Čtvrteční Noční linka: V půli cesty

15. únor 2024

Cíle si klademe různé a různě náročná k nim bývá i cesta. Ale ať už je to zdolání osmitisícovky, postavení vlastního domu nebo dobytí nedobytného srdce, leckdy nás přepadne pocit malosti z toho, že cíl je pořád daleko.

Pomysleli jste někdy v polovině cesty za vaší vytyčenou metou na to, že už vám docházejí síly? Jaký to byl cíl a co vám v tu chvíli pomohlo jít dál?

Odpovědi na tyto otázky a vaše příběhy budou znít v dnešní Noční lince. Čekat ve studiu na ně bude Borek Kapitančik na telefonu 731 800 900 a e-mailu linka@rozhlas.cz.

Dana z Blatne|Noční pozdravy a díky za téma "Na půl cesty" Moje cesta životem uz je za polovinou a tak uvažuji, co ještě zvládnu ? Věřím v osud, Ne náhody. Věřím že Co se má stát, stane se ve správný čas.Víra a důvěra je to, co mi dává sílu jít dál. Jsem vděčna za každý posun i po ztrátách a zkouškách, za každou zkušenost. Přeji šťastné cesty a cíle ve zdraví
Jana|Hezký večer všem. Já jsem se třikrát rozváděla a vždycky jsem to vzala zpět, rodiče měli obavy z hanby na vesnici, pak jednou mne ukecala tchýně a nakonec manžela postihla mozková příhoda a bylo vymalováno, protože nikoho nemá, takže je nutné se o něho postarat. Vždycky jsem se vlastně rozhodla tak, že jsem vzala zpátečku z poloviční cesty. A tak jsem si řekla, že tak to nepůjde, že se zařídím podle sebe. Tak jsem si našla přítele a s ním strávila mnoho krásných let, nevím, asi natruc všem? Taky jsem měla kolegyně v zaměstnání , se kterými se nestýkám vlastně od odchodu do důchodu, což byla taky poloviční cesta v životě - asi z mládí do stáří? Teď jsem delší dobu neviděla jednu moji dobrou přítelkyni, ale protože mi nenapsala ani k novému roku, tak jsem byla docela nazlobená a říkala jsem si, že už se s ní nebudu bavit a hotovo. Včera náhodou jdu do obchodu a ona tam zrovna vešla a potkaly jsme se mezi dveřmi. Ona byla tak upřímně ráda, smála se, že něco doma opravovali a tak neměla čas, omlouvala se, že máme jít na kafe a tak jsme proklábosily půl odpoledne, že jsem ani nepřiznala, že jsem se chtěla zlobit.. Ale přiznám se, že jsem chtěla vyjít na půl cesty, protože má zítra narozeniny, tak že jí pošlu gratulaci. Ona mne předešla a pozvala mne po neděli do cukrárny na oslavu. Takže jsem ráda, že to náhoda tak zařídila a nepřišla jsem o kamarádku. Někdy se vyplatí jít třeba jen na čtvrtku cesty, aby člověk neztratil optimismus, přátelství, dobrou náladu a chuť do života, tak to cítím já.
Bedřich |Dobrý večer můj cíl je Norsko je tam krása příroda dobrou noc
Jindřiška Česalová|Dobrý večer, zdravím vás Borku. Právě jsem na půli cesty za svým budoucím partnerem. Jedu ve vlaku a přemýšlím kdo to vlastně vůbec je. Je to ten člověk za kterého se vydává? Toť otázka…. Jen pevně doufám, že ta cesta za to bude alespoň trochu stát. Příjemný poslech všem posluchačům zdraví vás sestra Jindřiška.
Mirek|Zdravim Náčelníku, V půli zůstávám cestou za dokonalostí. Pár kilo sundat, Zdokonalit angličtinu, dotáhnout detaily na domĕ. Navštĕvovat pravidelnĕ rodiče, být vždy vlidný na dĕti. Jen k partnerce se asi chovám solidnĕ. Dobrou noc.
frantisek svaricek||DOBRÝ VEČÉR P.BORKU A POSL.N.LNIKDY JSEM NIKAM NESPICHÁL,TAK ŽE JSEM VŠECHNO ZVLÁDÁL V KLIDU A BEZ PROBLÉMŮ. TEDKOM UŽ SI ŽÁDNÉ CÍLE NEDÁVÁM , ALE PŘÁL BYCH SI ABY CESTA DO CÍLE BYLA JEŠTĚ DOST DALEKO, TO VÍTE 82 ROKŮ NA KRKU,TAK ŽE JINÉ PŘÁNÍ NEMÁM. TAKY PAVÉL Z ŽIDLOCHOVIC SI SPLNIL JEDNO VÉLKÉ PŘÁNI A NAVŠTÍVIL JANIČKU Z JIRKOVA.ZDRAVÍM POSL.N.LFRANTIŠEK ZE ŽIDLOCHOVIC.
Michal Sedlák z Myšlína|Dobrý večer, pane Borku, dobrý večer, milí posluchači. V půli cesty. Troufám si věřit, že jsem na půli cesty životem. Bude mi letos čtyřicet. Může to být čas bilancování, čas, kdy člověk sám sobě vystavuje vysvědčení. Možná jsem v životě něčeho dosáhl. Společnost má ale jistá očekávání, a ta se s těmi mými ne vždycky protínala. Vyšlo k tomu najevo, že některé moje osobní cíle přesahují moje schopnosti. Vzdal jsem se jich v půli své cesty k nim, v půli svého snažení. Překonat složitou výslovnost a ovládnout dánštinu. Sestavit největší křížovku na světě. Vymyslet dokonalý umělý jazyk. Z kategorie těch nevýstředních met třeba naučit se hrát na kytaru. I v půli života člověk potřebuje hledět vpřed s nadějí, vyhlížet dobré časy. Mít dobré vyhlídky je prostě důležité, hodně důležité. Znám jednu vyhlídku. Je to půvabné místo v polích mezi Myšlínem a Struhařovem. Dohlédnu z něj daleko poledním směrem, až na Českou Sibiř. Kde to místo je? Na mé oblíbené pěší trase. V půli cesty. Mimochodem, napadá mě další téma NL: krásné přírodní vyhlídky, i ty životní. Příjemný poslech všem posluchačům: těm soustředěným, i těm, kteří NL poslouchají jenom tak na půl ucha.
franz|výhrou už je, když se člověk aspoň í tu osmitisícovku pokusí zdolat, cíle je možno dosáhnout i v polovině cesty, i když toho pomyslnného cíle nedojde, na mysl mi připadá i získání akademického titulu, někdo je hotovým sběratelem, ale i když máte na hrudi metály, tak to neznamená, že jste hrdina, teprve život sám vás odmění, zda jste tu metu překonal, či ne, z chaloupky pod lesem v bílých karpatech zdraví noční linku pan franz, postavil jsem prakticky tři rodinné domy, táži se sám sebe, bylo toho dost ? , já říkám ano, vždyť mám tři syny a jak říká písmo svaté....dědictví otců, zachovej nám pane, tak nyní mají úkol synové a čas sdělí, zda jsou strávnými hospodáři