A jaké je vaše štěstí?

Vejdete do obchodu a chcete chleba. Když se rozhlédnete, zjistíte, že jste v prodejně kabelek. Nebo se v trafice zeptáte, prosím vás, máte dopisy na známku?

Jednou jsem stála u řezníka za mladou paní, která vypadala, že jde poprvé s manželem koupit maso. Když na ni přišla řada, usmála se na prodavačku a ukázala na kus masa.

„Chtěla bych půl kila tady toho nádherného červeného hovězího.“ Prodavačka se zarazila. Řeknu vám, nechtěla bych být na jejím místě! Ale ona z toho vybruslila výborně!

„Mladá paní, to jsou játra! To už jste dneska pátá! Budu tam muset dát větší cedulku!“

Před pár lety jsem si kupovala pití v potravinách naproti Činohernímu klubu. Každý den jsem žádala jednu „novorozeneckou“. Když jsem si ji šla jednou zase koupit, s hrůzou jsem si uvědomila, jakou hloupost celou dobu říkám!

Ta voda se přece jmenuje kojenecká! Chystala jsem se, že konečně správně řeknu, prosím, jednu kojeneckou, ale než jsem stačila něco říct, paní prodavačka postavila na pult úplně jinou lahev.

„Dneska máme jenom pro seniory, ale vám je to asi jedno, že jo?“

Protože jsem „mimo“ dost často, jsem zvyklá dělat si poznámky. Ve vlaku si pak procházím seznam položek - co mám napsat, kam zajít, kam volat, kde stačí esemeska, kdy s kým mám jít na kafe, co koupit k večeři atd. a spokojeně si odškrtávám, co jsem splnila, nebo si naopak k některým položkám píšu deset vykřičníků. Píšu si i různé nápady a zrovna včera večer si prohlížím kus papíru s úkoly a najednou tam čtu něco, čemu vůbec nerozumím.

Proč má štěstí hnědé... je tam ještě jedno slovo, ale to po sobě nepřečtu!

Proč má štěstí hnědé...

Co to je?! Psala jsem to přece já! A není to dlouho. Jak to, že jsem zapomněla, proč jsem si to napsala? Jak to, že nevím, co to znamená? Jaké štěstí? Moje? Proč by moje štěstí mělo být hnědé, proboha? Mám hnědou sice ráda, ale moje štěstí si určitě nepředstavuju hnědé!

Proč má štěstí hnědé... Proč má štěstí hnědé…

Chodila jsem po pokoji a nervózně jsem si snažila vzpomenout, proč jsem si to napsala a co to znamená! Proč má štěstí hnědé...

Došlo mi to až za dlouhou hodinu.

Mám nádherné štěstí po babičce a poslední dobou mu hnědnou konce listů. Tak jsem si do seznamu napsala, Proč má štěstí hnědé...

Chtěla jsem se zeptat odborníků, proč má moje štěstí hnědé konce! Když mi totiž došlo, co ta poznámka znamená, lehce jsem vyluštila i poslední slovo.
Konce.

Proč má štěstí hnědé konce.

Skoro mi bylo líto, že jsem na to přišla.

Proč má štěstí hnědé... Neznělo to jako báseň?