Česko je velmocí rozhleden, projektant z Proseče jich postavil dvacet

Rozhledna Borůvka

Česko patří mezi světové velmoci, aspoň pokud jde o počet rozhleden. Po celé republice byste jich napočítali minimálně čtyři sta. Tahle vášeň má údajně kořeny už v 19. století, kdy se Češi předháněli s německy mluvícími sousedy v tom, kdo vyhlídek postaví víc.

Rozhledny se ale budují pořád. A co spojuje názvy Terezka, Barborka, Borůvka, věž v Drnholci nebo Toulovcova rozhledna? Je to jméno stavitele Martina Nováka z Proseče na Chrudimsku. Rozhovor s ním vedl redaktor Josef Kopecký.

Pane Nováku, jak se člověk vlastně stane konstruktérem nebo stavitelem rozhledem?
„Ta stavařina mě bavila už od mládí. Ty vyšší konstrukce jsou zajímavé z toho důvodu, že je třeba je dobře navrhnout, aby nespadly a aby se na ně dalo vylézt.“

Setkal jste se s nějakým netypickým požadavkem? Nechávají to ti investoři spíše na vás, co vás napadne?
„Je to s jako s lidmi. Každý ten investor je trochu jiný. Většinou je to tak, že se musí určit nějakým způsobem výška rozhledny, aby z ní vůbec bylo něco vidět. Podle toho se navrhnou dvě tři varianty konstrukce. Investor si vybere a následně se staví.“

Vaše srdeční záležitost? Máte tam nějakou favoritku mezi stavbami, které jste dával dohromady?
„Určitě jsou to rozhledny v mikroregionu, protože ty byly od projektu, od nápadu, od běhání pro povolení až v podstatě po realizaci. CO se týče rozhleden, které jsou mimo, tak bych vzpomenul rozhlednu ve Velkých Pavlovicích, která je taková atypická, pak určitě rozhlednu v Horní Čermné, která byla dokončena v minulém roce. Je to kouzelné místo.“

Turistická rozhledna Mariánka v Horní Čermné

Mění se třeba i samotná konstrukce? Změnil se i stavební postup? Dělá se to jinak, než se to dělalo?
„Člověk se celý život učí, takže se snažíme vylepšovat různé konstrukční detaily. Je třeba používat materiály na ošetření dřeva, které dělají tu konstrukci tak, aby měla větší životnost.“

Myslíte, že se dá říct o Česku, že to je země s jednou z největších koncentrací rozhleden a vyhlídek?
„Já si myslím, že určitě, protože v Česku to je takový fenomén. Začal to Klub českých turistů někdy v předminulém století, kdy se stavěly kamenné vyhlídky. Pokračovalo se v tom až po revoluci, kdy spousta těch rozhleden spadla nebo byla ve špatném technickém stavu. Teď se opravují i staví nové rozhledny. Je to asi signál toho, že se máme dobře, protože určitě se rozhledny nestaví ve špatných dobách. Staví se, když společnost vzkvétá a má se dobře.“