Jak se stát kovbojem

Rančeři si najímali kovboje, kteří dokázali hnát polodivoké stádo z místa na místo. Ovladatelnost a poslušnost koně to byl základní předpoklad pro to, aby kovboj získal práci. Úděl kovbojů nebyl vůbec jednoduchý. V divočině jim často hrozilo to nejhorší, hlavně když na rozlehlých amerických pláních přišli o koně. A jak se western v současnosti uchytil v České republice? S tím nás seznámil Boleslav Šulc zvaný Hombre.

Western jako životní styl

Po revoluci začala vznikat různá westernová městečka, kde se lidé mohli seznámit s westernovým ježděním. Nejznámější jsou Boskovice nebo Šiklův Mlýn.

Pro některé nadšence se western mohl stát životním stylem, který je založený na životě v přírodě mezi zvířaty. Základem je westernové ježdění na divoko v přírodě. Samozřejmě s tím souvisí specifická country hudba a oblečení včetně kabátu zvaného australák. Přivazuje se za sedlo a slouží k tomu, aby byl jezdec chráněný před nepřízní počasí. Bič, laso, kolt a vinchestrovka nebo henriovka jsou dalšími nezbytnými prvky. Ale nejdůležitější je sedlo.

Sedlo pro westernové ježdění

„Westernové sedlo by se mělo svou pohodlností vyrovnat křeslu v obýváku.“ Řekl nám Boleslav Šulc. Proto jsou westernová sedla velmi drahá. Dají se ale koupit i tzv. z druhé ruky.

Westernový kůň|foto: Ivana Pánková

Oproti klasickému sedlu jsou tato sedla větší a čím kvalitnější, tím i těžší. Váží kolem 20ti kilogramů. Základní součástí je kostra vyrobená ze dřeva, nebo výjimečně z kovu. Celé sedlo je na viditelných částech pošito kůží, nebo syntetickou napodobeninou. Nezbytnou součástí je "hruška", která je umístěná na přední rozsoše. Původně sloužila k uvázání kovbojského lasa a v minulosti musela udržet i sílu vzpírajícího se dobytčete.

Plemena koní pro westernové ježdění musí něco vydržet

Paint horse – strakatý hnědobílý kůň, který vyniká vytrvalostí. Tito koně dorazili na americký kontinent roku 1519 spolu se španělskými dobyvateli. Byli mezi nimi snad i nejdávnější předci dnešního paint horse, barevného či strakatého koně. Během staletí se v Americe zdivočelí koně přirozeně a nerušeně křížili. Mezi divokými mustangy se tak zcela běžně objevovali i strakatě zbarvení předchůdci dnešního paint horse. Ti byli velmi oblíbení jak u indiánů, tak u bledých tváří, a to díky svým povahovým vlastnostem a fyzickým předpokladům, které z nich učinili nepostradatelné pomocníky při osidlování severní Ameriky, dokud je nevytlačil rozvoj techniky.

Quarter horse - tento atlet s laskavou povahou patří mezi nejstarší americká plemena. Je to skromný a tvrdý kůň.

• Vedení koně a poslušnost koně – vedení koně ve westernu je vždy jednoruční, druhou ruku potřebuje jezdec na laso, bič nebo kolt

• Šikovnost a rychlost koně – můžeme vidět na Dostihovém závodišti v Pardubicích na Dni koní před Velkou Pardubickou

• Shánění dobytka

• Jízda na divokém koni a na divokém býku – pravidelné soutěže v Boskovicích

• Práce s lasem – spoutání zaběhnutého kusu dobytčete

A k čemu je dobrý bič?

Kovbojové ho používali hlavně proto, aby jeho třískáním o zem nahnali dobytek tam, kam potřebovali. Dříve k tomu účelu sloužily výstřely z pušky, ale rány bičem vyšly kovboje mnohem levněji.