Italská pravice hledá volebního lídra

Není tedy divu, že italská politika neměla v poslední době prakticky jiné téma, než právě hrozbu terorismu a obranu proti němu.

V posledních dnech se však na titulní stránky novin vrá-tily také vnitropolitické záležitosti. Mezi představiteli vládnoucích politických stran se totiž rozvinula bouřlivá debata o tom, kdo má být lídrem středo-pravicového bloku v parlamentních vol-bách, které se uskuteční na jaře příštího roku.

Diskusi rozpoutal předseda Poslanecké sněmovny Pier Fer-di-nando Casini. V interview pro list Il Corriere della Sera prohlásil, že uskupení stran pravého středu musí voličům nabídnout změnu, jinak ho nic nezachrání od volebního debaklu. "Efekt Berlusconi už naše voliče nepřitahuje", prohlašuje otevřeně Casini. Je přesvědčen o tom, že současný premiér Silvio Berlusconi by již neměl vést koalici do volebního klá-ní. Pokud zůstane vše při starém, nebude mít podle Casiniho pravý střed ve volbách žádnou šanci.

Po Casiniho interview se okamžitě rozpoutala ostrá výměnu názorů. Za předsedu Sněmovny se postavili jeho křes-ťanští demokraté. To samozřejmě není nijak překvapivé - už vzhledem k tomu, že jejich lídr Marco Follini něco podobného již před nějakou dobou naznačoval. Reakce ostatních koaličních partnerů je však vesměs odmítavá. Berlusconiho strana Vzhůru Itálie snahu o odstavení svého předsedy pochopitelně roz-hoř-čeně odmítla. Podle ní by takový krok znamenal přiznání toho, že vláda selhala a opoziční kritika je oprávněná. Liga severu má podobný názor. Postavila se za Berlusconiho, ale na druhou stranu souhlasí s tím, že pravice musí voličům nabídnout změ-nu. O tom, jaké změny by si tato extrémistická strana předsta-vo-vala, si však není třeba dělat iluze. Její recepty sou--časné italské problémy rozhodně nevyřeší. Postoj Národní aliance vicepremiéra a ministra zahraničí Gianfranca Finiho ne-ní zcela jednotný. Strana Casiniho požadavky nepřímo odmít-la, když pro-hlá-sila, že je třeba diskutovat především o vo-lebním programu. Fi-ni pak Berlusconiho podpořil zcela otevřeně. Někteří další mi-nistři se však postavili za Casiniho.

Na celé situaci je poněkud paradoxní skutečnost, že o možnosti změny volebního lídra před časem uvažoval sám Ber-lus-coni. Nakonec se však ukázalo, že se z jeho strany jednalo spíše o taktizování, kterým chtěl posílit své přece jen osla-bené postavení. Záhy totiž sám prohlásil, že jediným a ne-zpochybnitelným vůdčím představitelem je on sám.

Berlusconiho silácká slova ale mají k pravdě daleko a Casiniho prohlášení to jen potvrdilo. Po porážkách ve volbách do Evropského parlamentu a v kláních na regionální úrovni je italská vládní koalice v rozkladu. Zásadní vinu na tom má premiérův populismus a nedůvěryhodnost. Pier Fer-di-nando Casi-ni tuto skutečnost přesně vystihl. Nezastavil se však jen u toho; požaduje například i co nejrychlejší konstituování jednotné strany pravého středu. Tento recept přitom opět nepochází od nikoho jiného než od Berlusconiho, který s ním vy-stou-pil v květ-nu. Křesťanští demokraté ho podpořili, zatímco Liga se-ve-ru ho okamžitě odmítla. Národní aliance se zachovala taktičtěji; Fini celý koncept popravdě označil za krajně ob-tíž-ný a navrhl, aby se o něm jednalo až po parlamentních vol-bách. Berlusconi na to přistoupil, čímž byla celá věc v ti-chosti pohřbena. Nedá se předpokládat, že by na tom Casiniho iniciativa cokoliv změnila.

Stejně tak není příliš pravděpodobné, že by šéf Sněmovny uspěl s požadavkem na Berlusconiho výměnu. Rivalita mezi pře-dáky vládní koalice je příliš velká na to, aby se dokázali shod-nout na jiném kandidátovi. Nemálo z nich zřejmě považuje příští volby za prohrané, a tak si nechtějí pálit prsty. Teprve po porážce budou usilovat o Berlusconiho odstřelení.

Je přitom jasné, že nové tváře by mohly italské pravici jen prospět. Casini má plnou pravdu, když v tomto směru volá po změně. Pravý střed by proto udělal nejlépe, kdyby napodobil opozici, která se svého lídra rozhodla vybrat v primárních volbách, jež se mají uskutečnit v říjnu a v nichž budou hlasovat přímo občané. Touto cestou by pravice mohla vybrat nezkompromitovaného a důvěryhodného kandidáta. Takovou osobou to-tiž Sil-vio Berlusconi rozhodně není.