Jak odhalit lháře? Zkuste napodobit jeho gesta, radí psycholog

„Nejčastěji jde o to, že jsou slova a gesta v nesouladu. Tedy, že to, co člověk říká, popírá tím, jak se neverbálně vyjadřuje. Například, když vám někdo přeje upřímně štěstí nebo úspěch a dívá se úplně někam jinam než do očí,“ říká psycholog a grafolog Jan Jeřábek. Prohlédnout lháře ale není vždy tak jednoduché a jednoznačné. Zvláště u patologických lhářů nebo těch, kteří si už zvyklí lhát a může to být třeba i součástí jejich profese. Z tohoto pohledu jsou pak třeba zajímavá taková odhalení v případě lží politiků a jiných veřejných činitelů.

Politické lži nezkušení neprohlédnou

„Zvláště v populistické politice je lež naprosto běžná věc a je to možné ji vypozorovat i podle toho, jak jsou názory těchto lidí stejné nebo se mění podle různých situací, módy a aktuálního vlivu,“ říká psycholog. Podle něj jsou ale lidé na takových postech často v pozměňování informací tak zkušení, že je laik, který zkusí sledovat jejich gesta a mimiku, ne vždy prohlédne.

Pomoci může několik experimentů. Jeden z nich je zaměřit se jen na to, co říká dotyčný beze slov. Tady pomůže například vypnout v televizi, kde dotyčný právě mluví, zvuk a sledovat jen jak se tváří a jaké dělá pohyby, gesta atd. Tak poznáme například, zda je nejistý, nervózní, jestli se cítí pohodově nebo je ve stresu, pod tlakem apod.

Ještě lepší je ale prastará metoda, kterou odpozorovat třeba slavný psycholog C. G. Jung od afrických domorodců.

Psycholog Jan Jeřábek ji popisuje: „Je dobré zkusit dotyčného napodobit, tedy jeho výraz, držení těla, dýchání… Nemá to být nějaká imitace nebo karikatura. Jde o to, abychom dotyčného napodobili tak, až se do něj vcítíme. Dojde pak k jakési prožitkové identifikaci, empatii a díky tomu i poznáme, co přesně se v jeho nitru odehrává.“

6 znaků, které prozradí lháře:

1. Sáhnutí si na nos – Může jít o letmý dotyk nebo, ale i o tření nosu.  Důvodem, proč to při lhaní lidé dělají, je jakýsi podvědomý pocit, že je třeba si zakrýt ústa. Od úst pak ruka pokračuje přirozeně k nosu.

2. Odvrácení očí – Při lži má člověk potřebu se jednak nedívat do očí, pak může tímto způsobem také aktivovat pravou mozkovou hemisféru, kde je také fantazie a která tedy poslouží i k vymýšlení si.

3. Mnutí si očí – „Podívej se mi do očí a řekni, jak to bylo!“ chceme jako důkaz pravdy. A lháři, kteří se bojí odhalení, se pak opravdu mnohdy vydrží dívat přímo do očí. Aby je ale jakoby náhodou mohli odvrátit, protože tento tlak nevydrží, poslouží jim třeba to, že si oko či jeho blízké okolí třou, aby to vypadalo přirozeně.

4. Křivý úsměv – Upřímný a pravdivý úsměv vypadá jinak než ten nepravdivý.  Při lži je vynucený, proto je nesymetrický, tedy jeden koutek úst je výš než druhý, nebo doprovázený škubavými pohyby úst, protože je lhář v danou chvíli napjatý.

5. Špatná artikulace – Za lež se mnozí lidé stydí a tak se to může projevit třeba tak, že svou lež spíše šeptají nebo ji vysloví v rychlosti, zamumlají, aby jí nebylo příliš rozumět.

6. Příliš mnoho detailů – Naopak vycvičení lháři nebo ti, co si lež dopředu plánují, jsou při ní velmi výmluvní. Odhalit je pak možné třeba i pro ten celý vymyšlený příběh, který vypráví až příliš dokonale s velkým množstvím detailů, které by člověk běžně při vyprávění nepoužil.