Spisovatelka Jana Klimečková své hrdiny občas lituje. Žijí si vlastním životem
Přeloučské autorce nedávno vyšel čtvrtý román a na pátém teď pracuje. Její knihy mají podle ní mezi čtenáři úspěch. Každé dílo prý nedočkavě vyhlížejí.
Zatím poslední Slib svatojánské noci je z období druhé poloviny 19. století. „Děj začíná na Slovácku v poměrech chudé vesnice. Tři sirotci, kteří měli pást obecní stádo krav, utečou přímo z pastvy do Vídně. Mám ráda 19. století, monarchii, Habsburky. Myslím si, že jsme se v tomto období rozvíjeli velmi rychle. Třeba Pardubicím výrazně rostl počet obyvatel. Právě o tom bude moje další kniha,“ naznačuje Jana Klimečková.
Někdy si musí odpočinout
Autorka prý musí mít pokaždé od začátku tvorby jasný děj. „Ale pak si třeba hrdinové začnou žít svůj vlastní život. Občas jsem se dostávala až do takových depresivních stavů. Hrdiny jsem litovala. Kolikrát jsem radši odešla a šla jsem dělat něco na zahrádku.“
Skutečnost a obyčejní lidé živí knížky Jany Klimečkové
Přichází s realitou, kterou se snaží postihnout. Nezaměřuje se na elity, ale spíš na „běžnou“ populaci. Východočeské spisovatelce Janě Klimečkové vychází po pěti letech další kniha. Jako volné pokračování Chlebanů spatřily světlo světa Přezrálé moruše.
Na křest Slibu svatojánské noci do Přelouče přijel emeritní velkopřevor řádu maltézských rytířů Karel hrabě Paar. „Dřív jsem napsala román Kočárová cesta. To je kniha o jeho předcích, kteří vlastnili panství Zdechovice. Panu velkopřevorovi se líbila a díky tomu přijel na tento křest.“
Ona sama se ke starším knížkám nevrací a znovu je nepročítá. Dřív napsala kromě Kočárové cesty taky Chlebany a Přezrálé moruše.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.