Filmový klub v multikině - pardubická rarita
Jeden z nejstarších v republice, nejnavštěvovanějších a navíc v multikině. Filmový klub Pardubice představil ve vysílání Dobrého rána své současné i minulé aktivity. Vznikl v 60. letech a definoval se jako klub náročného diváka. V poslední době hlásí nárůst návštěvníků a úspěch taky u mladších lidí.
Letošní ročník zahájil podle Martina Hendrycha vyprodaný snímek Nymfomanka. Následovala například Nejvyšší nabídka a další perly. Do Vánoc se promítne třeba ruský film Leviathan o marném boji jednotlivce proti autoritám za svá práva.
„Mapujeme filmy, které dostaly ceny na různých festivalech. Proto zveme i na dílo Mami!, v Cannes mělo pětiminutový potlesk.“
Snímky mívají nekomerční charakter, podle Hendrycha bývají speciálnější a umělečtější. Tím pádem může klub pomáhat veřejnosti v jejím sebevzdělávání. Zájmové sdružení funguje na dobrovolnické bázi.
Běží 51. sezóna
Pardubický Filmový klub se poprvé představil 11. listopadu 1963. „Šedesátá léta jsou pro většinu lidí takovou zlatou érou. Tehdy se profilovalo hodně věcí v kultuře a vzniklo dost zajímavých věcí na bázi umění nebo popkultury. Není divu, že v Pardubicích vznikl i tento bohulibý klub.“
Jak dál popisuje Hendrych, byla to taková zvláštní společnost lidí. „ Chodili tam lidé, kteří se zajímali o kulturu jako takovou. Sice klub fungoval oficiálně, ale tlačily se tam věci, které nemohly být moc oficiálně prezentovány. Byly zajímavější než běžná produkce.“
Klub působil na různých místech ve městě, například na hlavním nádraží nebo na Dukle. Momentálně sídlí v multikině. „Divákům se líbí výborný zvuk, měkké a příjemné posezení a hlavně možnost sdílet kvalitní film s jinými diváky. Funguje jedinečná atmosféra potemnělého sálu. Působivost snímku se na počítači nebo v televizi ztratí, naopak na velkém projekčním plátně vynikne,“ říká Hendrych.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor


Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.