Album týdne + rozhovor: Dan Bárta - Animage

Hudebně určitě pestřejší než dvě předchozí dílka Illustratosphere a Entropicture, Kromě jazzu se Bárta a jeho soubor pustili do latiny, snad poprvé zkouší blues, mihne se tu i funky. Aranže jsou pestřejší, velký prostor v několika skladbách dostanou dechy. O instrumentálních výkonech a Bártově pěveckém mistrovství snad nemá cenu mluvit. V několika momentech mi dokonce na mysl přišel Bártův velký vzor Bobby McFerrin, lepší pochvalu Dan slyšet ani nemůže.

Zatímco v minulosti byl Bárta věrný češtině, tentokráte je polovina písní v angličtině, což rozhodně není na škodu. Tím se dostáváme na drobné výtky - Bártovy texty nikdy nebyly jednoduché říkanky, spíš shluk slov, které se jen vzácně protly rýmem. O nějakém významu a smysluplnosti bychom ale mohli pochybovat. Řekl bych, že jim dokonale rozumí jen jejich autor. Bártovi je prvoplánovost cizí, o nějakých ústupcích směrem k posluchači nemůže být ani řeč. Nové album Animage se zdá poměrně odtažitým, na refrény rovnou zapomeňte, chytlavých okamžiků na první signální je jen pár. Ano, Animage není bez chyb, ale jen to dokazuje, že i mistr je taky jen člověk.