Legendární česká alba: Flamengo – Kuře v hodinkách

Kde se vzalo Flamengo?
My si dnes Flamengo pamatujeme jako hvězdnou kapelu s Vladimírem Mišíkem za mikrofonem, ale ono to bylo všechno trochu složitější. Flamengo založil v srpnu 1966 bubeník Přemysl Černý, který si ze svého předchozího působení v Mahagonu přivedl spoluhráče Františka Francla (kytara), Pavla Fořta (doprovodná kytara) a Eduarda Vrška (klávesy). Doplnili je Jiří Čížek (basová kytara) a zpěváci Petr Novák a Viktor Sodoma, kterého později nahradil Karel Kahovec. V této sestavě nahráli nejslavnější Novákovy písně jako Já budu chodit po špičkách, Povídej a Náhrobní kámen a také Kahovcovu Paní v černém. Stále však pokračovalo personální i stylové hledání – v červnu 1967 odešel Novák a Čížek, Přemysl Černý se začal o Flamengo starat manažersky a za bicí usedl Jaroslav Erno Šedivý. Flamengo stále více sázelo na převzaté rhythmandbluesové a soulové hity, opájelo se bluesmanem Johnem Mayallem a na koncertech si neodpustilo ani sladkobolné Massachusetts od Bee Gees. Jistě i to byl jeden z důvodů rozchodu s Kahovcem, kterého nahradil zpívající hráč na hammondky Ivan Khunt. Flamengo poměrně často koncertovalo venku - ve Frankfurtu nad Mohanem se k nim na nějaký čas připojila anglická zpěvačka Joan Duggan, po svatbě s Františkem Franclem ale oba kapelu záhy opouštějí. A to už se pomalu dostáváme k hvězdné sestavě Flamenga, kdy do rozkolísaného vlaku naskakují basák Vladimír Guma Kulhánek, saxofonista Jan Kubík a zpěvák Vladimír Mišík. A vytoužené debutové album Flamenga konečně začalo nabírat reálné obrysy.

Petr Novák|foto:Český rozhlas

Kainarovy texty
Písně na debutovou desku psali převážně Mišík s Kubíkem, ale svůj autorský přínos měli i ostatní členové skupiny. Původně měly být texty psané v angličtině, ale to se ukázalo jako neprůchodné. Jelikož Mišíkovy původní pokusy kapela nepřijala s nadšením, zrodil se nápad oslovit Josefa Kainara. Ten, ač byl tehdy již hodně nemocný, dokázal napsat výborné texty a v propojení s hudbou vdechl skladbám mimořádnou nostalgickou atmosféru, která korespondovala s bezradnými časy normalizace. Kainar, člen KSČ, mladou bigbítovou kapelu pomohl protlačit na Supraphon, což v době husákovského utužování režimu lze považovat za zázrak. Album i přes to vyšlo v miniaturním nákladu ani ne 10 tisíc kusů – úspěšní umělci tehdy přitom prodávali 100 tisíc a víc desek. Z desky se tak stala ceněná relikvie a vítané zboží na burzách. Na reedici si Kuře v hodinkách muselo počkat do roku 1990, kdy vyšlo na CD v edici Trezor. V roce 1998 pak přibyla verze s citlivě remasterovaným zvukem a dvěma bonusy Týden v elektrickém městě a Každou chvíli. Kainar se vydání alba nedožil, zemřel 16. listopadu 1971, Kuře v hodinkách bylo dokončeno až 16. března 1972. Dodám, že pro Kainara to nebyly zdaleka první písňové texty – jeho verše zpívali Michal Prokop, Eva Olmerová, Karel Plíhal, Waldemar Matuška nebo Jiří Suchý.

Josef Kainar|foto: cesky-jazyk.cz

Hvězdná sestava
Ve Flamengu se sice na krátkou dobu ale přeci jen sešla skvělá sestava muzikantů, kteří se dokázali podřídit celku a natočit geniální album, které ani po 40 letech neztratilo nic ze svých kvalit. Jaroslav Erno Šedivý byl považovaný za tehdejšího nejlepšího bubeníka u nás, na basu hrál postavou malý ale nesmírně zručný Guma Kulhánek, na kytaru přesedlal Pavel Fořt, všechny druhy saxofonů a flétnu trápil Jan Kubík a za hammondkami seděl Ivan Khunt, který i zpívá v hardrockové Stále dál. A samozřejmě zpěvák Vladimír Mišík, který byl během natáčení ve vrcholné formě.
Hvězdná sestava natočila osobité album, plné emocionálních vzepjetí, úžasných hudebních výkonů, naplněné energií, jež byla odrazem jejich plnokrevných koncertních vystoupení. V devíti skladbách je zřetelný vliv skupin jako Jethro Tull, Led Zeppelin, Yes nebo Chicago, ale Flamengo si i pod dotekem zahraničních vzorů dokázalo udržet osobitost. A to i díky propracovaným aranžím a unikátnímu zvuku, který i dnes působí poměrně svěže a moderně. Album se natáčelo v pražských Dejvicích, v domě, kde byla redakce časopisu Otázky míru a socialismu a kde se to tedy hemžilo špiony a agenty. Vlastní natáčení pak probíhalo v bývalém kostele. Dnes budova na dejvickém náměstí opět patří církvi. První skladba – spíše intro – je improvizace Jaroslava Erno Šedivého, který jde po dřevěných schodech, přitom dělá eeeee a nakonec sebou žuchne na zem. Byla to při natáčení velká zábava.

Vladimír Mišík|foto:Ivan Prokop

Labutí píseň
Bohužel Kuře v hodinkách se pro Flamengo stalo vrcholem ale zároveň také labutí písní. Permanentní zákazy a omezování koncertů vedli až k rozpadu kapely, který přišel ještě dřív, než album vyšlo. Ivan Khunt s Erno Šedivým přešli do jazzrockového Energitu Luboše Andršta, Pavel Fořt nastoupil ke Karlovi Gottovi, Guma Kulhánek s Janem Kubíkem odešli do Semaforu a doprovázeli Evu Pilarovou, Mišík po intermezzu ve Formaci Nova a Energitu založil v roce 1974 ETC, kterému zůstal věrný dodnes. Velká část kapely (v roce 1973 Šedivý a Khnunt a v roce 1980 Kubík) odešla do emigrace. Věčná škoda, že po skupině Flamengo nezůstalo zachováno více skladeb a nezdařilo se natočit ještě alespoň jedno další album. Kuře v hodinkách totiž patří mezi klenoty české hudební historie.

Původní složení skupiny Flamengo|foto: Supraphon

Tracklist:
1. KUŘE V HODINKÁCH /INTRODUKCE/ (Kubík)
2. RÁM PŘÍŠTÍCH OBRAZŮ (Mišík/J.Kainar)
3. JENOM LÁSKA VÍ KAM (Fořt,Khunt, Kubík, Kulhánek, Mišík, Šedivý/Kainar)
4. JÁ A DÝM (Mišík/Kainar)
5. CHVÍLE CHVIL (Kubík/Kainar)
6. PÁR STOLETÍ (Mišík/Kainar)
7. DOKY, VLAKY, HLAD A BOTY (Kubík/Kainar)
8. STÁLE DÁL (Khunt,Kubík,Kulhánek/H.Žalčík)
9. KUŘE V HODINKÁCH (Kubík/Kainar)

bonus:
10. KAŽDOU CHVÍLI (Mišík,Fořt,Khunt/Žalčík)
11. TÝDEN V ELEKTRICKÉM MĚSTĚ (Mišík/V.Poštulka)

Obsazení:
Pavel Fořt - kytara, akustická kytara, sbor
Ivan Khunt - zpěv (8), varhany, sbor
Jan Kubík - tenor saxofon, flétna, klarinet, el. saxofon, sbor
Vladimír "Guma" Kulhánek - basová kytara, sbor
Vladimír Mišík - zpěv (1-7, 9-11), congo, akustická kytara
Jaroslav "Erno" Šedivý - bicí, percussion

Hosté:
Petr Král - tenor saxofon (1-3)
Vladimír Hruška - baryton saxofon (1-3)
Ilja Bartošek - akustická kytara (4)
Karel Velebný - vibrafon (6)

Smyčcový orchestr řídí Václav Hybš.
Aranžmá přidaných nástrojů - Pavel Fořt.