Budoár staré dámy – Na hraní

Působilo to jako zjevení, když se před nějakými deseti – dvanácti lety objevil Budoár staré dámy. Brněnská ze tří pětin dívčí kapela oplývala nebývalou energií podpořenou osobitou poetikou a nesporným charismatem frontmanky Marty Svobodové. A i když byly považováni za pokračovatele tradic brněnského alternativního rocku, udržovali si svou poetickou a přemýšlivou povahu kombinovanou s jistou dívčí naivitou.
Minulý čas nicméně není na místě, byť Budoár staré dámy už dávno neplatí za nadějnou nebo snad začínající kapelu a už neplatí ani ono zmiňované většinové zastoupení dívek v obsazení.
My si dnes připomeneme jejich deset let starý debut Na hraní, který je dokonalou ukázkou toho, jak hravou a roztomilou kapelou Budoár staré dámy byl a snad nějaký čas ještě bude.

Budoár staré dámy vznikl o Vánocích 1998, kdy 15 letá Marta Svobodová nalezla pod stromečkem svoji první elektrickou kytaru a její mladší bratr Štěpán si posléze v kotelně postavil první bicí. Ale protože dva je na kapelu málo, přizvali kytaristu Ondru Klíče, houslistku Evu Svobodovou a baskytaristku Dášu Matějkovou. A kapela byla na světě. Teď to ještě chtělo název. „Budeme se jmenovat Budoár staré dámy, stejně zpíváme hlavně o babičce,“ navrhla tehdy Marta. První koncert BSD odehráli na jaře 1999 a byť to tehdy u Čvachtavého lachtana nebyla žádná sláva, poměrně záhy se po Brně rozkřiklo, že tu je jakási nová vesměs dívčí a hlavně nesmírně zábavná kapela. Jejich věhlas se začal šířit i do dalších částí republiky, k čemuž pomáhalo jejich enormní koncertní nasazení a drajv – v čemž je nedokázalo zastavit ani zlomení nohy bubeníka, což jsem kdysivá skutečně zažil na jednom koncertě. Hlavní pozornost na sebe logicky strhávala frontmanka, jejíž projev je neodolatelně schizofrenický, umí zpívat jakýmsi nevinným dívčím hláskem, ale i velmi razantním a drsným ženským chraplákem. Pro kombinaci melodických až popových pasáží s uječenými, nářezovými refrény si už tehdy vysloužili přirovnání k americkým Hole.

Budoár staré dámy|foto: archiv skupiny

Debutová deska na sebe nenechala dlouho čekat a vyšla v roce 2002 u Indies. Čtrnáctka písní poměrně věrně zachytila tehdejší formu věkově stále ještě velmi mladé kapely. Vedle autorských textů listovali i v Kainarovi, Jeseninovi nebo Šiktancovi. Žádné komplexy, jasné přesvědčení o směřování, žádné deprese, mladistvý elán a roztomilá naivita – takové bylo jejich první album Na hraní, které kromě písní obsahovalo i dva roztomilé klipy, které Marta Svobodová nazývá kukohyby a sama si je režírovala a natočila. Album doplňoval i krásný obal plný nejroztodivnějších hraček a šidítek, celé cédéčko bylo ve zvláštním magnetickém poli, které vydávají tři magnety vložení pod inlay. Prostě Na hraní se vším všudy.

Budoár staré dámy v následujících letech po vydání první desky mírně občerstvil personální složení, vytrvale koncertoval a natočil dvě další alba My o vlku a Dobrou noc, světlo, na kterých se Budoár představil v trochu dospělejší byť stále velmi rozpustilé podobě.
Desetileté výročí kapela „oslavila“ málem rozpadem, kdy se k odchodu rozhodli houslistka a basistka. Nějaký čas byl Budoár v hibernaci, sourozeneckou dvojici nakonec doplnili kytarista Marek Laudát, basák Tomáš Ergens a chybějící housle v sestavě nahradil Tomáš Doležal s dechovým midi-kontrolerem. Rok 2009 byl rokem obrozeného Budoáru.
V současnosti kvintet dokončuje nové album. Všechny písně jsou v tuto chvíli nahrané a slovy frontmanky se „čeká na jméno, pauzy mezi písničkami a obalení!“.
Tak se budeme těšit – na album i na to, že si zase po čase Budoár staré dámy udělá výlet do našich končin.

Budoár staré dámy v současné podobě|foto: Archív skupiny Budoár staré dámy

Playlist:
1. Budoár staré dámy – Usnul dub nad stádem hub
2. Budoár staré dámy –V sobotu i v neděli
3. Budoár staré dámy – Nemocná
4. Budoár staré dámy – Pomsta neuklízející kozeně
5. Budoár staré dámy – Rozrytá
6. Budoár staré dámy - O zázračném šamponu a krému
7. Budoár staré dámy – Průchod Nemesidy