Dana|Všem přeju hezký večer. Já jsem se seznámila s Alenkou před mnoha lety v práci, když se naše firmy z celkem opačných konců republiky sloučily a já zůstala v práci a ona odešla. Viděly jsme se při předávce funkce opravdu jen jeden den. Mně to bylo tak nějak líto, že už se neuvidíme, tak jsem jí napsala. Ona odpověděla a tak jsme si začaly psát. Píšeme si někdy denně, někdy třeba za pět dní, ale nikdy to za ta léta nebylo dýl než za týden. Nikdy si nevoláme, jen samé mejlíky. Už jsme si tak na to zvykly, že i když třeba nenapíšu za těch pět dní, tak ona napíše i mimo pořadí, nebo já se zeptám, zda není nemocná, že se neozvala, občas na všechno ponadáváme, ale pořád máme nějaké téma k psaní. Takže dokud nám bude fungovat internet, doufám, že nám toto přátelství vydrží. Jsem ráda, že jsem udělala ten první krok.
Milan|Přeji hezký večer. V dětství jsem měl hodně kamarádů ze sídlišť a okolí, ale je tu určitě přátelství na které se snad zapomenout ani nedá, a je to to letní. Když jsem totiž jako kluk v roce 1966 pobýval u vody u Českých Budějovic, skamarádil jsem se tam s jedním chlapcem se kterým jsem si převelice rozuměl. Po celý náš pobyt jsme společně vymýšleli snad úplně vše na co jsme mohli narazit. Skákali jsme do vody, hráli karty, procházeli lesy a povídali si o všem co nás napadlo a leželo na mysli. No já vám povím, toto přátelství mně tak neuvěřitelně přirostlo k srdci, a jak si ještě doteď živě pamatuji, při zpáteční cestě jsem v autě nenápadně ronil slzy. V té době jsme byli ještě malí kluci, a na vzájemný kontakt jsme ani nepomysleli. S žádným z mých kamarádů jsem už něco podobného nezažil, a proto na tohoto úžasného kamaráda velice s krásnými vzpomínkami hluboce vzpomínám. Často přemýšlím jestli i on doteď stále vzpomíná. Přátelství jsou všelijaká, ale ta pravá přichází v nečekanou chvíli, a zase rychle odchází. Některá tu jsou na celý život a ta další nás jen překvapují.
Martina|Dobrý večer. Mně je už docela dost roků, za mne ještě platilo tak zvané "čestné slovo," taky hodně znamenalo kamarádství a přátelství. Já jsem měla kamarádku v podstatě od malička, chodily jsme spolu do školky, seděly jsme spolu na základce v lavici, byly jsme si na svatbě, já myslela, že je to kamarádství na celý život. Jednou jsme měly jít do kina, já pro ni přišla a ona mi z ničeho nic říká: ode dneška už s tebou nekamarádím a ani už nikam nejdu. Já se ptala proč a ona mi to nechtěla vysvětlit. Tak jsme prostě den ze dne spolu skončily, úplně jsme přestaly spolu mluvit. Já to dost těžce nesla, ale po letech jsem se odstěhovala a v podstatě tak nějak zapomněla. Je to asi rok, co mi najednou zavolala. Já jsem se divila, ale ona mi říká, že abychom se spolu sešly, že jestli chci vědět, proč se mnou přestala kamarádit. No, možná se to někomu bude zdát divné, ale já jsem jenom řekla, že po třiceti letech mne to vlastně ani už nezajímá a nebudu si na stará kolena už ničím zatěžovat hlavu. Když to ona vydržela tolik let, já už to do smrti vydržím tak, jak to je. Položila jsem telefon a vlastně už na to ani nemyslím. Nebýt dnešního tématu, kterého se to snad trochu týká, tak na to vlastně už ani nebudu vzpomínat. Nejde o křivdu nebo o nějaké odpuštění - prostě uplynulo tolik let, že už to pro mne není důležité. Já si myslela, že je třeba nemocná a chce si ulevit, ale ani toto nebyl ten důvod, prostě řekla, že mi zavolala jen tak. Takhle se s kamarádkou nejedná.
frantisek svaricek|DOBRÝ VEČER PANI JARUŠKO A POSL.N.L.S KÝM BYCH SE JÁ CHTĚL POTKAT? TAK TO JSOU KAMARÁDI Z UČENI SE KTERÝMA JSEM SE NEVIDĚL UŽ PĚTAŠEDESÁT ROKŮ AŽ NA TŘI A Z VOJNY JSEM SE POTKAL SE DVĚMA,OSTATNÍ BYCH TAKY RÁD VIDĚL ALE BOHUŽEL MNOHO JÍCH UŽ ZEMŘELO A NĚKTERÝM UŽ JEZDÍM JEN ZAPÁLIT NA HROB SVÍČKU.CO SE TÝČE HÁDEK TAK TO BYLO MAXIMÁLNĚ TAK KVŮLI NĚJAKÉ PRÁCI ALE DNESKA KDYŽ SI NATO VZPOMENEME TAK SE TOMU JEN ZASMĚJEME.JINAK JÁ SE RÁD POTKÁVÁM S KAMARÁDAMA,PROTOŽE SI ŘÍKÁM JAK JEŠTĚ DLOUHO?JEŠTĚ JEDNOU VÁS ZDRAVÍ FRANTIŠEK ZE ŽIDLOCHOVIC.
