Už jako kluk maloval po zdech. Teď mu za to lidé platí

„Nečekal jsem, že bych takový titul mohl získat. Ale jsem za něj rád. Jako programátor jsem byl dobře finančně ohodnocený a ta práce byla v uvozovkách jistá. Tady jsem udělal krok do neznáma. Šel jsem dělat něco, kde jsem byl závislý jenom sám na sobě. Sice jsem se na novou práci připravoval, učil jsem se z různých učebnic. Zkoušel jsem si věci doma v garáži, jezdil jsem na různá školení. Ale udělat ten krok bylo pro mě hodně těžké.“

Co všechno rozhodlo?

Trochu Vozábovi pomohli i řemeslníci, které si přizval na stavbu svého domu. „Většinu jsem si postavil svépomocí. Byly záležitosti, na které jsem si úplně netroufal. Když jsem viděl některé řemeslníky, říkal jsem si, proč jsem si to neudělal sám. Tím mně dodali odvahu, abych udělal změnu. Ale měl jsem tam i řemeslníky, kteří byli velice šikovní a se kterými jsem byl velice spokojený.“

Úspěšný malíř přiznává, že se mu jako dítěti líbil zvuk zednické lžíce a taky rád maloval po zdech. „Jenomže se to rodičům samozřejmě nelíbilo. Vzpomněl jsem si, jak jsem se snažil udělat díru do tapety a podobně. Když teď maluju po zdech, jsou lidé rádi a platí mi za to, což je fantastická změna,“ usmívá se.

Jemu doma v Kladině, tedy místní části Sezemic na Pardubicku, pro změnu tvoří jeho děti. „Příště budu malovat, až když děti odejdou z domu. Chodba je od vodovek a od voskovek. Děti mají potrhané tapety na zdech, polepené, počmárané.“

Trochu řemeslo a trochu umění

Občas se Vozábova činnost nedá přesně charakterizovat. Je to něco mezi řemeslem a uměním. „Taky dělám různé dekorativní techniky jako jsou imitace kamene, imitace kovů, pohledový beton. Na to používám dekorativní nerezové hladítko se zaoblenými rohy. Používají se třeba i mořské houby, kterými se nanáší finální nátěr, což udělá jakoby čmouhy na povrchu. Různorodost práce je pro mě zajímavá. Dělám ji moc rád a podle ohlasů snad dobře.“