Dálkový pochod Chrudim-Lichnice-Chrudim připomíná kroky parašutistů

„Chceme uctít veškeré paraskupiny vysazené za druhé světové války nad Němci okupovaným územím. Inspirovali jsme se jedním konkrétním příběhem, a to operací Tungsten. Kvůli navigační chybě došlo v prosinci 1944 k vysazení u Kutné Hory místo u Nového Města na Moravě. To zhruba určilo vzdálenost našemu pochodu,“ vysvětluje Ivo Zelinka, zástupce velitele 43. výsadkového praporu Chrudim.

Parašutisté s sebou tehdy měli jenom lehké vybavení a ošacení. Pochod pro ně byl naprosto vyčerpávající. „Neměli s sebou žádné jídlo s výjimkou jednoho kilogramu čokolády. Pokud by si to někdo chtěl zkusit skutečně dobově, může jít s jedním kilogramem čokolády. Někteří chodí v dobových uniformách a s dobovými zbraněmi. Jestli mají i čokoládu, jsem nezjišťoval.“ Jednotlivci jdou 35 kilometrů, na týmy čeká 70 kilometrů. Na hradě Lichnice mají povinnou pětihodinovou pauzu.

Armádě prý hodně lidí věří

Před pochodem zažije Česko Den válečných veteránů. „Jsem velmi rád, že jsme se připojili k anglosaským zemím, kde ten svátek má opravdu velký význam. Jsme schopní takto uctít všechny válečné veterány bez ohledu na to, ze kterého období byli. Vůči veteránům osobně necítím nějaký velký deficit. Většina společnosti armádu i veterány přijímá. Když se podíváte na důvěryhodnost státních institucí, armáda jednoznačně vede,“ říká Ivo Zelinka.

Taky aktivní zálohy podle Zelinky zvyšují svou důležitost v profesionální české armádě. „Třeba my máme poměrně tvrdé dvoudenní výběrové řízení. Letos jsme z velké části překročili rekrutační cíle, které jsme pro tento rok měli. Navíc tito rekruti jsou po fyzické stránce naprosto srovnatelní s profesionálními vojáky a zároveň jsou ryze motivovaní. Během výběrového řízení ověřujeme fyzickou zdatnost. Nejde nám o odhalení lidí, kteří jsou výsadkáři, ale těch, kteří mají potenciál se jím po nějakém výcviku stát.“

Návrat z úspěšné mise

Chrudimští výsadkáři mají za sebou slavnostní nástup po příletu z mise v Afghánistánu. Půl roku tam vojáci ze 43. praporu hlídali leteckou základnu spojenců v Bagrámu. Společně tvořili strážní rotu, která bránila okolí před útoky povstalců. „Měli jsme kladné hodnocení ze strany aliančních partnerů. Misi se podařilo zvládnout bez ztráty na životech a bez zranění. Toto je pro nás ohromná úleva. Tentokrát jsme měli dost štěstí i umu.“