Kameraman Janoušek: Objevitelé solné jeskyně v Iránu šli několik kilometrů nazí
Točil doma i v zahraničí s nejlepšími reportéry zpravodajství a dokumentaristiky. Byl v Afghánistánu a Iráku, válku v Perském zálivu točil z paluby americké letadlové lodi a při balkánském konfliktu pracoval v Srbsku, Kosovu a Makedonii. U mikrofonu je kameraman, fotograf a speleolog Evžen Janoušek.
Narodil se v Praze, na ČVUT vystudoval obor Technika životního prostředí a od 90. let je kameramanem na volné noze. Evžen Janoušek spolupracuje s Českou televizí, fotí nepřístupné jeskyně v Českém krasu, zabývá se virtuálními prohlídkami v nepřístupných jeskyních a vytváří panoramatické obrazy jeskyní.
S kamerou či fotoaparátem jsi byl u mnoha neopakovatelných momentů. Je nějaký, který bys chtěl prožít ještě jednou?
Já spíš bych věděl momenty, které bych nechtěl prožít ještě jednou. Nechtěl bych prožít znovu balkánské války, nechtěl bych prožít znovu některé scény v parlamentu, nechtěl bych se už setkat s některými politiky. Je to spíš o tom, co bych nechtěl dělat.
V dokumentu Váleční reportéři, který jsi natáčel, byl velmi silný závěrečný moment, a to slova Jaromíra Štětiny, který říká, že má pro nás smutnou zprávu, že tankové a raketové systémy jsou pořád silnější než slovo. Ono by to bez toho slova a záběru přeci nešlo.
Nešlo, no. Děláme všechno proto, abychom byli silnější než ty tanky, ale moc to nejde.
S tebou pracovala například také Tereza Engelová. Je rozdíl mezi ženami a muži redaktory v těch krizových situacích?
Když jedu s nějakou ženou, tak mám za ni větší zodpovědnost, než když jedu s nějakým chlapem.
Těžko si představit horší podmínky pro focení než v jeskyních, myslím si, ale možná mě opravíš. Jsou jeskyně nejkomplikovanějším prostorem pro fotografa?
Fotografovat ve vápencových jeskyních je těžké, ale dá se na to zvyknout. Když jste v solných jeskyních, kde okolo vás je jenom kuchyňská sůl, ze stropu kape čistá solanka a jezera jsou také čistá solanka, tam je to daleko těžší.
Co je všechno potřeba udělat, aby taková fotka vznikla? Mám tady tvoji knihu, která se jmenuje Altinbeşik: cesty ke Zlaté kolébce a je plná úchvatných fotografií. Za každou fotkou ale musí být hodiny příprav, aby se takový prostor v jeskyni vytvořil.
Tato jeskyně je taková odměna za moje celoživotní jeskyňaření. Neviděl jsem krásnější jeskyni, co se týče výzdoby, jezer, čistoty vody a prostoru. Měl jsem to štěstí, že jsem tam byl s partou kamarádů, kteří mi pomáhali fotit. Vyfotit jeden takový prostor, který je velikosti fotbalového hřiště a výšky asi 20 metrů, je hrozně těžké. Kdybych tam neměl kamarády, kdybych tam neměl soustavu blesků, kdybych tam neměl vysílačky, kterým jsem říkal, kam mají svítit s těmi blesky, tak bych toto nikdy nevytvořil.
Čtěte také
Vy jste objevili jeskyni, kterou jste mohli i pojmenovat. Proč J3N? Co ta písmena znamenají?
Jeskyně J3N je nejdelší solná jeskyně na světě na íránském ostrově Kešm v Perském zálivu. Tu jeskyni naše skupina probádala do dálky několika kilometrů, propojila několik jeskyní. Název J3N je zkratka, která je akceptovatelná pro íránské úřady, znamená jeskyně Tří naháčů. První tři lidi, kteří tuto jeskyni objevili, se totiž svlékli donaha a šli tou jeskyní několik kilometrů.
Jakou to má výhodu?
Má to výhodu, že se nemusíš pak odsolovat. Nemusíš odsolit overal, který máš na sobě. Když ten overal nasáklý solí uschne, tak je tvrdý jako prkno. My jsme se chodili odsolovat do moře. Ponořili jsme se. Když ten overal uschnul, tak se nelámal, ale byl znovu použitelný. Lidi, kteří tam šli jako úplně první, to věděli a nechtěli mít slané všechny věci, tak tam šli radši nahatí. Tam je teplo. Já jsem měl dokonce jednu zkušenost, že jsem se tam totálně přehřál, protože jsem běhal s kamerou kolem kamarádů a natáčel je, najednou jsem byl přehřátý a nemohl jsem dál.
Minule tady byl doktor Tomáš Rychnovský: „Jeskyně jsou samozřejmě úžasné místo. Ale kdybych šel do neznáma, tak bych asi neměl tolik odvahy zkoumat, co je tam dál. Cítíte to v sobě také?“
Já jsem si kolikrát kladl otázku, proč chodím do jeskyně, když se vlastně strašně bojím toho neznámého prostoru, ale zároveň mě to strašně láká a strašně chci, abych se dostal někam, kde ještě nikdy nikdo nebyl, abych si tam mohl udělat první fotku. Máme tady spoustu míst na zemi, kam ještě nikdy nikdo nevkročil, kde můžeme být úplně první. To je to, co mě tam žene.
Jak se dostal k práci na americké letadlové lodi? A proč fotí poštovní schránky? Poslechněte si celý pořad.
Související
-
Pokusy na mém těle si budu pamatovat do konce života, směje se Vladimír Kořen
Za svou práci získal v roce 2006 ocenění Česká hlava. Do ČT nastoupil jako publicista a moderátor pro vědu a přírodu před 28 lety. Hostem je Vladimír Kořen.
-
Pokládám nepříjemné otázky. To ale neznamená, že jsem nepříjemný i v životě
Mluvit budu s mužem, jehož profesí je kladení otázek. Bezmála 20 let působí v Českém rozhlase. Od roku 1999 spolupracuje s Českou televizí. Novinář a pedagog Jakub Železný.
-
Vzpomínky a Ameriku? Třeba Madeleine Albrightová v županu a natáčkách
Petra Flanderková vje v České televizi od roku 1993 a v roce 1999 se stala první zpravodajkou ČT ve Spojených státech. V zahraniční redakci dnes pracuje jako editorka.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.