Propíchané pneumatiky, zničená zrcátka, poškrábané karosérie. Proč někomu vadí auta charity?
V péči o druhé rozhodují i drobnosti. Třeba parkovací místo. Oblastní charita Pardubice při poskytování terénních služeb čelí nečekaným problémům.
„Protože jezdíme do domácností, využíváme služební vozidla. Statutární město Pardubice sice vychází vstříc, vyčlenilo několik míst pro sociální a zdravotní služby. Ta jsou ale velice nedostatková, protože tady nepůsobíme sami. Pak samozřejmě musíme zaparkovat mimo vyhrazená místa, což někteří občané velice nelibě nesou. Domnívají se, že mají právo na místo, kde přece vždycky parkovali. Nevoli chápeme, ale bychom velice rádi, pokud by si každý uvědomil, že se může dostat do situace, kdy pomoc pečovatelky anebo sestřičky bude sám potřebovat,“ konstatuje metodik sociálních služeb a projektový manažer Jaroslav Havlík.
Jasný terč
Auta charity jsou označená, aby se kdokoliv mohl na pracovníky obrátit. „Jsme jednoznačně identifikovatelní a stáváme se takovým hromosvodem. Člověk si může zanadávat konkrétně, adresně. Někteří to řeší i stížnostmi a podobně. Setkáváme se s poškrábanými auty ze všech stran. Řešili jsme i opakované propíchání pneumatik, poškozená zrcátka. Náš vozový park čítá několik desítek aut, což může být trnem v oku, ale naše péče a pomoc je potřebná.“
Čtěte také
V menších městech se podle Havlíka charita snaží pro změnu předcházet předsudkům ze strany veřejnosti. „Parkujeme obvykle na neutrálních místech, aby nebylo poznat, ke kterému občanovi docházíme a kterému pomáháme.“
Oblastní charita Pardubice je jedním z největších poskytovatelů sociálních, zdravotních a návazných služeb na území Pardubicka. Nabízí pečovatelskou službu, osobní asistenci, odlehčovací služby, domácí ošetřovatelskou péči, hospicovou péči. „Zaměřujeme se na pomoc lidem, kteří si neumí poradit sami a nezvládnou to ani s pomocí rodiny. Naše přesvědčení je takové, že každý člověk rád dožije svůj život v domácím prostředí. Právě tak jsou naše služby koncipované.“
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
