helena matylda|Zdravím všechny noční ptáky a pěnice z učební lavice,trapas mého života bylo mé příjmení byla jsem Čapkova,pseudonym psala jsem,Tamchynova z Doubravice,a Leoše Janáčka manželka Nikdo mé dokonalé umění s příjmenim nezvládal,ani .ředitel,zavolal na t.č.3249 a dotaz byl já nevím příjmení ani jméno,ale kterou hledám je výšky asi 2m,rezavé příroda vlasy,má ránu v ruce je volejbalistka nebo košíkářka,a umí plavat,JÁ jsem si udělala prču,protože jsem to byla JÁ,když řída prozradil oč se jedná,slíbila jsem že to zjistím,odvaha netelefonovala jsem, ale osobně navštívila řídu,byl to ale super kšeft.,a jela jsem do Rakouska s vědeckotechnickou společností samí borci,ale neprozradím město,možná se některý z nich ozve.
frantisek svaricek| Dobrý večér p.BORKU a posl.N.L.Můj trapas se mě stál v Řecku.Manžélka mě ráno řiká,jak se po práci vysprchuješ ,tak si tady nasebe něco vem a přijdi za mnou na náměsti,tak jsem si nasebe něco vzál a kráčél jsem si to za manžélkou na náměsti,když jsem tam za ní přišél,tak ona mě řiká v čem to deš ? já řikám no v teplákách,a ona řiká to je pižamo,takže já jsem se tam do večera prohazovál v pižamu.ZDRAVI FRANTIŠEK ZE ŽIDLOCHOVIC.
Helena|Muj trapas se stal uz hodne davno, vlastne kratce pote, co jsem zacala v anglicky mluvici zemi, kde bydlim, pracovat. Tehdy jsem nemela tuseni o zaludnostech anglickeho jazyka, ma je ostatne kazda rec a kdyz to neni materstina, tak o tom clovek samozrejme nemusi vedet. Vetsinou v pondeli se kolektiv v praci bavil o tom, co kdo delal o vikendu. Kdyz ja jsem rekla, ze jsem cely vikend sroubovala (davala jsem dohromady nabytek, ktery "vznika" tim, ze se pouziva hlavne sroubovak), uplne kazdy se zacal smat a ja byla "paf" z toho, proc, netuse, ze v anglicnine slovo screwing (sroubovani) se "lidove" pouziva pro aktivity, ktere lidi vetsinou delaji v posteli. Jeste dlouho potom si ze me hodne kolegu utahovalo, "tak copak jsi delala o vikendu?". Postupne to ustalo, ale nez mi to anglicky mluvici kamaradka z prace vysvetlila, proc se kazdy smal, moc prijemne to nebylo. Takze taky slovni trapas v praci.
Blanka Plechatá|Zdravím vás a všechny ponocnícky. Když jsem ješte byla v základní škole,to je už 5o let,tak při jednom tak se nás p.učitelka ptala, jestli víme,proč mají Pardubice ve znaku půl koně. Samozřejmě ticho a v tom se přihlásil Jiří a řekl: No, protože mu někdo usekl prdel "...a bylo vymalováno.
Gábina Černá |Všechny zdravím. Manžel ročník 1936 když chodil do měšťanky asi 14 roků tak k nim do třídy přišla během přestávky nějaká dívka. Protože se klukům líbila začali jí ochmatávat a ona je chvilku nechala.Pak ale řekla sedněte si do lavic a dáme si diktát.To jim spadla brada Gábina.
Jana Jirkov|Takový jeden trapas se mi stal na již na mé studijní praxi v nemocnici, kdy jeden z pacientů tzv. zmizel i s postelí a já nevěděla kam, když se mě učitelka zeptala, nakonec jsem zjistila, že byl odvezen na vyšetření. Další 2 trapasy se mě staly když jsem pracovala ve školce, dětem jsme pohmatem na zadeček kontrolovaly zda nemají mokrou plenku, no a jedna holčička to odkoukala a před rodiči mě také pohmatala po zadku jakoby mě taky chtěla zkontrolovat no a ten druhý se stal, když jsme s dětmi šly krmit kačeny, dětem jsme rozdaly suché pečivo, no a milé děti místo, aby ho hodily kachnám začaly ho samy jíst a nám s kolegyní bylo trapně, že si lidé kolem snad budou myslet, že děckám nedáme pořádně najíst:)
Daniela z Prahy |Zdrvím všechny posluchače a vybírám ze své chátrající paměti vzpomínku na velice nemilý trapas, který mě potkal jako studentku deváté třídy jedenáctiletky. Do maturity byly tři ročníky. Každá třída čítala okolo čtyřiceti žáků a označeny byly od A až po E. To jen na vysvětlenou, že jsme se navzájem všichni zvláště v prvním ročníku s těmi staršími neznali. Někoho rozumného tenkrát napadlo, že by mohla být na škole alespoň jako nepovinný předmět latina. A protože to byl předmět nový, mohli se do něj přihlásit studenti z různých ročníků. Taky jsem se přihlásila. Před hodinou se hovořilo o všem možném a já se začala před staršími studentkami vytahovat, jak jsem přechytračila při biologii našeho profesora Mikeše. Dal mi otázku, myslím, že vyjmenovat kosti v lidské ruce. Spustila jsem naučený text a on koukal z okna. I když jsem skončila, stále koukal z okna, duchem nepřítomný. Co dělat, tři vteřiny pauza, nadechla jsem se a kosti začala znovu opakovat. Teprve v samém závěru druhého opakování se otočil a se slovy Vidíš, že se to dá naučit, mě oznámkoval. Přišlo mi to velmi vtipné a před latinou to vyprávím a paroduji učitele s přípodotkem, jaký je idiot, že repetici nepoznal. Všichni jsme se smáli. Jen jedna holka z vyššího ročníku mě sjela pohledem i slovy: Úžasná sranda. Z okna se nepřítomně kouká i doma. Je to můj táta. Bylo mi neskutečně trapně. Zvlášť proto, že to byl jinak výborný učitel. I teď, když o tom píšu, tak cítím tu trapnost nevymáchaných úst. Byl to důsledek toho, že jsem tenkrát ještě nevěděla kdo je kdo a kdo s kým a kde. V životě je důležité tyto základní informace znát. Tak se lze trapasům vyhnout. Ale to člověk pochopí až během dalších let. Dobrou noc přeje Daniela
Michal Sedlák z Myšlína|To jsem takhle kdysi dávno brigádničil v jedné firmě. Můj úkol byl jednoduchý – zakládat leasingové smlouvy. Byla to ale pořádná nuda. Jednou jsem si tam v kanceláři vzal papíry. Asi abych si mohl kreslit nebo něco psát. A třeba i potom doma. Jenže to nebyly ledajaké papíry. Měly hlavičku. Pro mě nepodstatný detail, pro druhé ne. A průšvih byl na světě. Samozřejmě že jsem si ty papíry vzal ve vší bezelstnosti. Nenapadlo mě, hlupáka, že dělám, co se dělat nemá. Že bych ty papíry mohl snad nějak zneužít. Nuže, nakonec na tu brigádu i tak vzpomínám rád. Ta firma sídlila ve Střelničné ulici v pražských Kobylisích. Ještě že nechtěli být styloví a za tohle faux pas mě nepopravili.
Hugo Falfar Olomouc|Ahoj Borku, jak léta běží a paměť slábne, tak i když jsem zalovil v paměti, tak jsem si na žádný nevzpoměl. Kupodivu si pamatuji více na trapasy staršího data, kdy jsem byl ještě školou povinný ale spíše to byly takové klukoviny. A tak předkládám trapas mého spolupracovníka z Tesly Pardubice, kam jsem nastoupil po vysoké. Tehdy se vybíralo na různé fondy solidarity a protože Čína napadla vojensky Vietnam, tak se vybíralo na Vietnam. Můj spolupracovník Jindřich, jinak velký pacifista, se rozhodl tak, že nedá finanční částku, ale nakoupil nějaké potraviny (rýži, cukr a nějakou čokoládu) to zabalil do dvou stejných balíčků na jeden napsal trpícímu lidu Vietnamu a na druhý trpícímu lidu Číny a odnesl je na ROH, které zaštitovalo fond solidarity. Tam nevěděli co s tím dělat, protože byly zvyklé jen na finanční dary a tak to JIndřichovi jako nevhodný příspěvek do fondu vrátili. Načeš JIndřich si to vzal domů a na fond soliodarity nic nedal a prohlásil, že vystupuje z ROH, protože to není organizace která pomáhá lidem. Na tu dobu to bylo odvážné ale neměl rodinu a byl dobrý pracovník, tak s tím neměl problém říci co si myslí a zamotat hlavu těm , kteří měli tehdy patent na rozum.
Marta z Pardubic|Píše se rok 1962 -3 a já začínám ve venkovské škole. Je hodina výtvarné výchovy,klid,žáci malují a ke stolku přijde holčička a šeptem mi sděluje,že Zářecký má v tašce bombu. Vzala jsem to jako legraci,ale když jsem procházela mezi lavicemi, s údivem zjišťuji,že z tašky jmenovaného žáka skutečně vykukují křidélka bomby. Našel ji prý u rybníka a donesl ji ukázat klukům. Začal ji vyndavat,omývat bahno a mně se zdálo,že slyší nějaký zvuk. Na nic jsem nečekala a běžela do ředitelny. Ředitel zavolal pomoc z nadalekého Semtína a odborníci na hřišti bombu odpálili. Byla dosud funkční a ještě dnes se mi klepou kolena,když si vzpomenu,co se mohla stát,kdyby to užalovaná Liduška na Honzu nepráskla.
Sváťa z Brna|Dobrý večer Vám pane Borku i vám linkařům.Můj první trapas byl extra super.V r.1962 jsem nastupoval do svého prvního zaměstnání.V den nástupu jsem nesl na personální oddělení potřebné dokumenty.U dveří jsem slyšel pěkný hluk uvnitř.Zaklepu , vstoupím a prohlásím " já to taky viděl , mohu to potvrdit " Všichni zmlkli.Paní se na mne otočila a řekla " soudruhu , co si to dovolujete , já bych mohla být vaší matkou a nenechám se urážet " Vycoufal jsem ze dveří a pádil koupit kytku a bonbonieru.Paní přijala omluvu a tak jsem se dozvěděl , že si z ní kolegové rádi dělají legraci,že prý žárlí na svého muže.No a těsně před mým vstupem jeden právě pronesl" dej si pozor na muže, viděl jsem ho u cukrárny s blondýnkou." Otevřou se dveře a vstoupím já.Uf. Při kávě si uvědomila ,že ona nezná mne , já neznam nikoho.Byla to pěkná blbost , chcete-li parádní trapas.Vše se vysvětlilo a a tu kávu jsem si u ní vypil vícekrát. Váš Sváťa
Sylva|Zdravím všechny. Trapas byl když jsem pracovala v malém obchůdku a zákaznici jsem omylem vydala méně. Sama jsem pak na to přišla a divila jsem se že nic neřekla.
Když jsem ještě, jako mladá dělala sekretářku šéfovi kterého (kromě milenky) neměl nikdo v lásce, jednou měl nějaké jednání s více lidmi. Poslal mě tedy naproti do obchodu pro pivo a minerálky. Věřili byste tomu že pivo v tu chvíli zrovna NEBYLO? Vzala jsem tedy minerálky, vrazila k řediteli s hlasitou informací: "Pivo není, ale...." No to jsem to pak schytala :-))!
franz|že-by to byl trapas , to z mého pohledu nebyl, ale co si vzpomínám, a to velmi živě, tak první to překvapení bylo, když jsem , ještě co-by zaměstnanec státní správy oslovil vysokého politického funkcionáře p a n e , tomu spadla brada a neznal odpověď, neboť si chtěl, si myslím, zachvat jistou důstojnost a vážnost své osoby, odpověď : víš, já nevím jestli ty jsi ryba nebo rak, já na-to že na tom přece nezáleží, důležité jsou výsledky a ty zde byly vyjímečné, oblíbený na celém úřadu a pracovní výsledky též mimořádné. byl jsem jediný, který své chování nezměnil vůči nadřízeným s oslovením p a n e . Když mi byl nabídnut vstup do společenství soudruhů, s slušností mi vrozenou jsem odmítl, že by můj pan otec se musel obrátit v hrobě. Už za-mnou více soudruzi nepřišli. Při pijatykách jsme si tykali. dnes když vzpomínám, tak holt mne potřebovali. Opratě mého života jsem z ruky nikdy nepustil. Musím říct, že jsem byl svpbodný, a to do-slova , bez ženy a dětí a opravdu svobodný člověk . Bingo byl rok 1989, kdy jsem se stal živnostníkem a stal jsem se pánem svého konání a nemusel jsem měnit zaměstnavatele, bylo jich do toho roku 13. Z chaloupky pod lesem v bílých karpatech zdraví noční linku pan franz, holt záleží jaké kdo má kořeny..........
