Z vojenských archivů nelze určit přesný počet Romů, kteří bojovali ve druhé světové válce. Záznamy o národnosti se v odvodních knihách nevedly

31. červenec 2018
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 03376676.jpeg

Mezi Romy nebyly jen oběti, ale i hrdinové. I oni bojovali ve druhé světové válce. Pojďte společně s námi nahlénout do vojenských archivů, ve kterých se dozvídáme, jak je těžké odhadnou, kolik Romů je tam evidováno.

Zdenko Maršálek z Ústavu pro soudobé dějiny České republiky: „Armáda, když odváděla – ať už dobrovolníky, nebo vojáky na základě mobilizace – zjišťovala u nich celou řadu údajů. Co se týče určení národnosti nebo etnické skupiny, armáda se dotazovala na především na mateřskou řeč, jen velmi málokdy na národnost. Z dochovaných materiálů nemůžeme určit přesný počet Romů, kteří sloužili v zahraničních jednotkách. Můžeme zjistit jen takové osoby, které z nějakých důvodů záznam mají.“

Klasickým příkladem jsou tedy odvodní komise, kdy odvodní důstojník zapisoval do rubriky.

„Rom nahlásil mateřskou řeč slovenskou a odvodní úředník k tomu napsal do závorky cikán nebo národnost cikánská, popřípadě nějaký další podobný údaj. To jsou tedy jediné indicie, podle kterých my můžeme z dosažitelných materiálů zjistit, že se jednalo o Romy.“

Vše je tedy zdokumentování v osobních protokolech a odvodních knihách vojenského archivu.

„V odvodních protokolech a v osobních materiálech je záznam o – v uvozovkách – cikánském původu u 53 osob. Je to poměrně málo, rozhodně to číslo musíme brát jako minimální, protože u několika Romů, u kterých víme, že bojovali v zahraniční armádě, ti přesně tuto poznámku nemají. Co se týče těch 53 osob, u všech se jedná o vojáky, kteří byli odvedeni, nebo muže, kteří byli u odvodu na přelomu let 1944 a 1945. První se objevili v půlce listopadu 1944, kdy byli odváděni ještě na území Polska. A poté nejvíce z nich bylo odváděno v Humenném v lednu 1945, v rámci již běžných odvodů, běžné mobilizace, která byla tehdy prováděna na územích osvobozených do té doby Rudou armádou.“

Zdenko Maršálek, historik

Jakou tedy mělo oněch 53 vojáků vojenskou hodnost?

„Více než 30 z nich bylo nováčků. Bylo to dáno věkem, protože více než 30 z těch 53 mužů bylo mladších 25 let. Jednalo se o jednadvacetileté nebo dvaadvacetileté mladé muže, kteří nemohli projít žádnou vojenskou službou v předmnichovské československé armádě. Byli tam někteří, asi 12 osob, kteří měli záznam, že v nějaké armádě sloužili, většinou ve slovenské armádě. Mají tam hodnost vojín slovenské armády, ale jednalo se o hodnost, kterou dostali ve slovenské armádě v rámci pracovních praporů, protože Romové byli, stejně jako Židé, ve slovenské armádě odváděni k pomocným úkolům do pracovních praporů. Nebyli zbaveni možnosti sloužit v armádě jako ozbrojených silách, byli ale zbaveni možnosti sloužit se zbraní v ruce. Byli zařazeni do pracovních praporů, něco jako PTP, jak je později známe. Byly to jednotky určené k nejhrubším pomocným, stavebním, zákopovým a dalším pracem, kde se sloužilo opravdu beze zbraně. Nicméně, disciplína byla vojenská, uniformy měli taktéž vojenské. Jejich jedinou – v uvozovkách – zbraní byla lopata. A také další nářadí. Zmíním jednu takovou kuriozitu, s tou lopatou se zacházelo i během pořadové přípravy. Dělaly se s ní podobné cviky, jako dělá normální voják s puškou.“

autor: Dušan Vágai
Spustit audio