Kam směřuje tato brána? Na tajemné a jedinečné místo

4. prosinec 2021

Hřbitov u obce Dřevíkov na Chrudimsku je jedním z mála vesnických židovských hřbitovů v našem kraji. Pod korunami stromů si stále střeží svá tajemství.

Dřevíkov byl kdysi židovskou vesnicí, respektive menšina židovského obyvatelstva se v druhé polovině 18 století natolik rozrostla, že Židé začali mít v obci převahu. Celé rodiny tam živil obchod, zejména s kůžemi a samozřejmě také řemeslo, hlavně tzv. necování, splétání vlasových sítěk. Na konci 19. století, s rozvojem průmyslu, ale celá řada židovských rodin odešla do měst v okolí, a tak v období mezi válkami židovská komunita v Dřevíkově téměř zanikla.  

Dřevíkov měl synagogu i židovskou školu. Založení hřbitova spadá do období okolo poloviny 18. století, nejstarší náhrobky pocházejí právě z této doby. „Myslím, že přesné datum založení hřbitova zatím nebylo v písemných pramenech objeveno. Ale třeba přijde doba, kdy i toto odborníci zjistí,“ vysvětluje archivářka Lucie Benedikta Petrusová.

Celkový pohled na židovský hřbitov v Dřevíkově

Židovský hřbitov leží na návrší severně od obce Dřevíkov a je zasazený do lesa. Právě ze strany lesa se na hřbitov také původně vcházelo. V roce 1887 byl ale zásluhou starosty Davida Zinnera hřbitov rozšířen a vznikl nový vstup na opačné straně. Stará márnice byla přebudovaná na hlavní bránu, kterou se na hřbitov vstupuje dodnes. V prostoru brány jsou soustředěné ty nejstarší náhrobky, které byly na hřbitově objeveny a nebylo už možné najít jejich přesné původní místo.

Zde je pohřben muž upřímný a čistý

Nejstarší náhrobek, který si můžete prohlédnout v prostoru brány, pochází z roku 1758. Vedle něj se nachází kamenná stéla z roku 1761. Nápis v hebrejštině je dodnes celý čitelný: „Zde je pohřben muž upřímný a čistý, všechny své skutky činil v čistotě, pan Ašer, syn pana Jicchaka, jeho památka budiž požehnána. Zemřel a byl pohřben ve středu 28 ijaru 521 dle malého počtu. Nechť je jeho duše pojatá do svazku živých.“

Vzhledem k tomu, že se na dřevíkovském židovském hřbitově pochovávalo po dobu přibližně 180 let, můžeme zde sledovat i proměny funerální architektury a podoby židovských pomníků. „Nejstarší náhrobky jsou úplně jednoduché kameny, říká se jim stély, epitaf, tedy nápis na náhrobku, je celohebrejský a náhrobky nejsou nijak zdobené,“ vysvětluje Lucie Benedikta Petrusová. „To je mění zhruba v polovině 19. století, kdy ekonomická situace židovským obyvatelům umožnila pořizovat si náhrobky větší, zdobnější a kvalitnější. Tam už hebrejština pomalu přechází v němčinu a později i do češtiny.“

Jeden z kamenných náhrobků židovského hřbitova v Dřevíkově

„V Dřevíkově naleznete nápisy celohebrejské, hebrejsko-německé, hebrejsko-německo-české. Nejmladší náhrobky z první třetiny 20. století jsou už výhradně české, maximálně doplněné hebrejskou zkratkou, tzv. tancevou, která je právě typická pro židovské náhrobky,“ dodává archivářka Petrusová. „Proměny souvisí také s užitím materiálu náhrobků. Ty nejstarší jsou z pískovce nebo opuky, mladší ze žuly, kvalitnějšího pískovce nebo mramoru. Řada z nich je složená už z více dílů, podobají se těm, které najdeme na křesťanských hřbitovech, stírá se tak rozdíl mezi židovským a křesťanským funerálním uměním.“   

Židovské symboly na náhrobcích

Na dřevíkovském hřbitově, o který se stará společnost Matana pod Židovskou obcí v Praze, se setkáme s řadou symbolů, které jsou vytesané do kamenných stél a náhrobků.  Mezi ty nejčastější patří například žehnající ruce. Představují kněžské gesto požehnání roztaženými prsty. Toto gesto provází slova: „Nechť ti Bůh žehná a ochraňuje tě, nechť Pán nechá svou tvář zářit nad tebou“. Symbol rukou znamená, že zesnulý byl kohen, tedy potomek prvního velekněze Arona. Tito lidé často používali příjmení jako Kohen, Kohn nebo Katz.

Žehnající ruce znázorňují kněžské gesto požehnání roztaženými prsty obou rukou

Dalším symbolem, který na židovských hřbitovech často uvidíte, je šesticípá hvězda, hexagram, symbolický Davidův štít. Často se objevuje společně s pentagramem, tedy pěticípou hvězdou, tzv. Šalamounovou pečetí. Součástí židovských náhrobků a symboliky je také obraz konvice. Symbol konvice a mísy představuje tzv. levitskou soupravu a označuje místo posledního odpočinku levity, potomka Leviho, třetího z dvanácti synů Jákobových. Levité sloužili během bohoslužby kněžím a při náboženských obřadech používali právě konvici a misku. 

autor: BRA
Spustit audio

Související