Tady sedím já! Místo s výhledem do prostoru mužům nepatří, překvapuje Ladislav Špaček
Jaká platí pravidla, když do restaurace vyrazí muž a žena? Víte, proč muž chodí první a proč mu nepatří místo s výhledem do prostoru? Zodpoví Ladislav Špaček.
Když žena přichází s mužem do restaurace, hlídá si, aby se o ni muž postaral. Ne, že by se žena neuměla postarat o sebe sama – je jasné, že když je sama doma, odsune si židli, otevře si dveře. Když jde do restaurace sama, dělá totéž.
Ovšem jdou-li do restaurace společně, měl by do podniku vstupovat první muž, protože odedávna do jakéhokoliv prostoru vstupoval nejdřív ten, kdo je tam víc doma a toho druhého do onoho prostoru uváděl. Kdyby do restaurace jako první vstupovala žena, jakoby neverbálně muži říkala: „Pojď miláčku, ukážu ti, jak to vypadá v hospodě. Následuj mě“. Proto odjakživa vstupovali první do hospody muži.
Pravidlo usazení ke stolu
Muž prochází restaurací, žena ho následuje. Muž vybírá stůl, který rezervoval nebo vybral, a ženu usazuje na společensky významnější místo. To je to, které je zády ke stěně s výhledem do prostoru. Ten, kdo sedí zády ke stěně, má větší pocit bezpečí. Za ním se nic neodehrává, všechno se odehrává před ním. Neobtěžuje ho procházející personál, proto se na tato místa vždycky hrnou muži. Tak to ne, pánové, to skončilo. Dámy, když se na toto místo bude hrnout muž, musíte říct „Ne, ne, miláčku, ty jsi jenom muž, tady budu sedět já“.
Když stůl stojí uprostřed restaurace, nemůžeme se řídit stěnou. Společensky významnější osoba sedí s výhledem do okna. Pohled do okna patří ženě, návštěvě, staršímu, společensky významnější osobě. Podle tohoto pravidla se v restauraci usadíme vždycky, bez ohledu na to, jestli pan ředitel jde se svojí asistentkou – v restauraci je on muž a ona žena. Tam nikdo neví, kdo je pan ředitel a kdo asistentka.
Ladislav Špaček
Patří k největším odborníkům na vývoj etikety i její současnou podobu. Vystudoval Pedagogickou fakultu v Ostravě a Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze.
Na začátku učil vývoj české gramatiky, později se stal redaktorem a moderátorem v Československé televizi. Nejznámější byl ovšem jeho post tiskového mluvčího prezidenta republiky Václava Havla mezi lety 1992 a 2003.
Během této doby se účastnil bezpočtu společenských událostí vrcholného charakteru. Navštívil více než padesát zemí světa, setkal se s desítkami prezidentů, králů a jiných hlav států.
Dnes píše knihy o etiketě a pořádá odborné přednášky a cvičení v tomto oboru.
Jeho rady z etikety uslyšíte v našem vysílání v pořadu Pochoutkový rok každou neděli po 10. a v repríze po 21. hodině na všech regionálních stanicích Českého rozhlasu.
