Zlínský mrakodrap 21 byl svého času druhým nevyšším v Evropě. Měl i unikátní pojízdnou kancelář
Zlínským mrakodrapem nás provedla Lenka Čechmánková z Muzea jihovýchodní Moravy
Dominantou Zlína je už od roku 1939 mrakodrap, který nechal postavit Jan Antonín Baťa jako sídlo ředitelství obuvnické firmy Baťa. Návrh pocházel z architektonické dílny Vladimíra Karfíka a stavba se pyšnila hned několika unikáty. K těm největším patří bezesporu pojízdná kancelář šéfa firmy, kterou se i dnes mohou návštěvníci mrakodrapu projet.
Stavba má šestnáct podlaží, dosahuje výšky 77,5 metru a zajímavostí je, že skelet budovy postavilo 40 dělníků za 160 dní. Na jedno patro tak vycházelo deset dní výstavby. „Toto tempo jen potvrzuje baťovskou pracovitost a preciznost,“ říká s úsměvem průvodkyně Muzea jihovýchodní Moravy Lenka Čechmánková. Jednadvacítku, jak se budově říká, si mohou návštěvníci projít samostatně. Větším zážitkem je ale prohlídka s průvodcem, díky kterému se projedou i světovým unikátem, pojízdnou kanceláří Jana Antonína Bati.
Ale pojďme postupně. V přízemí budovy je vystavený model skeletu mrakodrapu. Stěnu zdobí velkoformátový portrét architekta Vladimíra Karfíka. Při vstupu do přednáškového sálu návštěvníci uvidí strojovnu klimatizace. „Ta byla v každém patře,“ prozrazuje průvodkyně. Na konci místnosti je přistavena pojízdná kancelář Jana Antonína Bati. „Kancelář váží 5 tun a pohybuje se rychlostí 75 centimetrů za sekundu. Je tady stůl šéfa, u kterého je i vyklápěcí sedátko a stolek pro sekretářku. V prostoru zaujme i umyvadlo se studenou a teplou vodou, které bylo napájeno z rezervoárů na střeše kabiny,“ přibližuje Lenka Čechmánková.
Čtěte také
Chod kanceláře je velmi tichý a plynulý a pasažéry dopraví do 16. patra. Zajímavostí je, že sám Jan Antonín Baťa ve své pojízdné kanceláři nikdy neúřadoval. Budova byla zkolaudována na konci roku 1939. V té době byl už Baťa několik měsíců v zahraničí, kam utekl před druhou světovou válkou.
Při vstupu na terasu spatří návštěvníci kovovou kolejnici, která kopíruje celý obvod budovy. „Okna na budově jsou dvouplášťová a nedají se otevřít tak, aby se mohla umývat zevnitř. Proto se myla zvenku. V kolejnici byl přichycený drátěný koš, takzvaná kočka, kde bylo místo pro dva muže. V koši měli ovládání, které jim umožňovalo se posouvat po budově nahoru a dolů, doprava a doleva,“ vysvětluje průvodkyně.
Terasa mrakodrapu nabízí z 16. patra výhledy na město do všech světových stran. Na terasu bylo instalováno i několik dalekohledů, které jsou typově stejné jako v amerických výškových budovách. Dominantou terasy je maketa Zlína vytvořená z litého bronzu, která zachycuje město v padesátých letech minulého století.
Zlínský mrakodrap určitě stojí za vidění. Mimo pojízdné kanceláře se můžete svézt také páternosterem. Na komentovanou prohlídku je třeba se předem objednat v Muzeu jihovýchodní Moravy.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
