Krása pomoci. Není to fráze, ale společnost, která pomáhá starým lidem

10. únor 2016
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Anna Voleníková chodí za seniory jednou týdně, vypráví jim, co se děje ve městě, nebo čte noviny

Každý z nás bude jednou starý, ale málokdo si to uvědomuje. Statistiky jsou neúprosné. V roce 2050 bude v naší zemi dvakrát více lidí starších šedesátipěti let, než dnes. A dokonce pětkrát více seniorů ve věku pětaosmdesáti let.

Nejen to nám řekly ředitelka obecně prospěšné společnosti Krása pomoci Jana Šormová a Kateřina Bláhová – vedoucí služeb.

Naše sociální politika se na toto téma zaměřuje. Po celé republice vznikají projekty na nová zařízení pro seniory, ale Krása pomoci podporuje hlavně domácí péči. Staří lidé nejraději zůstávají tam, kde jsou zvyklí – tedy doma. Jak ale zajistit jejich pobyt v domácím prostředí, i když už nejsou soběstační?

Jeden z klasických dotazů zní:

Starám se už 2 roky doma o maminku. Maminka má celou dobu problémy s chůzí, postupem času začala potřebovat pomoc s koupáním a vařením. Před půl rokem jí diagnostikovali Alzheimerovu chorobu a já budu muset odejít ze zaměstnání, abych se o ni mohla postarat. Přestěhovali jsme ji k nám domů, ale mám obavy, jak to zvládnu. Kamarádka se pro roce intenzivní péče o maminku zhroutila.

Je možné se něčemu takovému vyhnout?

1. Vy na prvním místě - když padá letadlo, musíte kyslíkovou masku nasadit nejdříve sobě

Mnohým z nás se toto pravidlo zdá sobecké, ale není to pravda. Když nezachráníte sebe, nemůžete zachránit ani ostatní. V letadle jsme to již přijali, ale co v péči o naše nejbližší? Pokud chcete kvalitně pečovat o druhého člověka, musíte se nejprve dobře starat o sebe. Protože jen spokojený pečující může udělat šťastným toho, o koho pečuje. Zachovejte si co nejvíce způsob svého dosavadního života, nezapomínejte na své oblíbené koníčky, cvičte, choďte s partnerem na večeře. Neizolujte se a neobětujte celý svůj život pro druhého. Taková oběť ještě nikdy nikomu štěstí nepřinesla. Péče jednou skončí, ale vy budete žít dál, tak ať máte s kým a víte jak.

2. Nebuďte sama - žádný stůl nemůže stát na jedné noze

Nezůstávejte na péči sami. Nikdo z nás není superman a nikdo z nás nezvládne dlouhodobě poskytovat kvalitní péči, pokud nemá pomoc dalších lidí, aby měl čas si odpočinout a načerpat síly. Řekněte si o pomoc a říkejte si o ni klidně opakovaně, dokud vás okolí opravdu neuslyší. A nebojte se zapojit pomoc profesionálů. V každém městě fungují sociální služby, ať už v rámci města, církve nebo soukromé společnosti. Ty vám nabídnou možnosti vhodné právě pro vás. Pomohou se zdravotními záležitostmi, uklidí, pokud nemůžete, zajistí nákup, o péči o maminku se s nimi můžete podělit.

Mít vztek, cítit se na dně sil, brečet, nenávidět sebe, toho o koho pečujete nebo své okolí, myslet si, že smrt milovaného pro vás bude osvobozením a návratem do života, mít pocit, že nikdo nechápe, co všechno péče obnáší a jak se cítíte. To všechno a mnoho dalších pocitů, za které se stydíme, je normální. Mluvte o nich, mluvte o nich s rodinou, mluvte o nich s přáteli a mluvte o nich s odborníky – s kýmkoliv je vám milé, ale hlavně mluvte! Ani naši nejbližší neumí číst myšlenky. Jejich pomoc a projev lásky k vám nespočívá v tom, že uhodnou, co cítíte a co potřebujete, ale že když jim to řeknete, najdete u nich pochopení a pomoc.

3. Snažte se vědět co nejvíce - štěstí přeje připraveným

Snažte se o maminčině diagnóze dozvědět co nejvíc. Lidé se od přírody bojí neznámého a naopak se jim mnohem snáze bojuje, když poznají nepřítele. Ptejte se, čtěte a nenechte se odbýt. Ptejte se lékařů, obraťte se na Českou alzheimerovskou společnost a získejte informace o dalším vývoji zdravotního stavu vaší maminky. Umožní vám to včas zajistit vše, co bude potřebné.

Chcete udělat něco prospěšného? Nemusíte darovat peníze na dobročinné účely

Zapojte se sami. Třeba v roli dobrovolníka. Podle zkušeností Jany Šormové a Kateřiny Bláhové z obecně prospěšné společnosti Krása pomoci, se nejvíce zapojují do práce se seniory lidé kolem třiceti let. Jejich práce spočívá v tom, že dělají společnost opuštěným starým lidem v anonymní Praze. Popovídají si s nimi, zahrají si karty, zasmějí se, snaží se vrátit je zpátky do života. A to je ta nejlepší pomoc.

autor: jsl
Spustit audio