Marcela|Zdravím všechny posluchače a Vás pane Borku. Přiznám se, že bych nemohla pracovat jako obsluha čerpací stanice a to v noci a jako taxikářka. Ne z důvodu, že se mi tato práce nelíbí, ale z důvodu, že člověk neví koho potká a jaký úmysl bude mít druhý člověk. Jako jsou různá přepadení apod. Proto mají u mne tyto lidi respekt.
Helena|Ja bych nemohla vykonavat takova povolani, ve kterych se musi neustale lhat.
Je jich tak hodne, ze jsem nesmirne rada, ze jsem uz v duchodu a uz jenom pozoruju,
jak se spolecnost meni a je mi jasne, ze ja bych takovou zmenu charakteru ve velkem nezvladla.
Zdenek|Dobry vecer vsem posluchacum. Borku, nemohl bych vykonavat tvou praci. Mas skvele znejici hlas, rychle reakce na podnety posluchacu. Mas v hlase ekvalizer a osobnost! Preji dobrou hlasovou kondici co nejdele a prosím si treba Katapult nebo Turbo i kdyz vím, ze je to problem. Zdravim z Ostopovic
Marcela|hezký večer přeji,
Jsem vyučena ve dvou oborech jako pomocná kuchařka, a pečovatelka. Ale povolání která bych nemohla vykonávat , by bylo dost. Např. v oboru patologie, pohřebnictví , nebo by mě nikdo ne-
dostal jako popeláře. Další co asi bych asi nezvládala by bylo dělat někde kde lidé už pomalu nemají šanci že by tu mohli žít. U lidí, kteří jsou v posledním stádiu rakoviny nebo nějaké té ne -
vyléčitelné nemoci. To by mě dokázalo asi dost rozbrečet . Zvláště když vidíte ty nemocné kteří už nikdy nespatří rodinu, své děti nebo vnoučata. Asi bych to nepřekousla , kdybych měla takové pacienty mít někde na starost.
Ale ta povolání o která jsem se už zmiňovala , bych nemohla vykonávat na 100 % . Tedy patologie , pohřebnictví . Přeji hezkou dobrou noc Marcela z Děčína
Alena|Přeji všem hezký dobrý večer. Já bych si tak mohla troufnout na všechna povolání. Ne že bych je uměla, ale neumím si vybrat, čím bych jako nechtěla být, mne by bavilo všechno. Ale co bych opravdu dělat nemohla, je jen jedno a to je cokoliv, co souvisí s mrtvými - patolog, správce krematoria, prostě všechny práce, které s tímto povoláním by souvisely. Je pro mne stresující i to, dotýkat se tištěných parte. Tohle je pro mne naprosto nepřekonatelné, jednou jsem to tu už psala, můj šéf mi to nevěřil v práci a když mi přejel tiskopisem parte přes ruku, tak jsem sebou sekla. Když mne vzkřísili, omlouval se a už to nikdy nikdo nezkoušel. A když bych řekla i to, co bych dělala nejraději, tak to je prodavačka, vyzkoušela jsem si to až v důchodu, ale nevadí, jsem spokojená, splnil se mi sen.
Věrka|Dobrý večer.Já bych rozhodně nikdy nemohla pracovat na jatkách nebo v pohřebnictví,myslím přímý kontakt s nebožtíky.Nebo také na dětské onkologii.A těch profesí by bylo víc,protože trpím obsedantně kompulzivní poruchou (OCD) a některá povolání by mi tuto poruchu citelně zhoršovaly..Dobrou noc všem posluchačům.
Monika|Rozhodně bych nemohla pracovat jako lékařka, která prý MUSÍ sdělovat terminální prognózu nevyléčitelně nemocným pacientům. Dodnes jsem se nevzpamatovala ze šoku, který jsem prožila, když pan doktor na infekčním oddělení nemocnice Bulovka v pátek 16. března 2018 stál u lůžka mého umírajícího otce a nervózně opakoval: „Je to špatný, je to špatný, je to moc špatný, nevypadá to dobře, držte ho za ruku, Váš otec může zemřít kteroukoli minutu. Během víkendu zemře určitě.“ Ohromeně jsem se vypotácela z pokoje na chodbu a gestem naznačila lékaři, ať jde za mnou. Na chodbě jsem přiškrceným hlasem lékaře pokárala: „Pane doktore, proboha, to mu nemůžete dát aspoň naději?“ Lékař na mne pohlédl se zhnuseným, pohrdlivým výrazem jako na nějakou prolhanou krysu a procedil mezi zuby: „Já mu přece nebudu lhát!“ A majestátně odkráčel hrdý na svou pravdomluvnost. Přestože jsem se ve Fakultní nemocnici Bulovka za svůj život setkávala s velkou spoustou vynikajících lékařů a obětavých a milých sestřiček, např. na ortopedii, chirurgii, 2. interně, na očním a koneckonců jako dítě v roce 1972 i na zmíněné infekční klinice.
Dodnes tohle nemůžu překousnout a rozhodně bych si nepřála, aby mi jakýkoli lékař třeba minutu před smrtí sděloval tuto "terminální diagnózu", čili neodvratnou prognózu. Krásné dny, vášnivé noci a zejména pevné zdraví a obrovské množství empatických profesionálů v bílých pláštích Vám všem přeje Monika
frantisek svaricek|DOBRÝ VEČER P.BORKU A POSL.N.L. JÁ MÁM RÁD PEVNO POD NOHAMA TAK ŽE BYCH NEMOHL PRACOVAT VYSOKO NAD ZEMÍ ANI HLUBOKO POD ZEMÍ ANI HLUBOKO POD VODOU,TAK ŽE NEMÁM RÁD VÝŠKY ANI HLOUBKY,NEMÁM TAKY RÁD KDE JSOU VÉLKÉ MRAZY,ZATO TEPLO JSEM V ŘECKU SNÁŠÉL CELKEM DOBŘE UMĚL JSEM SI TAM SNÍM PORADIT BYLO BY TO NA DELŠÍ VYPRÁVĚNÍ A CELKEM HUMORNY.JEŠTĚ JEDNOU VÁS ZDRAVÍ FRANTIŠEK ZE ŽIDLOCHOVIC.
Květuše|Dobrý večer. Převážně poslouchám noční linku z Brna, jste co se témat týče a celkového
vedení NL nejzajímavější moderátor. Dle zjištění témat na další dny jsem velmi spokojena. Rozhovory s volající paní Monikou vždy velmi pobaví. Děkuji.
Monika|Dobrý večer, Borku. Já bych asi nemohla být žokejkou. V mládí jsem totiž měla možnost několikrát cválat na koni, ale vždy jsem byla vyhozena ze sedla. A jednou jsem si i rozbila hlavu. Ale to zase nebylo na závodní dráze. Dobrou noc všem, Vaše věrná posluchačka.
Sváťa z Brna|Dobrý večer večer vám všem ,kteří posloucháte Noční linku a vám pane Borku dík za ten Váš komentář.Dnes je to podstatně jednodušší, ale před 65 lety to bylo složité.Ale říkám slovy básníka , čím jsem byl , byl jsem rád.Střední škola ,odborná nástavba , hup do života , dálkově škola vysoká a už to začalo.Vlastně celý život jsem pracoval s lidmi , vychovával je i sebe, zodpovídal za ně a kromě odborné činnosti jsem pro lidi zabezpečoval soutěže , kulturní i sportovní činnost , psal jsem do tisku a v důchodu jsem několik let působil jako kulturněsportovní referent na zotavovně.Asi bych nemohl dělat hasiče ,kováře , vězeňského dozorce,horníka no našlo by se více zaměstnání.Vážím si však všech neboť pokud je práce zodpovědně a svědomitě vykonávána umožňuje nám žít život v pohodě.Dobrou noc Váš Sváťa
Jiří s Olomouce nejvěrnější posl|Hezký večer nejvěrnější posluchač Jirka se Stupkové s Olomouce moc děkuji za každodenní noční linku, milí přátelé přeji hezký večer a také hezkou směnu a hodně zdraví štěstí úspěchů a také lásky aji posluchačům, děkuji za hezké příběhy a skvělou práci.S pozdravem nejvěrnější posluchač Jirka se Stupkové s Olomouce.
Heda|Dobrý večer,
na tuto otázku mám okamžitou odpověď.Nikdy bych nemohla dělat soudkyni,anebo lékařku.
Vím určitě,že bych sama sebe úplně zničila.U soudu bych se pořád obávala,zda jsem někomu neublížila a u léčení vlastně také.Měla bych potřebu nemocného řešit i doma,aby se rychle přestal trápit.
Jako soudkyně bych určitě používala převážně lidskost před paragrafy.Ty jsou zcela bez citu :-)
Mějte se všichni moc pěkně.
Sylva|Hezký večer, ano, nemohla bych dělat tam kde se zabíjí a pracuje s mrtvolami (řezníci) ačkoliv ty jsem ještě nedávno pojídala.(ty mrtvolky hezky naporcované a upečené). Nemohla bych dělat práci fyzicky příliš náročnou nebo naopak práci nudnou a jednotvárnou. Nemohla bych ani řídit dopravní prostředek. A nemohla bych pracovat v kolektivu kde se lže, podvádí a nejsou dobré vztahy. V životě jsem dělala práce různého druhu. Teď v důchodu už jen vzpomínám :-) a dělám si dál co mě baví. Dobrou noc.
