I.|Dobry vecer mily pane Sladky, nevim jestli mam rada zivot...ale vazim si ho, nekolikrat jsem cekala na vysledky histologie vse dobre dopalo a tak si myslim ze jsem se naucila si zivota vazit...mam kolem sebe prirodu,rodinu a tak jsem stastna
Preji vse dobre a zdravi vsem!!!!!
Dekuji za krasna slova
Mame Vas radi
I.
Vlasta Liberecko|Můj život mi nadělil samé nemoce. Prodělala jsem 4x rakovinu. Vždy, operace a následná chemoterapie.Tři různé typy rakoviny. Vše dopadlo vždy tak, jak jsem si přála. Také jsem prodělala operace endoprotezy kyčelních kloubů. Bohužel, pro infekt v kyčli, mi byla ta první endoproteza vyndána, přeléčení antibiotiky a za 3 měsíce opětovně nadána. Při této příležitosti mi byla přeřezána nervová soustava do kolena a od té doby chodím o francouzských holích.
I přes tyto bolístky si života moc vážím, žiju celé léto sama na chaloupce, nákupy, vaření mi nedělají žádný problém.
Vlasta Liberecko.
Dana z Břeclavi|Moc Vás zdravím, pane Sladký i ostatní posluchače. Života si musíme vážit, protože nový nám už nikdo nikdy nedá a taky si ho nikde nekoupíme. Musíme si ho vážit i s jeho radostmi a smutky, tak už to je. Hlavně to špatné nikdy nevyléčíme sami doma, když se uzavřeme před světem. Já se řídím takovým motem, které je pro mne zásadní téměř celý život, že ÚSMĚV JE SLZA, KTERÁ SE CESTOU ROZMYSLELA. Všem přeju dobrou noc, nejen dnešní, ale i ty ostatní.
Marcela |dobrý večer,
jsem maminkou 4 leté dcerky , a abych Vám řekla . V roce 2010 jsem si začala vážit svého života když se mi stal v červnu úraz. Když jsem si šla dělat oběd , a při vaření se mi vzňaly dlouhé vlasy,
měla jsem popáleniny pravé strany obličeje. 1 a 2 stupně obličeje. A v tu chvíli jsem si uvědomila co to je vážit si života.
O rok později v roce 2011 jsem přišla o kluka se kterým jsem byla 2-5 roku společného života.
Měla jsem nervy , proč zrovna on .Pomalu jsem se z toho až sesypala . Ale vzpomněla jsem
si na tu dobu , co se mi v tom roce 2010 stalo. a řeknu Vám našla jsem si raději něco co mi
pomohlo abych tady zůstala .
Od roku 2011 jsem zkusila chodit hrát na flétnu , ale když to nešlo protože jsem měla problem
to udýchat. Tak jsem se 3.1. v roce 2012 na hru na klavír. A tam jsem zůstala do dnes . Stále se
tomu věnuji. I když běhám kolem své dcerky a chodím do práce.
Hudba mě baví a dělá mě radost . Stejně tak jako moje 4 letá dcerka. Snažím se hrát skladby
které se mi líbí a jsem spokojena. :-)
hezkou noc pane Sladký . Přeje Marcela z Děčína
Frantisek svaricek|Dobrý večer p.Karle a posl. N.L.Taky jsem musel přehodnotit smysl svého života,a to po pádu z výšky a těžkém úrazu.Proto už nelezu do výšek ale jezdím do dálek,minule jsem absolvoval autem 800 km.,pro mě v 79 letech je to taky určitě riziko,ale při určité opatrnosti,kde musíte přemýšlet i za ostatní účastníky silničního provozu se to dá absolvovat.Jeste jednou vás zdraví František že Židlochovic.
Martina|Dobrý večer. Já občas pomáhám u švadleny opravovat oděvy a chodívá tam taková paní, která chodí už několik let v černých šatech, já ji znám léta, ale od té doby, co jí zemřel manžel, tak je tak strašně pesimistická, že když z opravny odejde, tak jsme s tou švadlenkou úplně na pokraji sil, ona nám s sebou odnese všechnu energii. Už jsme jí říkaly, ať si obleče něco jiného, ale ona je přesvědčená, že to pro manžela dělá dobře, že si to zasloužil, i když ...dalo by se polemizovat, ale je to její názor. No, chtěla jsem tím jenom říct, že by si měla poslechnout dnešní pořad, aby změnila názor, protože takto škodí jen sobě, dětem a vnukům, protože se jim vůbec nevěnuje. Samozřejmě může smutnit, ale ne patnáct let, to už není život. Každému z nás přece někdo odejde, musíme se s tím smířit a ne přenášet na druhé.
Helena|Mily pane Karle, posilam pres ocean pozdrav optimismu Vam i vsem posluchacum.
Nikdo z nas nezacal zit proto, ze se tak rozhodl, velkou roli hrala urcite “vule bozi”. Kazdy z nas po sobe zanecha svou vlastni specifickou lidskou zivotni stopu. Myslim si, ze kazdy zije rad i kdyz nekdy treba tvrdi nebo citi opak, to jsou jen spatne nalady, ktere patri k zivotu tak jako slunce a dest, zima a horko. Vetsinou je dobre se i te spatne nalade poddat, prozit ji plne, neodhanet a nebranit se, a ona pak sama, a to dost brzo, odejde. A zrovna tak dobre je se radovat ze vseho, co cloveku radost udela a toho muze byt opravdu hodne kazdy den. Jen aby nam ta lidskost a lehkost byti nezmizela, abychom tu radost kazdy den mohli videt, slyset, dotykat se ji, citit, prozivat. Co dela cloveka clovekem? Lidskost a laska, vira v dobro a nadeje, ze vsechno je a bude tak, aby to ziti clovek vzdycky dokazal zvladnout.
Jana Klicmanová|Krásný večer pane Sladký vám i všem lidičkám,kteří ještě nespinkají.Život....to je přeci krásná věc?Nebo jako to nazvat.Narodila jsem se,vyrůstala a najednou jsem človíček,co každou chvilku rozhoduje o tom,kterak s tím,co jsem dostala,naložit.A proto,život se neskládá jen o krásnu,pohodlnu a bezproblémových záležitostech.Opak je pravdou,člověk musí být nad věcí.Jasně,když vám odejde blízký člověk,je to hrozný,mám to za sebou,ale přeci pro nás,co jsme zůstali,nekončí život.Trápila jsem se,pořád na něj myslím,jak by udělal to,či ono,ale zase byl to člověk s velkým Č,který mi určitě zeshora fandí a přeje mi to nejlepší.Totiž byl to člověk,který si zaslouží mojí úctu,měla a mám ho pořád ráda.Jsem mu za mnohé vděčná.Mám kamaráda,který mi pomáhá,dlouho trvalo,než jsme se našli,ale o to je to silnější .Je to zlatíčko,podobné tomu,co mi odešlo nahoru.Neuvěřitelné,podobnost asi čistě náhodná,nebo nadpozemská?Budu upřímná,jsem šťastná a chtěla bych,aby mi vydržela hodně dlouho,jsem neskromná.Ale mám za sebou taky 2 klinické smrti mé dcery,ve 2,5 letech ,sakra to byl mazec,ale zaplať bůch,dneska je jí 48 roků,tak je snad dobře na světě ,když to dopadlo takhle,Přeji vám všem krásný zbytek noci a já si půjdu dát decku vínečka,zkontroluji vnoučka,který spinká v mé postýlce,a těším se na další témata nočního proudu.Jana
EVA Z LITVÍNOVA|DOBROU NOC PŘEJI VŠEM I VÁM PANE SLADKÝ.NE,ŽE BYCH SI ŽIVOTA DŘÍVE NEVÁŽILA,ALE PO TĚŽKÉ ONKOLOGICKÉ OPERACI SI HO VÁŽÍM DALEKO VÍCE.A TAK TROCHU JINAK.UŽ TŘÍDÍTE,CO ZA TO NESTOJÍ A NAOPAK CO JE DŮLEŽITÉ.A NENÍ TO JEN ŠTĚSTÍ ,ŽE JSEM PŘEŽILA.JE TO NESKUTEČNÁ PRÁCE HRUDNÍCH CHIRURGŮ Z ÚSTÍ NAD LABEM,ODBORNOST MÉ PLICNÍ LÉKAŘKY,SÍLA,KTEROU MĚ DODÁVALI MOJE ÚŽASNÉ DĚTI.JSEM ŠŤASNÁ Z KAŽDÉ MALIČKOSTI.A JE MOJE POVINOST VŮČI VŠEM ŽÍT TAK,ABYCH SI JEJICH PÉČI A PODPORU ZASLOUŽILA.TAK SI OPRAVDU VÁŽÍM KAŽDÉHO DNE.PŘEJI VŠEM MOC ZDRAVÍ :)
Alena|Dobrý večer všem. Já už jsem v důchodu a tak se snažím využít všeho času a každého dne. V létě, tedy vlastně už od jara, chodím na zahrádku, napřed sadím, pak sklízím, z výpěstků vařím, nosím si domů vypěstované květinky a tak si to užívám. Jak se blíží podzim, tak to už se moc netěším, ale zase si aspoň můžu říkat, že to nějak přetrpím a budu se zas těšit na nové jaro. Života si vážím, protože jak jsem se dvakrát topila a přežila to, tak si říkám, že ten "nahoře" to se mnou asi myslel dobře a nechal mne tu, ať si to tedy užiju. Tak se na lidi usmívám, pobavím se i s neznámými kolem sebe a i když se to dneska už moc nenosí, tak se snažím být ta hodná. Třeba mi to sem tam někdo i oplatí. Takže všem hodně zdraví a hlavně Vám, pane Sladký a hezký večer.
Dana Blatná|Život je dar a já si vážím že mi byl dán. Jsem optimista a po vzkříšení před 24 roky se upevnila moje víra a empatie i intuice a více chápu i nasloucham .. Je zázrak že tady jsem a snažím se žít více souladem s přírodou a Bohem naším Universum . S vděčnosti jdu životem a moc ráda sdílím vše co mi bylo dáno darem i poznáním .
Přeji světu Mír a Lásku se Zdravím všem bytostem. Krásné vysílání
LENKA|Zdravím všechny posluchače i Vás náš milý pane Sladký. Dnešní téma je hezké. Já si života vážím moc, snažím se nepodléhat nepěkným situacím. Mám ráda život na naší krásné zemi. I přestože jsem za život prožila hodně problémů nejen banálních ale i zdravotních, tak jsem bojovala a nevzdávala jsem se. Jsem optimista a věřím, že se vše dá vyřešit. Znám několik lidí, kteří se neuměli s něčím vyrovnat a ubližovali si. Já bych už tady dlouho nebyla kdybych všemu podléhala. Pro mnoho lidí jsem asi cvok, ale nikdo přece můj život nežije, moje problémy také neřeší, tak se držím hesla Carpe diem (užívej dne) a opravdu si života moc vážím a užívám si ho. Nikomu tím neubližuji, naopak několik lidí tím i povzbuzuji. A i když život není procházkou v růžové zahradě tak jsem vděčná za každý krásný den, který mohu prožít nejen s moji velkou rodinou ale i s milými lidmi. Já můj život beru za velký zázrak, protože bych tady nemusela už hodně dlouho být. Přeji všem hodně radosti ze života a žádné zbytečné starosti. LENKA
Blanka|Krásné téma k zamyšlení. Záleží na každém z nás, jak se svým životem nakládá,jak zvládá vypjaté situace kdy se nedaří a vše se bortí pod rukama.Já sama jsem prožila mnoho těžkých chvil,ale i těch pěkných,vzpomínky na ně mě drží při životě,když je nejhůř.To se stává dodnes,nejsem zrovna dítě štěstěny,a tak za to,že žiju vděčím svému optimismu.Jak se říká,život není to co chceme,ale to co máme,neboli "nech být co nemůžeš mít".Roky nevrátím a zdraví zpět nezískám.Mnohým pomáhá víra v boha,já se snažím hledat východisko ve slovech Remarka "miluj bližního svého jako sebe sama".Mám ráda svůj život,mám svoje zájmy a koníčky ,vyšívání, četbu, hudbu, internet,ráda vařím,mám ráda svoje vnoučata,která mě nabíjí.Také mám jednu spřízněnou duši,které si můžu postesknout,když je smutno.Ráda se probírám fotografiemi a mám svůj relikviář,kde jsou uloženy v kostce důležité momenty mého života,jako třeba slabikář.Důležité je vytvářet si svůj svět,ve kterém je mně dobře a kde získávám energii a chuť jít dál životem, třebaže není vše růžové a zalité sluncem.Chce to také jistou dávku odvahy,ale jak se říká štěstí přeje připraveným,tak třeba bude někdy ještě líp a ono se to štěstí unaví.Přesto všechno můžu svůj den začínat s myšlenkou "díky za každé nové ráno".Prostě tu svoji sklenici vidím plnou,nikoliv poloprázdnou.Tak zdravím všechny životní optimisty,ať se daří naplnit tu pomyslnou sklenici až po okraj. Blanka z Prostějova.
PS
Srdečně zdravím pane Karle,stále živé téma,přeji příjemné vysílání.BS
Mirek Jilemnicko|Dobrý večer pane Sladký a posluchači noční linky.
Můj život visel na vlásku v lednu 1965 , jsme byli přiotráveni plynem , montéři špatně
utáhli přívod plynu. Bylo na tom zvláštní , jakmile jsme učinili nějaký pohyb ,
tak jsme padali jako hrušky, ale myšlenky ještě šly dále. Nu ale život šel dále. Nyní jsem
již řadu let v důchodě. Vždy mi stačilo absolvovat nějakou povinnou lékařskou prohlídku.
Občas jsem byl u lékaře pro nějaké léky. Teprve v 75 letech jsem zkolaboval, Po prve jsem
jsem se dostal na operaci do FN HK. Nemám dostatek kladných slov na naše doktory ,
kteří mne v místě bydliště připravili vstup do FN. Ve FN jsem se měl parádně. Nu a nyní
již po dvou letech po zákroku , jsem absolvoval tolik kontrol na různých na odděleních
o kterých nikdy neměl ponětí, že vůbec existují a co hlavní ,přeji každému jejich milé,
přívětivé jednání sestřiček a lékařů.
Závěrem přeji všem především zdraví a když už musíte k lékaři , tak příjemné jednání.
Zdraví Vás Mirek.
Markéta |Dobrý večer, já jsem na světě ráda.Jsem už ve věku,kdy se radují z maličkostí, snažím se obklopit příjemnými lidmi a nekladu si nesplnitelné cíle. Pokud je člověk zdravý,tak je život pěkný a rozmanitý a nikdy nevíte,koho potkáte a co se stane dál.Važme si života a žijme každý den pozitivně a naplno.Dobrou noc a krásný život všem.
