Dana|Ještě tu nikdo nevzpomínal - manžel pracoval na dráze, takže jsme měli vlak zadarmo a jeli jsme lůžkovým vlakem na svatební cestu. Nasedli jsme v Břeclavi a jeli do Splitu v Jugoslávii, cesta vedla přes Maďarsko kolem Balatonu. Měli jsme lůžka ve vagonu nahoře, takže nádherný výhled, super zážitek.
Jana|Zdravím linkaře a vás, p. Honzo, téma je pěkné, sama mám k železnici kladný vztah a v Ostravském muzeu mám oblíbený obraz - zachycuje příjezd prvního vlaku, samozřejmě s parní lokomotivou, do Ostravy. My jsme tu měli Severní dráhu císaře Ferdinanda, ta vedla z Vídně do Krakova. Z tohoto tahu se budovaly odbočky, např. do Opavy. Úroveň cestování vlakem se hodně zlepšila, to si troufám posoudit, když to máme do Prahy zhruba 400 km a kdysi to trvalo nejméně 6 hodin i více, s hodinovým zpožděním. Nejraději cestuji Pendolinem, tento vlak zvládne cestu do Prahy za 3 hodiny, můžete si dát kávu nebo jiné občerstvení a třeba i nějaké jídlo. Kdo nechce být rušen, může požádat o tichý oddíl a tam se mluví minimálně. Vždy jsem ráda pozorovala krajinu z okna a tak cestování vlakem má i své plusy. Zdraví Jana
Marta Praha 6|Doplněk k předešlé zprávě:
Šotouš není žádná nadávka abyste si Honzo nemyslel. Tak se říká lidem, kteří postávaji kolem tratě a fotografuji si lokomotivy.
Marta
Jana|Je to tak dobrých šedesát let, jela jsem vlakem do školy na střední, byla zima, já měla nový nádherný vysněný takový bleděmodrý kabát, co jsem dostala k Vánocům. Při vystupování jsem uklouzla, flákla jsem sebou na nádraží na koleje, všechno bylo tehdy samý černý olej a já se tak zašpinila, že jsem kabát musela vyhodit. Tehdy jsem to hodně oplakala.
Olga|Dobrý večer Honzo, vlakem jsem jela zrovna dneska za svojí sestrou, miluji cestování vlakem, jezdli jsme,vlastně od malička, protože to bylo jediné spojení se světem z naší maličké vesničky. Z nostalgie jsem se s kamarádkou domluvila, že si oživím vzpomínky na ranné dětství a zakoupily jsme si lístky na cestu vlakem s párovou lokomotivou úzkokolejkou z Jindŕichova Hradce do Nové Bystřice. Byl krásný den, tak jsme si cestu užívaly, vlak zastavil i v Kaprouně, kde jsme si vyfotily sochu Járu Zimmermana, leźícího spícího, což pro cestující je velká senzace. Často na tu cestu vzpomínám.
Heda|Dobrý večer všem.
Když jsem nastoupila do práce,brzy mě poslali se stejně mladou kolegyní služebně do Brna.Na zpáteční cestě k nám do kupé nastoupili dva cizinci.Mladí,mluvili - nevím jak.Když se uložili každý pod svůj kabát ke spánku,po chvíli jsme si povídaly o nich. Kromě jiného i to,že ten vedle ní je moc hezký,ale ten vedle mě je tak trošku špata. Oni spali a spali.Když jsme se zvedly k vystupování,chlapci "se vzbudili" a že - slečny,ale to je škoda,těšili jsme se,že se seznámíme.
Bylo to strašné!
Krásné cestování vlakem!
Alena|My jsme kdysi museli vozit uzávěrku z Břeclavi na ředitelství do Brna, tak šéf jel ráno do Brna, odevzdal papíry a zrovna tam měl někdo narozeniny, je to mnoho let, tehdy se ještě mohlo popíjet. Tak trošku oslavovali a nějak kolem třetí odpoledne jel šéf domů. Samozřejmě zaspal a dojel na konečnou rychlíku - do Bratislavy. Tak si koupil nový lístek a opět dobře zaspal a hurá zpátky do Břeclavi. Byl z toho pěkně vykulený, že zase dojel až do Brna. Byl už večer a tak znovu zpátky do Břeclavi, už strachy nezaspal, ale přijel někdy kolem kolem desáté v noci. Měli jsme z tohoto zážitku legraci ještě dlouho poté, když se zase chystal s uzávěrkou.
Sarka|Dobry vecer Honzo a vsichni co poslouchaji. Miluju vlaky. Jako mala jsem jezdila s rodici a sourozenci z Ase do Gajar. Milovala jsem to. A cely zivot vlacky. Tak rada bych se zase svezla. 35 let jsem nebyla ve vlaku. Koukala jsem z okna. A sup saze do oka. A vitr. No nadhera. A rizky mezi chlebem. Nproste nadhera. Vsechny moc zdravim. Krasne tema.Dekuji. Sarka z Prahy. Taxi
Marta Praha 6|Dobrý večer vám Honzo i všem posluch
ačům Noční linky. Můj muž miluje parní lokomotivy a hlavně úzkok
olejky. V rámci dovolené jsme s dětmi jezdili po úzkokole
po úzkokolejných drahách v Čechách i na Slovensku. Nejvíce dní jsme strávili na Jindřichohradecké dráze kde projížděla mašinka stanovým táborem na Albeři. Na dráze Kamenický Šenov má muž koupený pražec. Na Moravě jsme v Mladějově jsme 3 dny čekali než vyjeli s parni průmyslovou mašinou. Také Třemošná-Osčadnica byla pěkná dráha a moc se nám líbila na Slovensku úzkokolejka Čierný Balog, kde parta nadšenců ve svém volném čase dávala dohromady parní mašinu. Manžel se také zabývá stacbou modelů v měřítku HO, po mém tatínkovi máme doma soustruh na kterém muž vyrábi nádražní čky. Od něj znám názvy i dieslových lokomotiv jako
třeba Zamračená, Sergej, Brejlovec, Papoušek, Rosnička, A
lbatros a jiné. Teď nám zbývají už jen vzpomínky. Zdravím všechny ŠOTOUŠE! MARTA.
Jana|Nejdelší cestu vlakem jsem podnikla, když jsem se dostala vlakem družby do Sovětského svazu v roce 1974 za odměnu ze SSM. (socialistický svaz mládeže). Opravdu jsme za těch asi deset dní projeli všechno možné, spoustu jsme toho viděli, vypili jsme spoustu vodky, protože tam byla levná, ale stálo to za to. Teď se tam už nikdo nedostane.
Bedřich |Dobrý večer pane Honzo mám rád vlaky když jedu vlakem
Do Plzně.tam je krásná příroda to já mám rád je to pohodlnější
Než autobus cena je stejná.
frantisek svaricek|DOBRY VEČÉR P.MACOUN A POSL.N.L.MOJE PRVNI JÍZDA VLAKEM BYLA TAK V ROCE 1948,TO MĚ BYLO 6ROKU,BYLA TO CESTA Z RAKŠIC DO BRNA.POTOM JSEM JEZDIL DO UČENI DO BRNA,TO BYLY CESTY KAŽDÝ TÝDEN .NĚKDY KAŽDÝ DEN,ZÁLEŽELO NA OKOLNOSTECH.PO VYUČENI JSEM JEZDIL DO PRÁCE AŽ DO PRAHY,TO BYLO KAŽDÝ TÝDEN. V TÉ DOBĚ JSEM NĚKDY CELOU CESTU STÁL.V TÉ DOBĚ BYLY MAŠINKY JEŠTĚ NA PÁRU. OD ROKU ASI TAK 1969 CO MÁM AUTA JSEM VLAKEM NEJÉL,ASI BRZO ZAČNU VLAKEM ZAS JEZDIT,PROTO ŽE JSOU TADY ROKY. JAKO VOJÁK JSEM JÉL V PARNÍ MAŠINCE Z BRATISLAVY DO SÁZAVY,TO BYL ZÁŽITEK. DOUFÁM ŽE SI JEŠTĚ UŽIJU CESTOVÁNI EL.VLÁČKEM,JE TO POHODLNY.FRANTIŠEK ZE ŽIDLOCHOVIC.
Dana|Dobrý večer všem. Asi se nedovolám, jako vždy, tak popíšu naše "úžasné cestování vlakem". Jeli jsme z Olomouce do Břeclavi, celá rodina a když jsme se blížili ke Strážnici, přišel průvodčí a ohlásil, že u Strážnice hoří les a proto vlak dál nejede. Zastavili jsme ve stanici Moravský Písek, kde mimochodem není vůbec nic, jen zastávka, nádraží zrušeno. Byly tři hodiny odpoledne, rychlík narvaný a průvodčí nám ohlásil, že máme vystoupit a nějak se dostat dál, že není náhradní autobus. Mohlo nás být ve vlaku tak dvě stovky, pro některé přijeli příbuzní, asi po třech hodinách přijel jeden autobus, kde se nás naskládalo kolem stovky a začala příšerná bouřka, že autobus jel celou cestu tak dvacítkou, protože bychom se asi jinak převrátili. Tak jsme se my, co jsme měli štěstí a dostali se do autobusu, dostali domů v devět hodin večer. No a asi před dvěma měsíci jsme se zase stejnou trasou vydali celá rodina na jinou akci. Cestou u Napajedel zase někdo skočil pod vlak a my museli vystoupit a pak do jiného vlaku, až se uvolnila jedna kolej, ale nakonec to dopadlo dobře, dojeli jsme. Pointa našeho rodinného cestování je ta, že bratr říkal, že až celá rodina zase pojede někam vlakem, tak on pojede stejnou cestou autem a bude to "jistit" ze silnice.
Bohumír, staré dobré časy|vzpomínám na starou dobrou lokomotivu, která sloužila jako zásobárna teplé vody v Moravských železárnách Ol. Staré vlaky dřeváky, začmouzená okna a když někdo otevřel okno za jízdy, jiskry létali až do vagonu cestujících. Jezdil jsem vlakem na páru a mnohdy se stalo že v horkých dnech voda došla a šlo se domů pěšky. Říkalo se že pvlak píchnul kolo. Dnešní vlaky a jízda super.
Ladislav z Hané|Vlak je v mých vzpomínkách spojen s odjezdem na prázdniny k babičce a dědovi do rodného Křižanova, Jezdili jsme do Brna s přestupem v Nezamyslicích parními vlaky, což navodilo romantiku a prázdninovou náladu. Z Brna jezdila už elektrika,ale nám to nevadilo a pozorovali jsme přírodu, Křižanováci měli obavu, že by jim vzali pozemky a tak je nádraží v Křižanově skoro 2km od městýse Křižanov na pozemcích v obci Kozlov. Ti, co odmítali prodat pozemky o ty stejně přišli, protože jim byly znárodněny a teď mají daleko k vlaku. Ještě jedna příhoda s vlakem na trati do Velkého Meziříčí "proslavila" tuto lokálku a sice, že jim v Martinicích ujel vlak a bez obsluhy skončil až na konečné ve Velkém Mezříčí, Teď o tom točí film, takže jsme předběhli supervlaky, kteří jezdí bez obsluhy už pár roků,
