Dvě různá rána

Začínají prázdniny, začíná „stěhování národů“, které probíhá nejvíc právě teď, v létě. Plánuje se, jak budou trávit dva měsíce prázdnin naše děti, chalupy se připravují na větší nápor návštěv vnoučat, příbuzných, kamarádů a přátel.

Všechno je v pohybu, ve spěchu… a tak mě napadlo, že si dáme něco klidnějšího, co říkáte?

Budeme si povídat o dvou ránech. To první bylo krásné a klidné, na chalupě, to druhé zase bylo poměrně dobrodružné, v panelákovém bytě…

Když někdy jedeme na chalupu večer, a já se tam druhý den ráno probudím, mám hned dobrou náladu.

Nejsem v Kolíně, nebudu muset venčit Atíčka, našeho drsnosrstého jezevčíka, balit jídlo, pití, čisté ručníky, vyprané montérky, toaletní papír a další důležité věci, nebudu muset pospíchat jako poslední do auta, kde už nedočkavě sedí pan Fuchs s Atíčkem, a oba se třesou na to, aby se už konečně jelo a oni mohli na chalupě řádit.

Každý řádí sice jinak, ale oba řádí se stejnou radostí.

Jednou se mi na chalupě zdál těsně před probuzením sen. Kousek od mé hlavy kokrhal kohout.

Bylo by hezké mít tady slepičky a kohouta, napadlo mě. Až nebudu jezdit napovídat do Činoherního klubu, uvelebím se na chalupě celoročně a budu chovat slepičky a kohouta a budu mít čerstvá vajíčka!

Také by se mi líbilo chovat kozy, přijdou mi chytré a svérázné, určitě by s nimi byla stejná legrace jako s herci, takže budu mít slepičky, kohouta a kozy, rozhodla jsem se spokojeně na konci snu, a pak jsem se konečně probudila, ale kohout z mého snu pořád cosi vykřikoval a to přímo v pootevřeném okně mého pokoje!

„Tady Kukykukykuk! Je ráno! Tady Kukykukykuk! Vstávej! Je krásný den!“

Když jsem v okně uviděla rozzářenou tvář pana Fuchse, bylo mi jasné, že mi právě začal další den na chalupě, sice zatím bez slepiček, kohouta a koz, ale zato s Kukykukykukem…

Jiné ráno, o několik dní později, ráno kolínské a panelákové, bylo takové divné. Mělo pršet a nepršelo, sluníčko svítilo a nesvítilo, jela jsem v osm hodin do Prahy a oblékla se teple a odpoledne, když jsem jela do Kolína, se ve vlaku topilo, i když venku bylo skoro třicet stupňů.

I večer byl takový nijaký, moc se mi nechtělo psát, ale nakonec jsem psala do půlnoci a pak jsem usnula jako dřevo.

Přesně v půl druhé, mě vzbudil tichým, rozechvělým hlasem pan Fuchs.

"Ireno, vstávej, v koupelně praskla teplá voda!"

Představila jsem si potopu, a stal se ze mě King Kong. Neohroženě jsem se vrhla ke koupelně, kde praskla pod umyvadlem hadička, která přivádí teplou vodu do kohoutku.

Pana Fuchse zvuk praskající hadičky, naštěstí vzbudil, vodu rychle zavřel, a i když mrcha prasklá hadička stříkala jak divá a koupelna byla plná vody, dál do bytu se nedostala - zastavila se těsně u dveří.

Popadla jsem ručníky, do kterých utíráme Atíka, hodila jsem je na podlahu, vysála do nich vodu, vyždímala je do kýble, znovu jsem je hodila na podlahu a znovu jsem sála a ždímala, sála a ždímala...

Za chvíli byla koupelna suchá, a my si šli lehnout.

Kolem páté hodiny mě probudil Atíček, který kňučel za dveřmi mého pokoje. Pustila jsem ho dál a on se uvelebil na konci postele, v nohách, protože moc dobře ví, že dál nesmí.

V šest hodin přišel do mého pokoje nevyspalý pan Fuchs.

„Co ten pes zase snědl? Ve čtyři ráno začal zvracet nějakou trávu, naštěstí jsem pod něj stačil dát noviny, takže koberec nepozvracel,“ postěžoval si mi, jak na jeho straně bytu pokračovala, po prasknutí hadičky, hororová noc, pak rozsvítil akvárium, vytáhl žaluzie a otevřel okno, což dělá každé ráno.

Zdá se vám to divné? Mně ne. Pan Fuchs prostě přijde ráno do mého pokoje, a ať spím nebo nespím, rozsvítí akvárium, vytáhne žaluzie a otevře okno. Pak zase z mého pokoje odejde, já vstanu, okno zavřu, žaluzie stáhnu, rybám zhasnu, a pokud nejedu do Prahy, do Činoherního klubu, znovu si lehnu a spím dál.

Takže bylo ráno šest hodin, Kukykukykuk přišel do mého pokoje, rozsvítil akvárium, vytáhl žaluzie, otevřel okno, a mezitím mi vykládal, co všechno musí koupit na opravu prasklé hadičky pod umyvadlem.

Najednou se zarazil.

„Co to je? V čem to šlapu?“

No... takže to shrnu.

V půl druhé ráno praskla v koupelně hadička.

Ve čtyři hodiny náš Atíček zvracel.

V pět hodin jsem ho pustila do mého pokoje.

Mezi pátou a šestou hodinou udělal pod oknem v mém pokoji hovínko, do kterého Kukykukykuk v šest hodin šlápl...

A to je všechno o dvou podstatně různých ránech a ranních ranách.

A protože začínají prázdniny, bude mít prázdniny i můj pravidelný, nedělní pořad. Ale nebojte se, moji milí! Prázdniny rychle utečou, a my se budeme opět setkávat v neděli odpoledne a opět si budeme vyprávět.

Zatím se můžete podívat na moje webové stránky, www.kdyz.cz, můžete si přečíst moje blogy, podívat se ke mně na facebook, poslouchat si mě v archivu ČRo Pardubice, nebo si můžete přečíst některou z mých třiceti knih!

Anebo můžete svým dětem a vnoučatům předčítat z mé nejnovější knihy, která je o desetiletém Mikušovi z Kolína. Tahle kniha, ze které mám obrovskou radost, protože je překrásná, má spoustu ilustrací a dětem se líbí, tak tahle kniha se jmenuje:

Mikuš, Julie, Josef, Katka, Petr, Klárka, Karel, Irena, Hana, Rudolf, Marie, Alenka, Ladislav, David, Adélka...
Sami vidíte, že budete mít o prázdninách, kdy se neuslyšíme, co dělat, a já už se dneska těším, až mě po prázdninách, opět v neděli odpoledne, uslyšíte.

Přeju vám krásné léto, přeju vám zdraví a pohodu, a přeju vám, aby bylo kolem vás, i ve vás, hodně lásky.

Na slyšenou po prázdninách, se s vámi těší, vaše Irena Fuchsová.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!

Vladimír Kroc, moderátor

Zločin na Zlenicích hradě

Zločin na Zlenicích hradě

Koupit

Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...