Proč jsi mi nezvedala telefon?
Určitě se většina z nás na Velikonoce těšila, třeba jenom proto, že budeme mít volno, ale dáte mi za pravdu, že ne vždycky naše volno proběhne v klidu.
„Můžeš mi říct, proč jsi mi nevyžehlila aspoň jednu košili?“ „A co bych asi měla dělat dřív? Prostě jsem to nestihla!“ „Nestíháš nic! Podívej se, jaký je tady všude nepořádek! Tak já si je příště vyžehlím sám! A ty místo mě odvezeš auto do servisu! A opravíš těsnění v koupelně! A vyčistíš sítko u pračky! A zaplatíš zálohu na dovolenou!“
„A ty zase můžeš denně nakupovat! A vařit! A uklízet! Prát! Zalévat kytky! A…“
Bum. Můj drahý manžel Luboš práskl dveřmi. Sakra! Zrovna o Velikonocích se musíme pohádat! V pátek jsme byli u jeho rodičů, včera u našich, dneska šel Luboš na celý den do práce a já se chystala, že si v klidu doma udělám všechny resty, mezi které patřila i hromada jeho nevyžehlených košil. No nic. Tak začnu žehlit, ať mám na Velikonoční pondělí všechno v cajku…
Vyžehlila jsem, převlékla peřiny, vyluxovala, vyprala, umyla koupelnu a záchod, udělala jsem kontrolu, co mi doma chybí, a napsala dlouhý seznam, co musím koupit. Když jsem si šla pro peněženku, všimla jsem si, že si Luboš zapomněl v předsíni mobil. Tak ten tedy musí být v práci šílený! A dobře mu tak! Kdyby se se mnou ráno nepohádal, nezapomněl by ho!
Spokojeně jsem prošla celý byt vonící čistotou, a pak jsem šla nakoupit do naší Večerky, kde mají nejenom všechno, ale hlavně mají otevřeno i na Velikonoce!
Když jsem přinesla nákup a uklidila ho, dala jsem do trouby péct kuře, udělala k němu rýži a chystala jsem se péct bábovku. Také jsem několikrát prošla uklízený byt a byla jsem sama se sebou hóódně spokojená! Ta dnešní volná velikonoční neděle se mi hodila, ale ještě víc se mi hodilo, že byl Luboš v práci a nezdržoval mě! Když jsem si vzpomněla, jak jsme se ráno pohádali, trochu mě to zamrzelo, ale věděla jsem, že naše hádky nemají dlouhé trvání, a měla jsem pravdu!
Když Luboš večer přišel, přinesl mi růže a tvářil se trochu nejistě. Dojalo mě to. Že on si to chce u mě vyžehlit, kvůli těm jeho nevyžehleným košilím? Objal mě a políbil.
„Tak už se na mě nezlob!“
„Já se nezlobím,“ řekla jsem neutrálně a čekala, co z něho vyleze.
„Volal jsem ti celý den. Ale nezvedala jsi mi to…“ Volal mi? Přece si nechal mobil doma! A i kdyby volal, můj mobil za celý den nezazvonil ani jednou!
V tu chvíli mi došlo, že mobil v předsíni není Luboše, ale můj. A je vybitý, protože jsem ho ráno, když jsme se pohádali, zapomněla dát do nabíječky.
Související
-
Irena Fuchsová: Jak si mě kluci vyzkoušeli
Dneska mají svátek nejenom všichni Josefové, ale i Josefy! A tak vám všem, kterých se tento svátek týká, přeju, ať se vám splní všechno, co si přejete.
-
Irena Fuchsová: Když se ještě psaly dopisy
Bylo mi devatenáct a byla jsem strašně zamilovaná. Mému zamilování předcházel inzerát, který mi vyšel v červenci 1969 v Mladém světě. Byl velice stručný.
-
Irena Fuchsová: Jaké si to uděláš, takové to máš
Když jsem se včera kolem osmé hodiny vracela s naším Baxíkem z ranního venčení, zastavil mě u domu hodně mladý muž. Byl takový... zoufalý.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor


Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.