To v pohádkách nebylo. Firma na výrobu kresleného humoru vystavuje v Králíkách

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Legendární kresba

Jiří Winter-Neprakta. To býval pojem mezi karikaturisty. Ale jeho záběr byl mnohem širší. V Městském muzeu Králíky má až do konce letních prázdnin výstavu s pohádkovým námětem.

„Na podobné téma jsem dělala výstavu před dvěma lety v Praze. Ta byla určená vyloženě pro dospělé. Sem můžou přijít i děti. Myslím, že Jiřího pojetí českých pohádek je půvabné, líbezné a roztomilé. Jeho celoživotním cílem bylo potěšit, rozveselit a dodat optimismus. Humor je silná a mocná zbraň proti všem nedobrotám světa. Bude to taková léčba humorem po dramatickém jaru,“ myslí si autorova poslední manželka Daniela Winterová.

Masna, narpa, chemodroga

První kreslený vtip vyšel Nepraktovi v roce 1948. „Tenkrát začínala socializace. Nakonec se netýkala jenom velkých podniků, ale i všech drobných živnostníků a řemeslníků. Znárodnili každého ševce, pekaře anebo truhláře. Jiřímu strašně šlo na nervy zobludňování českého jazyka.“

Odtud podle Winterové pochází recesistický název firma na výrobu kresleného humoru Neprakta. „V dobovém tisku se neustále propagandisticky zdůrazňovalo, jak to je praktické, když na ulici není napsáno třeba řeznictví Josef Novák, ale je tam duchaplný název masna, papírnictví byla narpa, drogerie zase chemodroga. Jiří říkal, že jenom o několik hlasů neprošel název pro cukrárny cucna.“

„Málokdo ví, že to býval jeden z našich nejlepších orientalistů. Dokonce byl dlouhá léta předsedou pražského svazu ochránců zvířat. Mezi svými přáteli si vysloužil přezdívku chodící slovník naučný. Přezdívali mu Rembrandt českého humoru, a to kvůli barevnosti, kyprým tvarům, ale taky proto, že je popisně přesný. Jakýkoliv historický kostým, brnění, zbraň plně odpovídá reálné podobě,“ říká Winterová.

Zákaz odchodu

Jak se vůbec paní Daniela s Jiřím seznámila? „Byl to náš dlouholetý rodinný přítel, kamarád mého tatínka. Spřátelili se, když mi bylo asi 12 let. Se svou úžasnou ženou Jiřinkou k nám jezdili na návštěvu a my zase k nim. Když mu umřela jeho milovaná Jiřinka, rozhodl se, že už nechce být na světě. To jsem mu zakázala s tím, že by se Jiřinka zlobila. Poslechnul a byl tady s námi ještě dalších deset let. Odešel až v roce 2011.“

Teď by svému manželovi chtěla Daniela Winterová otevřít muzeum. „Ráda bych část Jiřího domu zpřístupnila veřejnosti ve skoro původní podobě, v další by se dalo bydlet. To je taková krásná spolupráce minulosti a současnosti. Něco takového bych chtěla zrealizovat.“

Spustit audio
autor: Jakub Malý

Odebírat podcast

Související