Každý chlup v obřím detailu. Na Pardubicku přistáli Megabrouci
Dohromady 15 000 hodin práce a 11 tun materiálu. Světově unikátní výstava několikametrových modelů hmyzu je až do konce září k vidění v areálu Golf Resort Dříteč pod Kunětickou horou.
„Snažili jsme se, aby tam byl každý chlup, každá faseta na očku a podobně. Ale dostali jsme se do bodu, kdy to prostě dál nešlo. Hmyz je dokonalý v tom, že když se na něj podíváte mikroskopem, makrolupou, můžete si to donekonečna zvětšovat a zvětšovat. Na nějaké úrovni jsme se tak museli zastavit. I tak si myslím, že je to dobré na koukání,“ soudí autor expozice Michal Olšiak.
Deset let života
Každého brouka bylo potřeba dát pod makrolupu a dívat se na něj ze všech stran. „Pak něco ubrousit, udělat, zase kouknout, ubrousit a pořád dokola, dokud to nebylo ono. Původně jsem koupil makrolupu děckám, že se budeme koukat na plíseň u chleba a podobně. Když jsem si tam dal brouka, říkal jsem si, tak to je něco. Co jsem našel ve světě, tak to bylo docela zoufalé. Kdo to zkoušel dělat, zastavil se na úrovni, že to vypadalo jako kdyby to bylo z plastu. Žádné detaily, zhruba linky. Nějaký Japonec to zkusil před 20 lety a bylo to hrozně odfláklé.“
Při přípravách Olšiak spolupracoval se svým kamarádem chemikem, který je původně z výzkumného ústavu v Pardubicích. „Ten věděl, co použít a nepoužít. Hodně nám pomohl. V některých věcech bychom se jinak hodně ztratili. Třeba z čeho udělat křídla, jaké použít barvy a podobně.“
O případném rozšíření výstavy teď nechce ani slyšet. „Deset let jsem jenom broukoval, ale kamarádi, co to se mnou dělali, říkali, že by si ještě nějakého brouka chtěli udělat. Takže to nevylučuju,“ usmívá se.
Vymakaný komár
Olšiak měl přírodu vždycky rád. „Vyrostl jsem na samotě. S bráchou jsme lovili housenky, ve sklenicích z toho vyrostli motýli. V poslední době mě mrzelo, že to hodně ubylo. Na výstavě popisujeme, proč se tak stalo a jak by se to případně mohlo zlepšit. Dokud existují oblasti, kde je přírody hodně, můžou se rozšířit dál a vrátit se zpátky.“
Megabrouci už mají za sebou pilotní provoz v jízdárně zámku ve Valticích a premiéru na výstavišti v Brně. „Tušil jsem, že to bude mít úspěch, ale jsem zájmem překvapený. Bylo to super. Lidem se to líbí, za což jsem vděčný. Modelů se bojí jenom ten, kdo se hmyzu bojí celkově. Prostě se mu to ekluje. Takovým lidem asi nepomůžu, když jim ho zvětším. Většinou jsou ale nadšení. Třeba komára zaplácnete a nevšimnete si, jak je geniální, vymakaný.“
Instalace samotná dala dost práce. Každý prostor přináší jiné výzvy. „Na převoz máme dřevotřískové krabice. Vevnitř je to upevněné. Některé hodně velké exponáty se rozebírají. Teď máme rozjednanou Prahu. Pak už by to asi šlo ven, do ciziny.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
