Inka |Dobrý den, pane Borku,
myslela jsem si, že jsem se dostala na dno, když mě můj muž opustil v době, kdy jsem skončila v invalidním důchodu a on si našel mladší a zdravou ženu. To ale nebylo dno, to přišlo až 20 let po rozvodu, kdy mi náhle zemřel jediný syn Martin v nedožitých 35 letech. To byla nejtěžší rána mého života. I když postupně zemřel, otec, po něm tchán, za 10 dní po něm můj bývalý a za necelých 8 měsíců můj syn. Byl bez dětí, sice partnerku měl, ale ta už měla 2 děti a byla starší. Takže jsem zůstala na stáří sama. Mám jen sestru a její rodinu. Bohužel asi platím za minulé životy. Mám totiž v datu narození 8.8.a číslo 8 prý platí za chyby. Naučila jsem se brát život tak, že každý den si užívám, jako by měl být poslední. Přeji všem dobrou noc. Inka z Hradce Králové
Anna Žárská|Dobrý večer, jsem mladá studentka a mám moc rada váš pořad. Na dno jsem si sáhla víckrát než bych chtěla. Byla jsem adoptované dítě a moje biologická matka má nádor, což jsem zjistila před týdnem…To ze je moje matka i to že má nádor. V tuto chvíli se snažím skrze budhismus dostat opět na nohy. Bylo toho víc, co se v minulém roce seběhlo. S mou malou dcerou se to snažíme finančně zvládat a naštěstí je skvělá. Navzdory tomu, že nemá žádné prarodiče ani otce a letos jsme přišli o moji pravou ruku.
Dana z Blatné |Srdečně zdravím a přeji krásnou noc Vam Borku i posluchačům. Na dno jsem si sahla mnohokrát ale vždy jsem se vyrovnala s bolestmi, Ztratami a nepřízni osudu především díky hudbě a svým potomkům, což je velká osobní motivace. DĚKUJI za hudbu a energii stromů a přírody, kam se chodim vyzpovídat a věřím i Andělům a osudu. Opatrujte se
Zdena|Hezký večer. Já vážím šedesát kilo, manžel stopadesát. Postihla ho mozková příhoda, nic se mu nelíbí, je pořád nespokojený a příšerně mne otravuje svou špatnou náladou. Nemáme děti, nikdo nám nevolá a nikdo k nám nechodí. Vrcholem byly volby, každý jsme volili někoho jiného. Abych nespadla na úplné dno, ladím si každý večer Noční linku a občas se mi podaří i dovolat, takže jste tu všichni mí kamarádi, za což děkuji. Dobrou noc.
Martin z Brna|Hezkou noc. Je to Osm let, co mi umřela maminka, po všech starostech jak s pohřbem, tak s dědictvím byl rok v poklidu. To ovšem umřel můj tatínek a kolotoč se opakoval. Nyní jsou to dva roky co umřela moje velká láska a opora, moje manželka. Plánovali jsme, 6e půjdu do předčasného důchodu a budeme spolu trávit všechen čas. Dnes, 9.2. mám 60 let a jelikož jsme děti neměli,,tak to oslavím s našima dvěma psíma princeznama, jezevčicemi Věřte pane Borku, jsem hodně hluboko se svými sulami. Přeji všem hezký večer. Onlouvám se za chyby, ale mám slzy v očích.
Daniela z Prahy|Na dno jsem si sáhla v útlém mládí. Bylo mi čtyřiadvacet a byla jsem pět dní zavřená v rozhlasovém studiu a několik nocí v něm i spala. Vysílali jsme nepřetržitě a málokdo přiznal, že se bál. Já se v těch srpnových dnech velice bála, že vtrhnou vojáci dovnitř a postřílejí nás. Přežili jsme. O následcích nechci psát. Ale ten pocit strachu cítím v sobě celý život. A podruhé jsem si sáhla na dno, když mi lékařka oznámila tu nejhorší diagnózu. Vyjdete z ordinace a jste uprostřed studené chodby sama, jen s vlastními slzami a s těmi nejděsivějšími myšlenkami. Nechcete se nechat rozdupat. Pak stačí jeden jediný člověk, který má vlídné slovo a dodá víru. Věřila jsem tedy , že snad pár let ještě dostanu. Věřím pořád. Dobrou noc přeje Daniela z Prahy
Martina|Mám kamarádku skoro celý život. Ve dvaceti měla nádor na mozku. Asi i díky tomu se jí následně narodilo postižené dítě, které nakonec za čtyřicet let zemřelo, takže celý život se o něj starala. Ještě v těhotenství na ni spadla skříňka, která jí přerazila nos, takže neměla čich. Pozůstatek po tom nádoru bylo nakonec to, že téměř oslepla. Všechno to ji ale vůbec nevadilo, byla celoživotní optimistka, úžasná kamarádka, měla ráda vtipy, ráda tancovala, s manželem vymetli každou společenskou událost. Nakonec zemřel její manžel, pak ta dcera a ona skončila s Alzheimerem a vlastně nás už nepozná a skončilo i její trápení, protože už o něm neví. Odrazila se tedy ode dna, ale ....
Helena|Mily Borku, davate duraz na to, aby prispivajici popsali hlavne, co jim pomohlo prekonat to co je porazilo, a ja si myslim, ze o tom prave dnesni tema Nocni linky je, alespon ja si to tak vysvetluju. Urcite kazdy si prozije neco, co ho poznamena, nekdy natrvalo, ale opravdu vsechno se da prekonat. Nechci psat konkretne, co se stalo mne, jenom chci napsat to, co mi pomohlo. Protoze mam rada knizky Ernsta Hemingwaye, vzdycky, kdyz mi bylo nejhur, jsem si vzpomnela na to co napsal v romanu Starec a more - Man can be destroyed but never defeated - Clovek muze byt znicen ale nikdy porazen. Vzdycky mi to dodalo nadeji. Ze to co boli preboli, to co clovek ztratil, pokud zije a ma silu a zdravi, tak ze to vsechno muze ziskat znova, hlavne jestli ma porad dusi, srdce a chut do zivota, vsechno se da zmenit k lepsimu. I kdyz se na prvni pohled zda, ze je vsechno ztracene, nadeje, ze se vsechno zase zmeni a bude zase dobre, ta neumira nikdy. Jasne je, ze to neni jednoduche a lehke, ale proste clovek se nesmi nechat porazit. A slunce vzdycky vyjde, i kdyz se schovava nekdy treba i dlouhou dobu. Preji vsem, at se jim vzdycky podari videt to krasne slunce, zahreje, potesi a hned je lepsi nalada.
Jarka O.H.|Dobrý večer já si sahla na dno když dětem bylo 6.a 4. let ochrnula jsem na nohy no a zpět mě dostal pan doktor který řekl holky ty chodit budeš neboj uběhlo 35 let ano a já chodím všem dobrou noc JARKA
frantisek svaricek|DOBRÝ VEČER P.BORKU A POSL.NL.PSYCHICKY JSEM NA DNĚ NIKDY NEBYL,BA NAOPAK,KDYŽ SE NÁM PODAŘILO DÍLO.TAK MĚ TO NAOPAK PSYCHICKY POZVEDLO,ALE FYZICKY PŘI MÉ PRÁCI JAKO ZEDNÍK PRACUJÍCÍ DENNĚ TAK ČTRNÁCT HODIN,TAK TO JSEM SI ŠÁHL NA DNO TAK DVAKRÁT,KDY JSEM SI LEHL U DOMU NA TRÁVNÍK A NA SLÍBENOU FUŠKU MĚ NIKDO NEDOSTÁL,NO A DRUHÝ DEN JSEM ŠÉL NA TO ZNOVU.NO A TEDKOM V MÝCH LETECH UŽ JE TO OBRÁCENĚ FYZIČKA JE FUČ A JE TO ZASE O PSYCHICE.JEŠTĚ JEDNOU VÁS ZDRAVÍ CELKEM VYČÉRPANÝ FRANTIŠEK ZE ŽIDLOCHOV IC.
Jana Slavíková|Dobrý večer. Loni v listopadu mně zemřela maminka, o kterou jsem několik let pečovala. Péče byla náročná, ale maminku jsem měla moc ráda. Těšily jsme se, že na Vánoce přijede z nemocnice domů a strávíme je spolu. Její ztráta mně způsobila velkou bolest. Hodně mně chybí a každý den pláču. Zůstala jsem sama a nezaměstnaná. SIPO jsem převedla na sebe. Jen platba za plyn a elektřinu činí víc než podpora z Úřadu práce a příspěvek na bydlení dohromady. K tomu je ještě rozhlas, televize, voda, kabelovka a internet. Musím připočíst také peníze na jídlo a později i na dojíždění do práce. Práci bych měla sehnat co nejdříve, nejlépe více placenou vzhledem k platbám. Jelikož jsem podepsala smlouvy na energie koncem ledna a ne v únoru, mám ceny vysoké a fixované až do příštího února. Navíc jsem dnes zaplatila plyn na únor už podruhé, za sebe i za maminku. A to mně ještě kape vodovodní potrubí. No, nemám já smůlu? S pozdravem Jana ze Zašové.
Mirek|Zdarec Náčelníka,
Na dno jsem si sáhl tento podzim. Ze dne na den mě
Opustila láska. Chodil jsem s hlavou v oblacích a najednou
Ležel na dně. Asi banální příběh, ale tu vrazku z čela už nedostanu.
Věrka|Dobrý večer všem.Já jsem si sáhla na absolutní dno koncem roku 2016,kdy se u mě naplno rozjela psychická porucha OCD.Nechci psát ,o co konkrétně šlo,ale tehdy jsem si říkala,že jestli se to nezlepší,tak nejde žít dál.Začla jsem chodit k psychiatrovi a beru antidepresiva.Asi už do konce života,ale to mi nevadí.Hlavně že se mi stav citelně zlepšil a já v pohodě funguju.Občas přijdou sice výkyvy,ale už umím s myšlenkama pracovat.Dobrou noc ,Věrka.
Alena|No, na dno jsem si sáhla, když maminka byla nemocná, byla vozíku a já se o ni starala. Příšerně jsem zhubla a nemohla jsem ji unést a pak mi rupla záda. Doktor říkal, že jestli se o ni budu tímto způsobem dál starat, že skončím co nejdříve na vozíčku já a stejně pak budeme v ústavu obě. A tak jsem ji tam umístila, přes všechny svoje výčitky a nakonec jsem i přibrala, během pěti let jsem se dala dohromady, ale bohužel záda se dohromady nedala a tak se občas belhám bytem, polehávám a nevím, jak to bude dál, protože vyléčit se to už nedá. Nemůžu ani moc cvičit, protože to příšerně bolí a mám strach, abych si neublížila ještě víc. Ale nestěžuju si, chtěla jsem to tak udělat, tak jsem to udělala.
Petra z Pardubic|Dobrý večer,
já jsem si sáhla na dno v sedmi a půl letech, když jsem dostala leukémii. Potom v roce 2009 mi operovali nezhoubný nádor na mozku. Postupně jsem jich tam měla 5. Ty mi ozářili Gamanožem.
Jinak mám artrózu v kolenou a v pondělí jsem se vrátila z lázní. Přeji hezký zbytek večera. Petra z Pardubic
