Jan Amos Komenský strávil v našem kraji čtyři roky života. V Brandýse nad Orlicí se ženil

13. listopad 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Portrét Jana Amose Komenského od Jürgena Ovense

V městečku na břehu Tiché Orlice se Jan Amos Komenský ukrýval před pronásledováním, vyrovnával se s rodinnou tragédií a sepsal známá literární díla. A také se setkal s lidmi, kteří v jeho životě sehráli důležitou roli.

Před 350 lety zemřel Jan Amos Komenský v nizozemském Amsterodamu. Důvod, proč sídlil tak daleko od své milované vlasti souvisí s druhým výročím, které si letos v listopadu připomínáme. Před 400 lety prohrála česká stavovská armáda bitvu na Bílé hoře a důsledky tohoto fiaska začaly záhy ovlivňovat i životní příběh Jana Amose Komenského.

Domek Na Sboru v Kunvaldu u Žamberka

V letech 1618-1621 působil Jan Amos Komenský jako kazatel a učitel ve službách Jednoty bratrské ve Fulneku. Stará Jednota bratrská byla malá česká církev, která vznikla v Kunvaldu u Žamberku a v roce 1620 za sebou měla už více než 160 let své existence. Po bitvě na Bílé hoře začal stát systematicky postupovat proti kněžím nekatolického vyznání, které pronásledoval, perzekvoval a vypovídal ze země.

Útěk z Fulneku do Brandýsa nad Orlicí

Jan Amos Komenský musel ze své fary ve Fulneku utéct. Těhotnou manželku Magdalenu a malého synka zanechal v relativním bezpečí u tchyně v Přerově. Sám se stal psancem, který „se musel pro osobní pronásledování zdržovat ve skrýších“. Ve spise „Truchlivý“ píše o strachu, který prožíval, ale který vládl i ve společnosti:

„Jdu‑li mezi lidi kam, nic neslyším než pláč a naříkání. Vstrčím‑li se kam do soukromnosti, strach nenadálého přikvačení mne svírá. Poslouchám‑li novin, všecko zlé slyším. Neposlouchám‑li, tesknosti se ubrániti nemohu. Bdím‑li, v ustavičném jest mysl kolotání, spím‑li, snové mne děsí, tak že ani starosti zaspati nemohu.“

V roce 1622 Jan Amos Komenský doputoval do Brandýsa nad Orlicí, nad kterým držel ochrannou ruku Karel starší ze Žerotína. Díky tomu se na jeho panství mohlo ukrývat minimálně 24 bratrských kněží. Ti brandýské panství z vděčnosti nazývali „Kanaánem“, neboli „Zemí zaslíbenou“.

Životní tragédie i jiskry naděje

Svého bývalého učitele, biskupa Matouše Konečného, Jan Amos v Brandýse už zřejmě nezastihl mezi živými. Velmi těžce také musel nést zprávu, že svou rodinu už nikdy neuvidí. Milovaná manželka Magdalena se i s oběma malými dětmi stala obětí morové epidemie. Společenské, církevní a rodinné vazby, které určovaly dosavadní život Jana Amose Komenského, se daly do pohybu.

Památník Jana Amose Komenského v Brandýse nad Orlicí

V Brandýse nad Orlicí se Komenský s bolestí a utrpením vyrovnával mimo jiné psaním. Jeho vnitřní zápasy se nám zachovaly například ve spisech „Přemyšlování o dokonalosti křesťanské“, „Nedobytedlný hrad jméno Hospodinovo“, „Truchlivý“, „Labyrint světa a ráj srdce“, „Pres Boží“ neboHlubina bezpečnosti“. Věděl, že kdo se poddá smutku a beznaději, je odsouzen k zániku. To si nepřál pro sebe, pro národ ani pro věřící, za které cítil zodpovědnost. Jediný pevný bod, svůj „ráj srdce“, našel v důvěře v Boha.

Přítel, žák i zeť Petr Figulus Jablonský

Mezi nově příchozími, kteří hledali na brandýském panství útočiště, byla pravděpodobně i rodina Zelinkových z Jablonného nad Orlicí. Jejich tehdy asi čtyřletý syn Petr by býval byl stejně starý jako Komenského prvorozený chlapec, o kterého předčasně přišel. Jan Amos Komenský později Petra vychoval a podle vlastních slov ho „miloval a měl jako syna“. Petr Figulus Jablonský se mu zase stal oddaným spolupracovníkem, zetěm a nástupcem v církevním úřadě.

Dorotka, druhá manželka 

Situace, ve které se Jan Amos Komenský nacházel, neukazovala k nadějné a lákavé budoucnosti. Další Komenského stopa v našem kraji se proto může zdát až nelogická, neúměrná okolnostem. Podle zápisu v brandýské svatební knize uzavřel v roce 1624 své druhé manželství. Přede všemi přítomnými svědky slíbil „milost, věrnost, péči a nerozdílnost“ Marii Dorotě Cyrilové, která v té době pobývala se svou maminkou taktéž na místním panství.

Svatební smlouva Jana Amose Komenského a Marie Doroty Cyrillové v Brandýse nad Orlicí

Nové manželství Komenskému pomohlo alespoň částečně přemostit pochopitelnou životní skepsi. Jan Amos v Dorotce získal oporu v dalším nelehkém údělu vyhnance a vedoucí osobnosti církve, která byla vytížená množstvím úkolů a častým cestováním. S Dorotou Cyrilovou Komenský strávil dvacet čtyři let a narodily se jim čtyři děti.

Odchod do Lešna

Od roku 1626 už ani Brandýs nad Orlicí nebyl bezpečným azylem. Příslušníci Jednoty bratrské se proto přesunuli do Podkrkonoší, aby byli blíže k hranicím a mohli se připravit na exil. Loučení s vlastí je tradičně spojované s Růžovým paloučkem u Litomyšle, ale odchod ze země byl daleko méně poetický. Jan Amos Komenský překročil s Dorotkou, ostatními věřícími a možná i Petrem Figulem, zemskou hranici v Žacléřském průsmyku za velkého mrazu v roce 1628.

Hloubka myšlenek Jana Amose Komenského je přímo úměrná hloubce jeho osobnosti. Ta zrála tím, že často neměla na vybranou a byla konfrontovaná s otřesy a dramatickými životními zvraty. Jan Amos Komenský však stál na něčem pevnějším, něčem, co se pod ním navzdory okolnostem nepohnulo.

V knize „Jedno nezbytné“, kterou sepsal dva roky před svou smrtí, poodhaluje postoj, který zastával zřejmě už během pobytu ve východních Čechách: „Co prospěje člověku, když získá celý svět, ale ztratí sebe sama? A naopak: Co mu škodí, když ztratí všechno, ale sama sebe získá? Nic; má-li sama sebe má vše.“

autoři: Tereza Brázdová , Hana Hlouchová
Spustit audio

Související