Z Mikuláše šel dřív strach. Na děti si bral výchovný prut

„Děti se obecně strašily daleko víc. Šlo o výchovný prostředek. Strašení bylo součástí umravňování. Tehdy se děti bály postupně Barborky, Mikuláše, Lucky a Perchty. Kdo nedodržel během adventního období půst, hrozilo mu, že přijde právě Perchta a rozřízne mu břicho. Všichni byli vedení k tomu, aby uctívaly autority a aby úcta byla součástí jejich života.“

Barbora – 4. prosince

Dodnes se na Barboru stále drží tradice, kdy chodí dívky do sadů nebo do parků a trhají větvičky hlavně zlatého deště. Dávají si je do vázy a čekají, jestli o Vánocích rozkvetou. „Navíc bývalo tradicí i chození se svatou Barborou v předvečer jejího svátku. Chodily masky a navštěvovaly domácnosti s dětmi. Obdarovávaly je. Děti ale musely prokázat určité znalosti, v 19. století hlavně náboženské. Barborka většinou upozorňovala, že v dalších dnech chodí Mikuláš, který taky děti obdarovává. Proto se měly chovat dobře, měly být hodné.“

Mikuláš – 6. prosince

Mikuláše máme sice v kalendáři 6. prosince, ale tradičně chodí na obchůzku už 5. prosince večer. „Do pohybu se dávaly dokonce i průvody, kde kromě Mikuláše, anděla a čertů nechyběla ani koza a třeba taky kůň. Děti neříkaly básničky a nezpívaly písničky jako v dnešní době, ale spíš zase ukazovaly své náboženské znalosti,“ říká Halířová.

V některých regionech Mikuláš zkoušel ze základů katechismu. Dokonce si bral místo berly prut a uměl taky trestat. Čerti byli odjakživa hroziví. Nosili řetěz, metlu a podobně.

Lucie – 13. prosince

I svátek svaté Lucie byl podle historičky spojený s obchůzkou a obdarováváním dětí. „Za Lucky chodily dospívající dívky, které se oblékaly do bílých šatů nebo si přes sebe hodily prostěradlo. Někdy si i zamoučily obličej. Chodily taky na přástky a kontrolovaly přadleny, jestli dobře předou. V některých domácnostech dělaly symbolický úklid. Přišly s různými košťaty a kontrolovaly, jestli je všechno připravené na Vánoce. Nebyl to ale žádný velký úklid známý z dnešní doby.“

Štědrý den – 24. prosince

Děti se na Vánoce těšily, pokud si je rodina mohla dovolit. Jak doplňuje Martina Halířová, v movitějších rodinách se mohly dočkat nějakého většího dárku: „Třeba v 19. století se už rozvíjel hračkářský průmysl, čemuž dárky odpovídaly. V chudších vrstvách to bylo komplikovanější. Dávaly se maximálně sladkosti, pokud vůbec nějaké dárky byly. Vánoce byly spojené taky s charitou a s obdarováváním chudých dětí. Konaly se různé dobročinné bazary.“