Zázrak jménem duritka. Mimořádně odolné skleničce je přes 100 let
Takřka nerozbitné skleničky duritky chrlila ve stotisícových sériích sklárna Rudolfova huť v Dubí na Teplicku 82 let od roku 1914. Název byl pravděpodobně odvozen od termínu dur - tvrdé stupnice. Mnozí si nesmírně odolné sklenice ale pravděpodobně pamatují z filmu Pelíšku, kde se exemplář rozlétl na stovky kousků.
Během druhé světové války musela i dubská sklárna najet částečně na válečnou výrobu. Vyjížděly odtud například zákeřné skleněné miny, které nebylo možné dohledat detektorem kovů. Ale zpět k duritkám. Tehdejší ředitel sklárny Herr Heiden vymyslel, že duritky nabídne do kantýn pilotů a důstojníků Luftwaffe. Vydal se s nimi do generálního štábu v Zossenu.
Odolnost skleniček demonstroval obvyklým způsobem. Hodil duritku na zem, kde se rozlétla na stovky kousků. Stejně dopadly i další pokusy. Jak je možné, že spolehlivé sklenice zklamaly? Pan Heiden je totiž testoval v předchozím dnu. Třískal s nimi o zem, což duritky vydržely. Při opakovaném odhození se ale tříštily, protože je kalené sklo tvrdé, ale má silné vnitřní pnutí.
Technologie zvyšující odolnost
Kalení skla znali skláři od 19. století. Sklo se zahřálo na vysokou teplotu zhruba 600 stupňů a pak se prudce zchladilo. V Rudolfově huti na zchlazení používali olejovou lázeň. Odolnost se mimořádně zvýší, ale také vzroste vnitřní pnutí a výrobek se při prudkém a opakovaném úderu roztříští. Nevzniknou tím ostré střepy, připomeňte si vysypané autosklo.
Duritky plné barev
Depozitář regionálního muzea v Teplicích uchovává mnoho typů duritek a mnohé z nich působí velmi elegantně a moderně, ačkoli vznikly před mnoha desítkami let. Vidět můžete sklenice čiré, modré, zelené, medově hnědé, velké i malé na „panáčka“. Dokonce existují šálky mléčně zbarvené, tzv. durit opal.
Pracovnice muzea Jitka Bažantová ví, že za celou obsáhlou paletou výrobků z lisovaného skla stojí Rudolf Schrötter. I nejrozšířenější typ Květa z roku 1934 nese jeho rukopis. Tepličtí muzejníci chystají na rok 2017 výstavu věnovanou 130. výročí narození legendárního designéra.
Atentát na prezidenta Beneše
V knížce historika Martina Krska Nejslavnější značky Ústeckého kraje samozřejmě nemohou duritky chybě. Váže se k nim další historka. Po válce totiž explodovaly „velezrádné“ duritky v salonním vlaku prezidenta Edvarda Beneše. Případ se vyšetřoval jako pokus o atentát. Sklenky totiž stály v polici vedle sebe, při otřesech vagonu na sebe narážely, takže vnitřní pnutí dostalo nežádoucí impuls. A došlo k roztříštění.
Současnost
Sláva duritek z Rudolfovy huti skončila v roce 1996, kdy výrobu převzala francouzská firma Duralex a klasická duritka se přejmenovala na Picardie. Údajně skleničky nápadně podobné typu Květa vyrábí i jedna ruská firma.
