Dana Málková|Umění je krásné hluboké téma a privilegium člověka , i jeho obohacením .
Fascinuje mne od nepaměti , co mistrovství bylo nám předloženo a co vše nás motivovalo a naplnilo úžasem . Barvy , tóny a harmonie a tolik šikovných rukou, co my , Češi máme je obdivuhodné . Vážím si každé snahy a kdo nemá dar umělecký , má zase tvořivý a praktický . Paličkovala jsem od 10 roků, třeba i závěs do prezidentské lože v Národním divadle , práce mnoha rukou včetně učitelky několika metru rozměru,
Sochy z písku v Písku na nábřeží , které od května přežijí do podzimu u řeky a Kamenného mostu , nejstaršího v Evropě . Betlémy , které jsem též tvořila lepením na dřevo a paličkováním s bílých a zlatých nití .Pletení , háčkování, šiti, vyšívání i obrazu .
Vším jsem se ráda zabývala a zůstala mi ta hudba , zpěv , kytara a návrat s barvami k dětství ,třeba ornamenty , co patří k Moravě a naším krajům . Občas psaní a obdiv k jakékoli tvořivosti rukodělné žen i mužů .
Děkuji za téma a jsem velmi nadšená , co vše lidé dokáží předat a ocenit
Krásně "babí léto všem ze srdce přeji z Blatné
lea|Dobrý večer, je tolik směrů umění, že ten kdo má tzv. dar od Boha, musí být velmi štˇastný. Ale není tomu tak, jak nás o tom přesvědčila historie. Z mnoha dokumentů, nebo životopisných knih je zřejmé, že malíři, sochaři a jiní umělci nebyli vždy oceněni za své dílo, jak by si sami přáli. Někdy byli oslavování až po své smrti.Já jsem se setkala v dětství nejprve s uměním výtvarným - obrázky v knihách, potom literárním - četla jsem všechno možné a nakonec jsem se stala knihkupcem. Často jsem chodila na vernisáže. Moc se mi líbily ilustrace Zd.Buriana, nebo Cyrila Boudy, od kterého mám grafiku s vlastním podpisem a věnováním. A velkým zážitkem pro mě byla návštěva Paříže. Toulat se uličkami Montmartu, pozorovat pobřeží Seiny a cítit tu atmosféru tvořících umělců je něco neopakovatelného. A zhlédnout originály van Gogha, nebo Monu Lisu je zážitek na celý život. Já sama jsem psala poezii i prözu, ale jen tak do šuplíku. A pořád něco vymýšlím, maluju, fotím ,čtu, prostě nevím co je to nuda. Chtěla bych toho ještě hodně udělat, tak snad zdraví dovolí, /zatím to nejde/, že si splním ještě nějaká výtvarná přání, které jsem nestihla. Všem přeji hezkou dobrou noc,Lea, Zlín
Arnošt|Chudák pan varhaník! Babička si vzala do hlavy, že musím být houslovým virtuózem. Nevím už přesně co mi slíbila za to, když začnu "chodit do houslí". Prostě jsem začal docházet k panu varhaníkovi. Bylo to pro mne nejen duševní, ale i fyzické utrpení, jelikož mne pan varhaník za chybný tón vždy klepl smyčcem přes prsty. Dotrápil jsem se tak nějak až do třetí houslové polohy. Cvičil jsem na verandě. Když jsem vyšel se stojánkem a s houslemi na verandu, vypadalo to jako kanonáda, jak se naproti zavírala okna. Moje trápení skončilo - bohužel - poněkud nešťastně pro pana varhaníka. Tehdy jsem poprvé uslyšel slovo "infarkt". To když mi řekli, že moje hodiny zatím skončily, vzhledem k nemoci pana varhaníka. Jak dalece se na jeho osudu podepsalo moje umění hry na housle, jsem se nikdy nedozvěděl, ale trochu špatné svědomí mi zůstalo dodnes - a to mi letos bylo 90. Je mi lito varhaníka i babičky. Pěkný poslech přeje Arnošt.
739xxx331|kazdou zimu sleduji v nemem uzasu tanecni dvojice a sportovni pary v krarobruskeni,ten dokonale sladeny projev a na bruslich,zdravi bozenka od policky.
Dana|Krásný večer Vám, paní Zorko a všem věrným posluchačům Noční linky. Já jsem člověk, kterého osloví snad každý druh umění, mne nadchne všechno, co se dá udělat rukama a taky bych to chtěla umět a během života jsem se taky do všeho možného pustila. Maminka byla švadlena, tak jsem šila, pletla, háčkovala a vyšívala, jednu dobu jsem malovala, protože jsem se seznámila s malířem, pak jsem chodila do kurzu paličkování a dělala jsem spíš takové moderní umění, pak jsem se nadchla pro kurz keramiky, to jsem taky vytvářela hodně moderní věci, nějaké klasické hrníčky, to není moje parketa, já vždycky vytvářím věci podle svých nápadů. Taky bych chtěla umět něco ze dřeva, tak se do toho možná taky jednou dám. Jinak jsem strašně chtěla vidět umělecké dílo Monu Lisu, to byl pro mne v dobách mého mládí velký sen, tak jsem se na ni jela hned po revoluci podívat, protože jinak to dřív nebylo možné. No a co mne štve, co se nikdy nenaučím, to je hrát na nějaký hudební nástroj, to fakt nezvládnu. Takže přeji všem posluchačům hezký večer s příběhy těch, co se dovolají.
Marek|Dobrý večer,
Já jsem si vykreslil figurínu nevidomého chodce, která drží v pravé ruce slepeckou hůl, levou ruku má na zábradlí a uprostřed papíru jsem udělal čáry a představuval jsem si, že jdu po schodech ke stanici metra - a také jsem si kdysi vymodeloval nádobu, která dodnes stojí v archivu výtvarné učebny na základní škole.
Hezký večer, Marek.
