Tomáš Novotný: Dveře do Semaforu otevřel sám pan Suchý

Tomáš Novotný hraje v muzikálu Galileo s Ivanou Chýlkovou
Tomáš Novotný hraje v muzikálu Galileo s Ivanou Chýlkovou

Dnešní host trávil dětství v Pardubicích, kde jeho rodiče hráli v divadle. Tomáš Novotný, ač si to rodiče ne tak úplně přáli, je hercem. Vidět ho můžete na několika scénách: v Kladně, Ostravě, Brně, Praze a taky v Pardubicích.

Vystudoval muzikálové herectví, hraje ale i v činohrách. Narodil se ve Šternberku u Olomouce a nebyl mu ani rok, když rodiče dostali angažmá v Pardubicích, ve Východočeském divadle. Po Obchodní akademii vystudoval muzikálové herectví na JAMU v Brně. A právě v Brně měl v Městském divadle své první angažmá.

Vzpomínáte si na okamžik, kdy vám Janek Ledecký zavolal a nabídl vám hlavní roli v muzikálu Galileo? Kde jste v tu chvíli dobu byl?

„Ono to má trochu hlubší historii, já si vzpomínám na to, kdy mi zavolal úplně poprvé. To bylo před mnoha lety, protože se jednalo ještě o muzikál Iago. Já do něj dělal konkurz, nicméně se nakonec v Hybernii neuváděl a měl premiéru na Slovensku. A po třech letech, kdy se začalo šeptat, že se sem Iago dostane, tak to mi zazvonil telefon, cizí číslo a tam se ozvalo: Ahoj, tady Janek… a říkal, že by mi rád nabídnul roli Othella. To mi vyrazilo dech, že si po letech vzpomněl. Nutno říct, že za to jsem mu opravdu vděčný.“

Tomáš Novotný a Janek Ledecký při premiéře muzikálu IAGO v Divadle Hybernia

Pojďme na úplný začátek. Když vám byl rok, tak rodiče dostali angažmá ve Východočeském divadle v Pardubicích, takže jste se přestěhovali z Moravy.

„Pro mě nebyla jiná cesta, já se tenkrát ještě nemohl bránit, takže jsme odjeli a na Šternberk ani na Olomouc si vlastně nevzpomínám. Ten nejhlubší vztah mám k Pardubicím.“

Maminka hraje v divadle dodnes?

„Jak jen můžu, tak chodím. Bohužel jsem v Pardubicích minimálně, takže se to ne vždycky podaří jít na premiéru.“

Tatínek byl v divadle dlouhou dobu a odešel ke zvonům?

„Dá se to tak říct, protože jeho velkou vášní bylo odjakživa výtvarno, rád kreslí a dělá s keramikou. Naskytla se příležitost, že Východočeské divadlo si objednalo svůj vlastní zvon, byla oslovená zvonařka s dlouholetou tradicí a návrh na zvon dělal můj táta, protože ředitel divadla Petr Dohnal ví o jeho výtvarných kvalitách, takže se domluvili a vznikla z toho stálá spolupráce.“

Když jste rodičům říkal, že jste nezviklán a na JAMU přesto půjdete, jak dlouho jste se odvažoval tohle téma nakousnout?

„Myslím, že žádní herečtí rodiče nejsou nadšení z toho, když se jejich potomek rozhodne jít v jejich šlépějích, protože na rozdíl od toho dítěte ví, co to je a znají stinnou stránku. To byla jejich logická úvaha a snažili se mě lehce a nenápadně přesvědčit, abych šel jinam, ale nepodařilo se, protože pro mě to bylo natolik silné vábení, že jsem zkrátka neodolal. Ale asi jim to bylo jasné, protože předtím jsem šel tajně na konkurz na muzikál Miss Saigon a řekl jsem jim to, až když mě přijali.“

Vy jste tuším ve čtvrtém ročníku udělal konkurz do Semaforu. Bylo to to, čemu by se řeklo splněný sen?

„Přesně tak, to se nedá nazvat jinak. Díky rodičům jsem na Semaforu vyrostl, a když se otevřela možnost jít do Semaforu na konkurz, tak jsem neváhal a pikantnější to bylo o to, že mi dveře do Semaforu otevřel sám pan Suchý a dovedl mě na jeviště a poslechl si mě. Já z toho byl vyklepaný, nicméně se to podařilo a jsem tam dodnes.“

Za dvě role, které jste v ostravském divadle měl, jste byl v širší nominaci na Cenu Thálie. Téma ocenění, je to vnímáno jako vrchol vaší práce?

„Já doufám, že se nikdo neurazí, ale ocenění ve smyslu Ceny Thálie nebo jiné ceny, to pro mě není vrchol, nedělám to proto, abych to dostal. Je to příjemné, protože si vás někdo všimne a za práci vás ocení, ale daleko příjemnější je ocenění od diváků. Zní to jako klišé, ale je to tak. To povolání dělám pro lidi, ne pro ceny.“

Muzikál Galileo - Tomáš Novotný se Sabinou Laurinovou

Jste spoluzakladatelem autorského Divadla Tří v Pardubicích. Ti tři, to jste vy, Lukáš Udržal a Láďa Marek. Na podzim jste měli premiéru. Povídejte.

„Pro nás je premiéra svátek, teoreticky bychom chtěli mít premiéru každý rok, ale prakticky to vychází, že ji máme každé tři roky, takže o to víc se na ni těšíme. Tahle prosincová premiéra dopadla podle mého velmi dobře a ze zpětných reakcí mám informaci, že se někam posouváme, co se týče kumštu a nějakého sdělení, z toho mám radost. Doufám, že velmi brzy bude premiéra další hry, ale už máme v hlavě a částečně na papíře další věc.“

Předpokládám, že od počátku, kdy Divadlo Tří tvořili tři, jste se coby ansámbl rozrostli.

„Rozrostli, protože nám začala chybět ženská složka v divadle. Bez nich to nejde. Tak jsme začali přibírat další a další ženy, které se různě střídají nebo odchází, v současné době máme jako hosty tři nebo čtyři herečky. Je to příjemná spolupráce, že to je pokaždé někdo jiný a moc se nám to líbí.“

Pochopila jsem, že pro vás je Divadlo Tří relaxace a zábava v jednom.

„Přesně tak, protože já jsem z kluků jediný, kdo se divadlu věnuje profesionálně, takže pro mě je to takový oddych, protože my všichni jsme si režiséry a autory zároveň, což je nadmíru příjemné.“

Muzikál Iago měl premiéru na podzim v roce 2017, Galileo měl obnovenou premiéru v únoru. Pod oběma je podepsaný Janek Ledecký. Rola Othella je těžká?

„Je, protože Janek Iaga psal na sebe a Othella na někoho cizího, takže se na něm docela vyřádil, co se týče hlasového rozsahu a dalších věcí, ale mám z toho radost, protože když je role výzva, o to větší je to napětí a je to pro herce zajímavější. Velká zkušenost a jsem rád, že mě to potkalo.“

Alena Zárybnická natáčí Zálety s Tomášem Novotným

Od února je Galileo znovu v Divadle Hybernia. Ale on už se tam hrál, před mnoha a mnoha lety.

„Galileo se hrál tuším před 15 lety v Divadle Kalich. To byl jeden z prvních, možná první Jankův muzikál a tenkrát zaznamenal obrovský úspěch, protože přicházela vlna muzikálů a hrálo se to několik let a o tom úspěchu, který přetrvává, svědčí i to, že máme všechny reprízy do konce roku vyprodané, takže to je obrovská radost.“

Máte rád historii a baví vás dějiny šlechtických rodů. Máte nějaký oblíbený šlechtický rod? V Pardubicích je to asi nabíledni…

„Je, přesto to nejsou Pernštejnové, jsou to Habsburkové a konkrétně rod Larisch-Mönnichů a má to jeden konkrétní význam, protože v Pardubicích stojí Larischova vila a já jsem se k téhle stavbě dostal když mi bylo 17 let a byla to láska na první pohled, protože mám rád staré budovy. Nic jsem o tom ale nevěděl a jak jsem se pak dozvěděl, nebyl jsem jediný. Rozhodl jsem se to změnit a postupem času jsem založil spolek na záchranu Zámečku a po mnoha a mnoha letech úsilí se nám s kolegy podařilo dospět k tomu, že jsme Zámeček zprostředkovali Československé obci legionářské, která se o něj stará a z toho mám velkou radost.“

Spustit audio

Související