Výhled až na Bezděz, Říp a Milešovku

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Silueta hradu Lichnice

Tentokrát projdeme kousek české historie a začneme už v roce 1250 na skalnatém kopci Světlice. Tehdy tam totiž jistý Smil ze Žitavy nechal postavit hrad.

Možná už tušíte, že je řeč o Lichnici. Kdy se z hradu stala zříceniny, proč byla místní hradní paní Milada tak krutá a hlídá opravdu místní poklad obrovský černý pes? Odpoví kastelánka Ivana Matyková.

Ivana Matyková měla to štěstí, že když přišla na návštěvu kadeřnictví, byl to ten správný okamžik, aby se dozvěděla, že na Lichnici hledají průvodkyni. Tehdy to začalo brigádou a změnilo se to v trvalé zaměstnání na následujících 24 let.

Říkáte si stále, že vaše rozhodnutí stát se kastelánkou bylo správné?
V prvopočátku jsem to brala jako koníčka. S dostupem doby, kdy jsem ztratila druhé zaměstnání, jsem se rozhodla, že u toho zůstanu. Moje babičky bydlely přímo pod hradem, takže jsme starousedlíci duševně spjatí s hradem.

Někde jsem četla, že dokonce sklepy vašich prarodičů sousedily s těmi hradními sklepy. Bylo to až tak těsné sousedství?
To si pište. V tom sklepě byla jablka až do května.

Ivana Matyková s Alenou Zárybnickou

Sdílí nadšení pro vaši práci i rodina? Co tomu říká váš muž?
Na začátku, protože on hodně sportoval s dětmi, bral to tak, že můžu být pryč. S odstupem doby, kdy nás děti opustily, tak zjišťuje, že je doma sám. Tak to někdy špatně snáší, ale myslím si, že si už zvyknul. Vidí mě sice jenom večer, a to ještě většinou sedím u počítače a vyřizuji agendu.

Které místo na hradě vy osobně máte vůbec nejraději?
Hradní muzeum. Je to takové magické místo, kde zprostředkovávám návštěvníkům historii hradu a cítím se tam velice dobře. Mám tam takové zázemí a koutek sama pro sebe, kde mohu zase načerpat energii. Pak ji zase můžu vracet mezi lidi.

Komu patří hrad dnes?
V roce 1994 byl převeden na Třemošnici, což si myslím, že je veliké plus, protože Třemošnice se v každém případě snaží, aby to místo zvelebovala, aby se tam lidé cítili jako v klenotu.

Teď k těm pověstem. Třeba o tajné chodbě, kterou utekly tři dcery místního pána poté, co hrad dobyl nepřítel.
Vypráví se to tak. Říká se, že v pohusitských dobách se třem paním znelíbilo života na Lichnici a utekly právě dolů do nížiny, kde tedy založily právě Třemošnici. Také se mluví o pokladu, který nebyl nikdy nalezen a hlídá ho černý pes. V těch pověstech se zmiňuje, že vždy, když někdo dojde do určitého místa, tak mu zhasne pochodeň. Poklad hlídá tma. To je ten černý pes.

Na hradě je živo

Asi nejznámější je pověst o kruté panně Miladě. Kůň jejího otce spadnul při bouřce ze srázu do Lovětínské rokle a Milada si vymyslela takový velmi krutý přístup ke svým potencionálním partnerům a nápadníkům. Dopovězte tedy ten příběh.
Milada dala rozhlásit po celém kraji, že si vezme za manžela jen toho rytíře, který vyjede v plné zbroji na osudný sráz nad Lovětínskou roklí a tam se s koněm třikráte otočí. Skála byla hladká a tvrdá, takže se na ní nezachytily ani nejostřejší podkovy a rytíř za rytířem padal do temné hlubiny. Zpráva o tvrdém srdci krásné Milady se rozletěla široko daleko a s ní i pověst o tom, že dívka osudný kámen očarovala, že tak záměrně ničí všechny nápadníky. Od té doby se rytíři hradu vyhýbali. Jednoho dne přijel rytíř, který vložil do podkov koně diamantové destičky a na srázu se třikrát otočil. Milada se do něj zamilovala, ale skončilo to moc špatně. On ji zabil za její bezcitnost. Na věčný důkaz toho, že se to stalo, jsou v tom kameni dosud vyryté podkovy.

Z hradu je báječný rozhled do okolí. Leží 480 metrů nad mořem na okraji přírodní rezervace Lichnice – Kaňkovy hory a je součástí CHKO Železné hory. Když se díváte dolů po krajině, který směr vám osobně je nejmilejší?
To si nechávám vždy na závěr výkladu, aby se lidé podívali do kraje, protože to je hranice mezi nebem a zemí. Mají krásný rozhled do Čáslavské kotliny. I ten já strašně moc miluju, protože jsem se v Čáslavi narodila. Je to moje srdeční záležitost. Při dobré viditelnosti je možný výhled na Bezděz, Říp a Milešovku.

Když se ohlédnete za těmi 24 lety, co bylo pro vás největší radostí?
Snad největší radostí pro mě to, když návštěvníci na konci výkladu zatleskají. To je největší odměna.

autor: ZAR
Spustit audio