Hrad Rabštejnek dostaví přespříští generace. Už má zase střechu

„Pro mě to byl splněný dětský sen. Jsem takový amatérský badatel. Člověka nabíjí, že může vrátit kapku historie. Jeden pán přišel, brečel, děkoval a říkal, že jsme mu vrátili mládí. To pak je hezké. Hned od začátku si vedeme deník. V kronice máme všechny pomocníky, události, nálezy, opravy. Pomáhá nám spousta dobrovolníků. Moc jim děkujeme,“ říká Novák.

Kde je ten hrad?

Začátky úprav přinášely komické momenty: „Kolem chodili turisté a my jsme tam čistili roští. Ptali se nás, jestli nevíme, kde je zřícenina hradu Rabštejnek, že tam dvě hodiny chodí a nemůžou ji najít. Přitom byli 5 metrů od hradu. Kupa kamení, navíc po vichřici 2008 polovina zdí spadla. Oni to dokonce chtěli vypsat ze seznamu nemovitých kulturních památek, protože tam skoro nebylo co chránit,“ vzpomíná Sýkora.

Hrad Rabštejnek|foto:Vít Novák

Muži nejdřív konzervovali zdivo. „Odkryli jsme to, co tam původně bylo a přistavěli jsme nějakou vrstvu. Hrad si postupně říká sám, co je potřeba udělat, aby to bylo vidět. Momentálně je to přechodová fáze. Budeme chtít, aby to bylo hezčí, lepší a úžasnější, ale spokojení jsme.“

Hrad je tedy částečně zachráněný, přesto na místě zůstává staveniště. „I cesta je cíl. Spousta lidí se vrací třeba po pár měsících a líbí se jim, jak to přibývá. Teď se snažíme vrátit zpátky auerspergské místnosti, udělat malé muzeum. Máme pod provizorní krytinou hotovou střechu. Šindel by měl přijít asi na jaře,“ odhaduje Novák.

Zdroje jsou

Zatím hradní páni finančně nestrádají. „Něco přispívá Pardubický kraj, něco ministerstvo kultury, obec Rabštejnská Lhota. Na hradě máme malou kasičku pro symbolické příspěvky, které nás těší. To nám dá na materiál a na to, že brigádníci dostanou oběd, svačinu. Jinak je naše i jejich práce bez úplaty.“

Hrad nemá žádné oplocení a nabízí i zázemí pro turisty. „Jezdí tam hojně. Trochu nás zlobí, že někdy po nich zůstane svinčík. Máme rádi návštěvy tatínek, maminka, děti. Opečou si buřtíka anebo si dají svačinku. Je to lepší než chlapi, co vyvalí sud piva. Pak se tam rodiny s dětmi vůbec bojí jít podívat. Všichni jsou vítáni, ale je to vždycky o té slušnosti.“

Budoucnost je prý otázkou pro další generace. „Postupnými kroky se snažíme něco tomu hradu vrátit. Něco zvládneme, a pak už štafetu bude muset nést někdo jiný,“ shodují se Novák se Sýkorou.

Oblíbený cíl

Rabštejnek vybudovala ve středověku místní šlechta. „Bydlelo se na něm přes 200 let, což na takhle malou stavbu bylo poměrně dost. V polovině 19. století zříceninka znovu nabyla významu. Vincenc Karel z Auerspergu, tedy kníže, majitel Slatiňan a Žlebů, do něj nechal znovu vestavět romantické místnosti. Ještě v roce 1965 byl na hradě nábytek.“

Podle Nováka býval Rabštejnek populárním cílem hlavně chrudimských výletníků. „Auerspergové ho nechávali o nedělích odemčený a lidé mohli místnosti navštívit. Byl využívaný a hodně frekventovaný.“ Pak ale přišel táborák následovaný pádem prohořelé střechy. Ta už je teď obnovená.