České plavání jde nahoru. Podíl na tom má i znakař Čejka

„Hodně dlouho jsme nic neměli, tak jsem rád, že se k tomu vracíme. Tým je silnější, na akce nás jezdí čím dál víc, což nás hecuje k lepším výkonům. Bývá skvělá atmosféra. Jako celek se hodně zlepšujeme,“ soudí jeden ze symbolů úspěšné novodobé éry Jan Čejka, bronzový na 200 metrů znak.

Je na čem pracovat

„Jsem rád, že jsem překonal svůj osobák, svůj český rekord z roku 2021. To je pro mě obrovský průlom. První moje seniorská medaile je samozřejmě třešničkou. I když ještě cennější je pro mě letošní finále na mistrovství světa, tedy na mnohem náročnější akci s větší konkurencí. Časy, které stačily na postup do finále, byly nejlepší za dlouhé roky. Tohle je fakt dobrý ukazatel a jsem na to pyšný.“

I z bronzového úspěchu na Evropě si Čejka bere poučení. „Ti dva kluci byli rychlejší hned od začátku. Hodně mě utrhli v první padesátce. Ve stovce byli hodně přede mnou. Sice jsem je pak malinko stáhnul ve druhé půlce, ale rozhodně to nestačilo. Chybí tomu rychlost a dravost po startu, kterou tam budeme muset dostat, pokud budu chtít bojovat o vyšší příčky. Můj nekonečný příběh jsou pomalé obrátky, které nedělám tak rychle jako soupeři.“

A že těch obrátek v krátkém bazénu je… „Dřív jsem ho tolik rád neměl. V poslední době jsem si k němu docela našel cestu. Nejdůležitější je samozřejmě dlouhý bazén, protože na něm se plave olympiáda. Na tom kratším je trochu menší tlak, můžeme si to trochu víc užít. Až tak často na něm neplavu, takže je pro mě zábavnější. Taktika a závod jsou trochu jiné. Baví mě tahle plavecká rozmanitost.“

Tuzemská konkurence

Čejka rád závodí a hecuje se s Miroslavem Knedlou, který na zmíněném mistrovství Evropy získal stříbro na trati 50 metrů znak. „Míra plave úplně skvěle, což nás oba posouvá i na české půdě. Jsme tak líp připravení na velké akce. Mnozí plavci, kteří doma vládnou v jiných disciplínách sami, jsou pak na mezinárodní scéně překvapení, že někdo plave na jejich úrovni.“

Zatímco jeden je na delší tratě, druhý spíš na kratší. Což symbiózu doplňuje. „Překrýváme se na stovce. On moc nechodí do dvoustovky, já mu zase moc nehrabu do padesátky. Máme to rozdělené a můžeme mít každý svou medaili,“ usmívá se pardubický plavec.

Proč náš první juniorský mistr světa kdysi ztratil formu? Co udělal jinak, aby se vrátil? A jak moc přísné jsou olympijské limity? Poslechněte si celý rozhovor.