Čekání na rozvod

V duchu jsem zajásala! Konečně ho nějaká uhnala a Vlasta bude volná a začne žít normálně! Vojta si totiž dělal v manželství, co chtěl a Vlastu už deset let využíval jako hadr na boty. Jiná ženská by se s ním dávno rozvedla, ale Vlasta mlčela, trpěla, a když byla se mnou, brečela. Copak to byl nějaký život?!

„Prý jsem neplodná kráva…“

Podívala se na mě tak smutně, až se mi srdce sevřelo.

„Neblázni, ty budeš mít ještě dětí! Je ti třicet! Ale abys měla děti s jiným, tak se musíš rozvést!“ Rozbrečela se.

„Nikdo mě nebude chtít!“

„Jen se neboj! Aleš by se zbláznil radostí, kdybys ho chtěla!“

Aleš byl můj společník ve firmě a Vlasta se mu líbila už hodně dlouho. Nemohl pochopit, jak může tak krásná ženská, kterou on by nosil na rukou, být s chlapem, který jí deset let zahýbá, chlubí se tím a je na ni sprostý...

Začaly jsme s Vlastou probírat rozvod. Vojtův právník si totiž pospíšil a už ráno jí volal.

„Řeknu mu, že nic nechci. Ať si Vojta všechno nechá,“ popotahovala Vlasta.

Naštvala jsem se.

„Ty ses zbláznila! Za ty roky, co tě ponižoval, odejdeš s holým zadkem?!“

Další hodinu jsem do ní hustila, co přesně právníkovi řekne, a když šla za ním do jeho advokátní kanceláře, vrátila jsem se do firmy, kde jsem Alešovi všechno vypověděla, a on dostal výborný nápad, jak Vojtovi rozvod osladíme…

Před rozvodem Vojta přitvrdil a jeho milenka také. Chovali se k Vlastě tak hnusně, že se radši odstěhovala ke mně a hledala si byt. Finanční vyrovnání za rozvod už měla na účtu, a tak začala pomalu zvedat hlavu a rozhlížet se kolem sebe! Konečně si všimla i Aleše, který kolem ní celou dobu tokal a týden před rozvodem dokonce souhlasila i s naším geniálním plánem, jak osladíme Vojtovi rozvod!

V den rozvodu se oba vzdali odvolání, a tak když Vlasta vyšla před soudní budovu, byla definitivně rozvedená.

Hned za ní se objevil Vojta s milenkou, ta ho začala vášnivě objímat a přitom se na Vlastu vítězoslavně šklebila.

V tu chvíli se k chodníku přiřítil mercedes, který jsem řídila já, vystoupil Aleš s obrovskou kyticí rudých růží, rozházel je kolem Vlasty, a ta po nich přešla k mercedesu jako po červeném koberci!

Aleš ji objal, vykřikoval, jak ji miluje, jak bude konečně po pěti letech jenom jeho, jak už nemusí svoji lásku skrývat před Vojtou, jako to dělali pět let, a nakonec se s Vlastou vášnivě políbili!

Pak nastoupili do mercedesu, ale než jsme se rozjeli, všichni tři jsme si vychutnali pohled na vytřeštěného Vojtu a na jeho milenku, která najednou vypadala jako zmoklá slepice s hóóódně otevřeným zobákem…