Čas hojí rány sudetské krajiny Koclířova

13. srpen 2017
Kolem kláštera v Koclířově je krásný park s květinovou zahradou

„Jdeme cestou usmíření a odpuštění,“ říká farář z Koclířova, „ protože tento kraj byl po válce proklet.“

0:00
/
0:00

Už v červnu roku 1945 muselo z Ketzelsdorfu při rychlém odsunu odejít přes šest set německých obyvatel. Rok poté odešel zbytek. Z přibližně 1900 obyvatel zůstaly ve vesnici jen čtyři rodiny.

Vylidněná vesnice dostává nové jméno Koclířov a nové obyvatele. Do vybavených narychlo opuštěných domů přicházejí noví obyvatelé, zlatokopové, krátkodobí vybydlovači i stálí usedlíci. V roce 1947 přichází také několik desítek rodin z Řecka a později i Volyňští Češi.

Katolický kostel osiřel, pokud dřív nestačila tráva v žulové dlažbě vyrůst, tak po odsunu původních obyvatel nebyla dlažba pro trávu vidět.

Kostel Filomenka

Kostel svatého Jakuba staršího a svaté Filomény byl na přelomu tisíciletí v havarijním stavu, měl narušenou statiku a vážně se mluvilo o jeho demolici. A k té by pravděpodobně i došlo, kdyby do Koclířova nepřišla Fatima, sdružení katolické církve. Právě lidé z Fatimy se zasloužili o záchranu kostela, vymohli finance na opravu od státu a za finančního přispění původního německého obyvatelstva opravili i unikátní křížovou cestu.

Reliéfní křížová cesta je zabudovaná do vnitřní strany hřbitovní zdi

U kostelní zdi stojí náhrobek připomínající tamního děkana Antonína Ivo Kuklu. Ten v Koclířově zavedl úctu ke svaté Filoméně, která má v obci dodnes velkou tradici. U oltáře leží v nosítkách socha svaté Filomény, tato nosítka se v den hlavní poutě, která bývá v Koclířově vždy kolem 11. srpna, vynáší ven z kostela a v procesí se nese vesnicí. Devět dní před poutí putuje místními rodinami ikona svaté Filomény, které se k ní modlí a prosí o přímluvu.

Klášter opět láká poutníky do Koclířova

Klášter postavil právě Ivo Kukla pro řád redemptoristů. Ti žili v klášteře až do 30ých let minulého století, kdy ho prodali školským sestrám de Notre Dame. Sestry měly při klášteře sirotčinec, chudobinec i šicí dílny. Po odsunu Němců a nástupu socialistické éry byl klášter uzavřen okolnímu světu a za klášterní stěny byly uklízeny nežádoucí duchovní osobnosti, řádové sestry i kněží, do roku 1968 také například biskup Josef Hlouch.

Před 100 lety se v portugalské Fatimě zjevila třem malým pasáčkům Panna Marie

Školské sestry de Notre Dame získaly v restituci svůj domovský klášter v Kardašově Řečici a tak z Koclířova po šedesáti letech odešly. Klášter zůstal prázdný a hledalo se pro něj další využití, hovořilo se o domově pro seniory, nebo zařízení pro výkony trestů. Po dvou letech v roce 1995 přichází z Třebíče děkan pátera Pavel Dokládal a přichází s katolickým Fatimským apoštolátem. Především díky jeho práci a schopným lidem, které kolem sebe shromáždil, se dnes ze zdevastované sudetské vesnice stává nové poutní místo. Dnes už se návštevník může v Koclířově ubytovat, může zajít do restaurace i cukrárny, odpočinout v klášterních zahradách a projít unikátní křížovou cestu. Velký podíl má společenství Fatima na smíření současných obyvatel a vysídlených sudetských Němců.

Hřebečské důlní stezky

Horní část Koclířova tvoří domky bývalých horníků, kteří kdysi přes les chodili za prací do dolů pod Hřebčí. Dříve se tu těžilo nepříliš kvalitní hnědé uhlí a později lupek, surovina, z které se vypaloval šamot. Zalesněný hřebečský hřbet je plný starých i novějších štol a pohyb mimo značené cesty může být nebezpečný. Turisticky značené cesty jsou plné vyhlídek a informačních cedulí, ze kterých se dozvíte celou historii tohoto kraje. Hřebečské důlní stezky jsou dělány i pro cyklisty. Takže pokud hledáte tip na zajímavý cyklovýlet s rodinou, Koclířov s Hřebčí je určitě dobrá volba.

Na některé vyhlídky na Hřebečských důlních stezkách musíte po schodech dolů.jpg