DPH na Dvoračkách? Držková, pivo, houska, směje se majitel boudy Milan Starý

Pamatuješ si, kdy jsi na Dvoračky, sem do toho místa, přišel vůbec poprvé?

„Byl jsem lyžař, jezdil jsem s rodičema do vedlejší lokality, do Vítkovic, kde měli rekreační boudu a dělali jsme takový ten tradiční okruh, z Vítkovic na Mísečky, pak na Jestřábí boudy, tam si dát tatranku a čaj a odtamtud Vrbatova bouda, sedlo Lysé hory a na Dvoračkách byly bavorské vdolečky. Vždycky tu bylo plno lidí, že jsme se nemohli zdržovat, takže další občerstvení na Rezku a odtamtud byl sjezd do Vítkovic. To bylo takové poměrně složité, protože vybavení bylo, jaké bylo, a tak to byl celodenní výlet. Ale že tu budu bydlet a bude to moje pracoviště, to mě nikdy nenapadlo.“

Je něco v historii Štumpovky nebo Dvoraček něco, co tobě připadá jako nejvýznamnější, nejkrásnější moment ze kterého, když se ohlédneš, máš radost?

„To bylo moje rozhodnutí, které umocnilo vyjádření okresní hygienické stanice ze Semil. Říkali, že Dvoračky jsou hrozné a ať s tím koukám něco udělat. Já se snažil, dělal jsem podlahy, záchody, bezdotykové baterie, všechno možné. Ale pořád jsem nesplňoval nějaké podmínky hygieny. Jednoho dne jsem řekl, že konec, že už to nebudu opravovat, že vystavím nový objekt, který ty podmínky bude splňovat. A až udělám Štumpovku, tak udělám Dvoračky.“

Vím, jak je to někdy složité vynést nákup pro čtyřčlennou rodinu do čtvrtého patra. Ale jak komplikované je zásobovat tak obrovské místo?

„Pro orientaci řeknu, že denně, když je hezky a je sezóna, tak děláme i tisíc housek denně.“

Důležité bude i číslo, kolik kilogramů zásob je potřeba na chatu dovézt tak, aby byly suroviny?

„To má na starosti zeťák, ale když se podíváme do historie, když se dělalo to DPH – to je držková, pivo, houska, tak jsme týdně spotřebovali sto kilo vepřových žaludků. Když jsem tu točil kutnohorské pivo, tak jsem točil za rok 700 hektolitrů piva. To jsme museli 40 sudů týdně vytahat nahoru.“

Kolik lidí potřebuješ k tomu, aby oba domy fungovaly tak, jak mají?

„Je to rozdíl v létě a v zimě, ještě provozujeme vlek. Když je to hraniční, tak je to 24 zaměstnanců v zimní sezóně.“

Jak komplikované je udržet si v tom rodinném podniku dobré vztahy?

„To si myslím, že je absolutně nejdůležitější. Respekt, pokora a úcta k tomu. Tady kdyby byl člověk sám, tak toho moc nedokáže. Podmínky jsou tady natolik složité a zvláštní, že skoro u všeho potřebujete pomoc.“