Historický Librův grunt v Nedvězí je plný příběhů. Inspiroval i spisovatelku Terezu Novákovou

28. květen 2018
Česko – země neznámá

Je nejstarším domem v obci Nedvězí u Poličky v Pardubickém kraji. Stál tam jistě už v 16. století, kdy ho podle dokumentů vlastnila rodina Librova. Na konci 19. století statek objevila spisovatelka Tereza Nováková a napsala o něm slavný román.

Prvním písemně doloženým majitelem gruntu byl Martin Libra, o čemž se v listinách píše už v roce 1552. A jeho rodina žila na tomto statku až do začátku 19. století. Zjevně šlo o důležitý a úspěšný selský rod, který dokázal skvěle hospodařit v sice krásném, ale kopcovitém kraji na Svitavsku po mnoho století.

Pak jejich grunt koupil Ignác Puchar z Trhonic, který ho roku 1844 prodal sedláku Janu Gregorovi, dalšímu velmi podnikavému muži. A právě ten a jeho rodina byl předlohou knihy Na Librově gruntě.

Spisovatelka Tereza Nováková se na Svitavsko přestěhovala z Prahy roku 1876 se svým manželem, gymnazijním profesorem, který získal místo v Litomyšli. Tam spolu také bydleli a postupně poznávali celý kraj, který si brzy zamilovali. V roce 1895 žila Tereza Nováková s manželem také v Bystrém, odkud je to do Nedvězí jen pár kilometrů.

Sedlák Gregor, tehdejší majitel Librova gruntu, byl muž pracovitý, spravedlivý, čestný i vzdělaný. Spisovatelku velmi zaujal nejen on a jeho rodina, ale vůbec selský život v tomto kraji obecně. A přestože román Na Librově gruntě zasadila do doby o skoro půl století dříve, tedy okolo revolučního roku 1848, je v něm mnoho reálií života Gregorovy rodiny. Díky této knize se dodnes zachovalo i nářečí, kterým se v té době v Nedvězí mluvilo.

Hospoda i divadlo pod jednou střechou

I když příběh Librova gruntu v románu Terezy Novákové je spíše smyšlený, skutečné osudy statku a jeho majitelů by na román vystačily. Sedlák Gregor byl velmi podnikavý, a tak na statku nechoval jen zvířata, ale vybudoval tam také hospodu. A aby měli jeho pomocníci práci i přes zimu, vytvořil tam i tírnu lnu. A protože myslel i na kulturní vyžití, přistavěl horní patro a v něm vybudoval divadelní sál.

Kuchyně má otevřena okna do ložnice

Selské rodině Gregorů se na Librově gruntě dařilo. Byli zvyklí těžce pracovat, a tak zvládli i válečné časy. Pak přišel ale rok 1948 a po něm 50. léta a kolektivizace zemědělství. Z Gregora a jeho rodiny se stali kulaci a statek obsadilo JZD. A to, co následovalo, je jako vystřižené z filmu Všichni dobří rodáci, které převážně v sousedním Bystrém natáčel režisér Vojtěch Jasný. Statek postupně zcela zchátral. Traduje se historka, že se Gregor nemohl dívat na to, jak jeho dům padá, a požádal zástupce JZD, aby mu dali materiál na opravu, že jim to opraví zcela zdarma. Nedali mu nic.

Všichni dobří rodáci

Když už byl Librův grunt skutečně na spadnutí a JZD si s ním už nevědělo rady, prodalo ho na rekreační účely. To stavbu zřejmě zachránilo. Dostala se totiž do rukou lékaře z Brna, který byl Librovým gruntem a jeho příběhem nadšený a rozhodl se ho zachránit. Jeho rodina vlastní dům dodnes a pokračuje v jeho záměru. Jde to pomalu, protože statek je veliký a je náročné se o něj starat. Zvlášť, když se ho rodina snaží udržet v souladu s jeho historií.

Zůstala tam tedy stará kamna, vnitřní okna i nábytek z počátku 20. století. Dům ale není jakési zakonzervované muzeum. Příběhy v něm pokračují. Do Librova gruntu se sjíždí nejen široká rodina a přátelé, ale i umělci. Divadlo v prvním patře tak například posloužilo divadelnímu představení brněnského divadla Husa na provázku.

Kamna asi z počátku 20. století jsou dodnes funkční

Librův grunt je možné spatřit také ve filmu. Zahrál si třeba v Jasného Všech dobrých rodácích v roce 1969. Představoval dům pijáckého sedláka Zášinky, kterého hrál Waldemar Matuška. A jeho padající zdi pak také demonstrovaly skutečný příběh zabavených statků v pokračování Jasného Rodáků v roce 1996 ve filmu Návrat ztraceného ráje. Natáčely se tam také některé scény ze seriálu Četnické humoresky.

autor: RUS
Spustit audio