Humor a zvířátka střídá krutá absurdní realita. Spisovatelka Marcella Marboe překvapuje

Celý název zní Mami, zabila jsem... aneb Příliš mnoho lásky (Naše absurdní realita). Kniha vypráví o ženě, která žije s mužem muslimského původu. „Ten je sice plně integrovaný, ale jde o psychopata. Čtenáři by se měli připravit na náročné čtení,“ upozorňuje Marcella Marboe.

V díle se propojuje osobní a společenská rovina. „Ta osobní mluví o těžkém životě ženy a ta společenská ukazuje, že určitý druh znásilňování předvádí i společnost. Naše skutečnost totiž v současné době není taková, jakou si třeba moje generace představovala, že bude. Dneska se vám taky říká, co si máte myslet, co o čem máte říkat a co se říkat nemá. Když na to člověk přistoupí, přistupuje na jistý druh cenzury nebo autocenzury,“ soudí.

Psaní z potřeby

Kniha z předchozí řady publikací jednoznačně vybočuje. „Myslím si, že základem života je humor. Předchozí dva díly knih byly humorné. Šlo o Utrpení docenta H. Je to legrace o tom, jak můj muž, docent H., si vzal venkovskou řepu, tedy mě. Celý život trpí tím, že v domácnosti jsou nejrůznější zvířata. Začínám psát poslední díl o tom, jak jsme žili na horách a měli kozu.“

Marboe podle svých slov pokaždé píše to, co vnitřně potřebuje napsat. „Když jsem byla v Radě České televize, tak jsem napsala knihu Bitva na Kavčí hoře. Bylo nutné ji napsat,“ připomíná svého času poměrně kontroverzní publikaci.

Její tvorba dodnes čerpá z dětství stráveného v Kladrubech nad Labem. „Říkám, že jsem se skoro pod koněm narodila. Přírodu a zvířata jsem okamžitě milovala. Moje knihy jsou dost na obhajobu přírody. Píšu o tom, kdo je zranitelný, tedy o zvířatech, o dětech, o ženách, starších lidech,“ shrnuje svou tvorbu Marcella Marboe.