Stres potřebujeme! Naše populace bez něj zvlčila

Podle něj jsme totiž my lidé velmi dobře nastaveni pro stresové situace a nejsme nastaveni pro pohodlí.

„Jen se podívejte, jak to vypadá, když je ve světě dlouho mír. To dlouhodobě nevydrží. Naše populace zvlčila, když máme tu svobodu a jakoby nadkomfort. Protože my jsme byli po tisíce let zvyklí, že je kolem nás sychravo a mrazivo a v lese jsou šelmy. To nás povzbuduje, protože tak musíme přežít," tvrdí psycholog Petr Hroch s tím, že, když stres nemáme, jsme v pohodě a v klidu, dlouho nám to nevydrží, protože si sami začneme vytváře tazvaný druhotný stres, jakoby z nadkomfortu. Tedy nejen vymýšlet si problémy, ale si je i sami vytvářet.

Jak stresu využít

Stres je podle psychologa sebeobranným mechanismem každého živého organismu. Je nějak v logickém kontextu k našemu bytí.

„Je známo, jak se lidé semknou v případě ohrožení, je to běžné. Třeba, když sousedovi začne hořet dům, přiběhne mu pomoci celá dědina. Ale jindy? Na souseda nadáváme, že má na domě novou střechu a kde na ni asi vzal. Stejně tak je to s rodinami, které mohou mít i vážné problémy, třeba spolu nekomunikují, ale když onemocní dítě, objevují se okamžitě ty zdravé prvky," vypráví psycholog. Podle něj je stres potřebný a je škoda se o něj připravovat. Jen je důležité znát jeho pravou míru.

„Stres je vzrušení, zvědavost. Zamilování, láska, sexuální puzení, to všechno je stres. Jde jen o to, jak ho umíme využít," tvrdí psycholog Petr Hroch a dodává: „Přijde mi, že v dnešní době se od narození dítěte až po péči o různé skupiny obyvatel chováme příliš ochranářsky. Nepodporuje se tady vlastní imunita vůči stresu. A tu si vybudujeme jen tím, že budeme stres zažívat. Tedy něco jako očkování. Očkování stresem."

Stres, moc a bezmoc

Je ale také velmi důležité odlišit, jestli jsem ve stresové situaci, která má řešení nebo nemá řešení. Pokud řešení existují, tak stres působí velmi často podnětně. Psychologové takovému stresu říkají eustres.

„To je stres, který je motivační, při kterém mobilizujeme všechny síly, adrenalin se nám pumpuje do krve, protože máme nějaký cíl, nějaké řešení. Pravý opak je distres, tedy situace, kdy dělám všechno, co můžu, a pořád to není k ničemu, jsem v koutě a prožívám bezmoc," popisuje psycholog Hroch s tím, že taková situace je jednou z nejstrašnějších životních situací, zejména pro muže. Ženy jsou na bezmocnost nejspíše lépe připraveny, už jen proto, že jsou "bezmocné" třeba těch 9 měsíců čekáním dítěte.

Co tedy dělat, když jsme v situaci, která nemá řešení?

„Pak nám zbývá pokora, tedy přijmout situaci takovou, jaká je, když ji nemůžu změnit. Často to bývá stáří, zdravotní stav, když mi zemře někdo blízký, nebo když jsem rodičem postiženého dítěte," vyjmenovává psycholog Petr Hroch a vysvětluje: „Já se nemůžu handrkovat se smrtí, ať mi vrátí tatínka, to není k ničemu, tady je právě důležité to pokorné přijetí situace."

Logo|foto:Český rozhlas

Neznamená to podle něj netruchlit, truchlení je velmi důležité, znamená to přestat vynakládat energii na to, co nemůžu změnit. Pak lze i bezmocnou situaci přetvořit v něco pozitivního.

„Například, když mám dítě, které je do konce života postižené, tak místo toho, abych vynakládal energii na to, aby se to změnilo, aby se stal zázrak, tak lepší je vynakládat ji tam, kde můžu být mocný a aktivní. Třeba naučit sebe i dítě, jak zvládat život s takovým postižením," dodává psycholog Petr Hroch.