Zátopka překonal v maratonu o 7 minut

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Miroslav Krsek na závodech ve Slovinsku

Zálety tentokrát budou hlavně o sportu, vytrvalosti a píli. Z mého hosta sálá energie, o kterou se můžete opřít. V létě oslaví 66. narozeniny a pořád aktivně sportuje. Drží se v bězích i duatlonech ve světové elitě.

Závodil už od mládí. Největších úspěchů dosáhl pod vedením Josefa Odložila. Pět let držel rekord na maratonské trati. Hostem je Miroslav Krsek.

Žije v Lukové u Lanškrouna, kde začínal jako fotbalista. Když mu bylo osmnáct, uvažovali lékaři o operaci srdce. V tom okamžiku se dal na vytrvalostní běhy. Běhal nejdřív za Jiskru v Ústí nad Orlicí a pak taky za Spartu.

Z nadějného běžce se záhy stal i úspěšný závodník. Dnes je také masér, fyzioterapeut a řezbář.

Nejdřív se musím zeptat, kdy jste vlastně běžel naposled a kolik kilometrů?
Dneska jsem šel osmnáct kilometrů a dvanáct kilometrů v tempu. Dal jsem si takový skoro test, protože za tři čtyři týdny mám mistrovství Evropy v dlouhém duatlonu. Tak jsem po jaru nebo přes zimu jen tak poťukával a dneska jsem si dal ostrý test.

V roce 1972 jste se setkal s bývalým vynikajícím mílařem a v té době i úspěšným trenérem Josefem Odložilem. Byl vaším trenérem a do roku 1993 i vynikajícím přítelem. Byla to vlastně doba, kdy vy jste vytvořil československý rekord na maratonské trati 2:14:56. Tento rekord vydržel pět let. Jak jste spolu ladili formu?
On byl mílař. Tenkrát říkal: „Člověče, jak já tě mám připravit. Děláš velký objemy, tak to zkusíme.“ Něco tam nastudoval a opravdu se nám to podařilo. Byla to jeho inteligence a moje pracovitost.

Máte šest dětí. Je pro ně sport stejně důležitý jako pro vás? Potatil se někdo?
Musím vás zklamat. Vůbec ne. Nemám v tomto tedy sportovního nástupce.

Po skončení aktivní kariéry si Miroslav Krsek udělal masérský kurz a začal pracovat i jako léčitel. Stal se také řezbářem. Zůstaneme ale ještě u sportu. V polovině 90. let, když vám bylo asi 45 let, jste se znovu vrátil k závodům. Mezitím jste se nehýbal vůbec?
Ne, hýbal jsem se, ale bylo to takové hektické. Já jsem se rozváděl, měl jsem rodinné problémy a hlavně byl obrovský nárůst v tom léčitelství. Já jsem měl třeba 70 lidí denně. Ten sport byl tak jako dojet někam na kole a takový spíš udržovací. Jak jsem přestal s vrcholovým sportem, tak jsem měl zdravotní problémy a úponem. Měl jsem arytmii srdce. Věděl jsem, že je zle. Abych se alespoň nějak pohyboval, tak jsem běhal pouťák a jen se udržoval, aby to tělo nezchřadlo úplně.

Jakmile jste začal znovu systematicky trénovat, tak se výsledky dostavily prakticky okamžitě. V čem to je? A proč jste zvolil právě duatlon?
Když jsem byl zraněný, tak jsem se dostal k cyklistice. Já jsem si utrhl úpon, měl jsem zánět kyčelního kloubu, tak se nedalo běhat, tak jsem se dal na kolo. Tenkrát byl duatlon novinka. U nás se to taky hodně propagovalo. Tak jsem to zkusil a do roka jsem se stal mistrem světa. Po roce tréninku už jsem byl tedy mistr světa.

Co byste poradil všem, kteří s pohybem nemají příliš zkušeností a chtějí začít v pozdějším věku?
Pohyb je dítě. My jsme se narodili a co bylo první, byly krůčky, chození, pohyb. Nepřemýšlíme, jaký sport, ale všichni to v sobě máme. Je důležitý taky odpočinek. V šedesáti letech hodinu trénuj a tři hodiny regeneruj. Ta buňka, co tréninkem relativně poničíme, musí mít čas se zase adaptovat na další trénink.

Je pravda, že dřív se běhalo rychleji než dneska. Myslím tím, že rozdíly mezitím, jak to vypadalo třeba před padesáti lety a dneska, jsou v běhu menší než v jiných spotech. Čím to je, že se zastavila ta rychlost?
Emil Zátopek běhal až 40 kilometrů denně. Já jsem běhal až 60, naběhal jsem tisíc kilometrů měsíčně. Dneska, když ke mně sportovci chodí, tak se ptám, kolik běhají. On řekne, že 40 kilometrů a to je to maratonec. Já jsem měl ještě loni 600 kilometrů za měsíc naběhaných taky. Je to v těch objemech, v pracovitosti a pak se jedná o zdraví. Myslím si, že v tom vytrvalostním sportu oni nedělají ty velké objemy. Musí se tomu obětovat víc.

Podle vás je běh skutečně duchovní záležitostí?
Ano. Mně ten nejvyšší říkal, že když poběžím, tak jak se odrazím, jsem ve vzduchu a letím a v té době nestárnu. Duch je vzduch. Na kole už pod sebou máte stroj, není to špatné, ale běh je let, kde soustředíte veškerou svou pozornost, svaly jsou namáhány. Jste ve vzduchu v přírodě a letíte. Podle mě je to nejvíc přírodní, protože vzduch je duch, letíte vzduchem. Je to pro nás nejpřirozenější pohyb.

Je něco, čeho litujete? Co vám sport vzal?
Vůbec ne, ba naopak. Když jsem měl životní rodinné problémy, tak mě z toho sport dostal. Mohou se měnit partnerky, ale rozhodně se nebude měnit sport.

Na vašem místě před týdnem seděl pilot Letecké záchranné služby Daniel Tuček. Tady je jeho otázka pro vás: „Pan Krsek určitě zná nebo mu prošlo rukama mnoho sportovců. Zajímá mě, jestli měl co do činění i s nějakým leteckým akrobatem, jestli akrobacie zanechává tolik stop na nás akrobatech pro fyzické a psychické zatížení. To je první otázka a druhá. Jestli by ho lákalo se někdy svézt v akrobatickém letadle? To je sen, který se dá splnit.“
S akrobatem jsem se nesetkal, ale setkal jsem se s vojenskými letci. Když jsem byl kdysi v Jeseníkách, tak tam měli lázně a moře letců se u mě bylo a léčilo se, protože oni nemohou být nemocní. Já mám určitou poruchu mozku asi od toho úrazu. Já jsem nesměl k výsadku a k tankům. Když jsem v letadle, tak jsem takový docela nervózní. Nesmím se koukat dolů. Když lezu na střechu, tak se mi motá hlava. Jak jsem výš, tak to je lepší. Takže to není zrovna moje největší parketa. Trochu mám z těch výšek respekt. Ale je to výzva svézt se v akrobatickém speciálu třeba jen rovně.

autor: ZAR
Spustit audio