Cesta do největšího zimoviště netopýrů: bláto, tma i adrenalin

21. březen 2016

Počítání netopýrů: Redaktorka rozhlasu musela lézt 30 m pod zem

Jeskyně pod Horním Újezdem je pro netopýry bezpečná. Možná i z toho důvodu, že pro člověka platí přesný opak. Zdolání asi dvacet osm metrů hluboké skalní pukliny předpokládá dobrou fyzičku a hlavně nadšení pro vědu a výzkum.

Jeskyně puklinového typu, vytvořená v opuce, se nachází u Horního Újezdu na Litomyšlsku, poblíž její místní části Cíkov. Vstup do podzemí, na okraji obdělávané louky, je velmi úzký a také nenápadný. Kvůli bezpečí lidí i ochraně netopýrů vchod do jeskyně celoročně uzavírá mříž.

O existenci puklinové jeskyně v Horním Újezdu se ví přibližně od 19. století, vstup ale kdysi zakrývala zemina. Ke znovuobjevení podzemních prostor došlo v roce 1957. Tehdy se prý místnímu hospodáři do jámy zabořil kůň (odtud místní názvy jeskyně, například Koňská díra nebo Propadlisko).

Labyrintem chodeb

Vstup do jeskyně v Horním Újezdu, která je největším zimovištěm netopýrů (především vrápenců malých) v Pardubickém kraji, je možné popsat jako okrouhlou nálevku o průměru cca 2,5 m a hloubce asi 1,3 m. Na dně nálevky je průrva, vlastní vchod do podzemí, ani ne metr široký. Následuje 8 metrů hluboká vertikální propast. Ta se rozšiřuje v horizontální chodbu dlouhou 15 metrů. Na jejím konci se nachází vstup do hlubšího patra jeskyně.

Pseudokrasová puklina je hluboká přibližně 28 metrů. Odborníci zatím nedokážou přesně určit, jestli netopýři k vletu a odletu využívají pouze hlavní vstup do jeskyně, nebo zda v puklině existují ještě nějaké boční úzké štěrbiny, které by vedly na povrch.

Zoolog i jeskyňář

Už třicet let zimoviště letounů v Horním Újezdu pravidelně navštěvuje zoolog doc. Mgr. Karel Weidinger, Dr., pedagog Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. V zimní sezóně 1985/1986 jako první badatel popsal místní faunu. Karel Weidinger v podzemních prostorách provádí pravidelný monitoring zimujících letounů. Zjištěná data a statistiky dlouhodobě předává České společnosti pro ochranu netopýrů.

Není tu vápenec, zato samý vrápenec

Po dobu sledování a sčítání netopýrů odborníci v jeskyni zastihli 10 zimujících druhů. Nepočetnějším a dominantním druhem, a to už od počátku monitoringu jeskyně, je vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros). Zajímavé je, že počty zimujících vrápenců stále vrůstají. Zatímco v listopadu 1985 v jeskyni Karel Weidinger napočítal 66 jedinců, o třicet let později se počet vrápenců blíží osmi stům.

Dominantním druhem v jeskyni u Horního Újezdu je vrápenec malý

Vrápenec malý je nápadný druh, který se neukrývá ve štěrbinách, vždy visí volně na viditelných místech. Vrápenec byl původně pouze jeskynním druhem, ve střední Evropě ale začal, zhruba ve středověku, využívat také úkryty v lidských stavbách.


Vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros)
Jde o kriticky ohrožený druh netopýra, živí se převážně nočními motýly. Dosahuje hmotnosti 3-9 g a rozpětí křídel 19-25 cm. Zimní úkryty jsou v jeskyních a sklepích, ideálně s teplotou 6-9°C. Přeletuje nejčastěji do vzdálenosti 10 km, nejdelší doložený přelet je 153 km.

Na přelomu 60. a 70. let minulého století ovšem počty vrápenců značně klesly. Příčiny dosud nejsou jasné. V úvahu připadají ztráty úkrytů a lovišť, klimatické faktory, otrava pesticidy nebo negativní vliv dřívějšího kroužkování na zimovištích.

V zimě jsou sólisté

Vrápenci při zimování neudržují vzájemný fyzický kontakt, visí samostatně, dalo by se říci, že působí velice úhledně. (V létě ale mohou tvořit tzv. střapce). Zimním sousedem vrápenců v hornoújezské jeskyni, ovšem v daleko menším počtu, bývá netopýr velký (Myotis myotis). Tito jedinci se v zimě při hybernaci naopak shlukují. Z dalších druhů netopýrů v puklině dále zimuje například netopýr brvitý (Myotis emarginatus) nebo netopýr řasnatý (Myotis nattererii), méně často pak netopýr velkouchý, vodní, vousatý nebo ušatý.

Ideální teplota

Do jeskyně v Horním Újezdu vrápenci mohou zamířit už v říjnu, ve větším počtu se tu vyskytují v listopadu. Zimní úkryt obecně vrápenci hledají na místech (v jeskyních, štolách a sklepích) se stálou teplotou, a to v rozmezí od 4 do 12°C, ideálně ale od 6 do 9°C. Právě devět stupňů Celsia obvykle nabízí puklina v Horním Újezdu. Vrápenci jeskyni opouští obvykle během března.

Redaktorka Tereza Brázdová se zoologem Karlem Weidingerem u vstupu do jeskyně

Evropsky významná lokalita

Obecně nejpočetnější zimoviště netopýrů nalezneme v krasových jeskyních, což je dáno hlavně velikostí podzemních prostor, teplotními poměry a reliéfem stěn a stropů. Přesto i v nekrasových jeskyních jsou na území Česka významná zimoviště. Puklinová jeskyně v Horním Újezdu se řadí k evropsky významným lokalitám. Dalším velkým zimoviště netopýrů v Pardubickém kraji je jeskyně Bětník u Popovce na Vysokomýtsku nebo krasové jeskyně v Železných horách, Podolská a Páterova.