat aby jste našli cestu zpět domů nebo do těch míst kam potřebujete.
Na příklad si pamatuji dvě situace , které se mi tenkrát stali. Neprve to bylo když nám v Děčíně
opravovaly jeden z mostů . Všechna doprava se musela přizpůsobit objížďce . Tudíž i autobusová doprava. Pamatuji si jak jsem jela autobusem , k babičce a já zapomněla vystoupit.
Autobus odjel na konečnou Děčín - Březiny a já skončila na konečné kde byla jedna zastávka konečná . A dvě cesty jedna vedla k panelákům a druhá když to člověk prošel tak šel podel starých baráků. Tak jsem to udělala jednoduše , zkusila jsem si vyhledat v peněžence telefonní číslo k babičce a zavolala jsem jí z telefonní budky. Babička to vzala a snaží se mi pomoc abych šla tou zprávnou cestou , a tak jsme to společně zvládly. Tou druhou vzpomínkou kdy jsem měla problém , bylo když se konala akce s názvem Uklízíme Česko . Šlo se podél řeky Labe.
Já špatně odbočila a dostala jsem se na ostrůvek řeky Labe , tak že jsem stála na tom ostrůvku, a koukala jsem na jedné straně byla hospoda s názvem Kocanda , a na druhé straně byli mí kamarádi a kolegové spolu s naším zaměstnavatelem. Zkusila jsem mu zavolat , a říci že jsem se ztratila. A on mi řekl a kde jste zkuste zvednout ruku, ať na Vás vidíme. Já mávala z toho ostrůvku a když mě zahlédli , tak mi zaměstnavatel řekl zůstaňte tam mi pro Vás příjdem. Nebo pro Vás někoho pošlu. No na štěstí dopadlo vše v pořádku. Došli pro mě a společně jsme šli zase zpět aby jsme tu cestu podel Labe uklidili.
